Kniha měsíce: Bílá Voda

Bílá Voda je třetím očekáváným románem spisovatelky a historičky umění Kateřiny Tučkové. S Tučkovou se nevyhnutelně pojí zapomenuté příběhy z české historie, důkladné až akademické rešerše, preciznost a smysl pro detail. Její předchozí dílo Žítkovské bohyně se stalo klasikou, která se probojovala na seznam maturitní četby vedle o mnoho starších, časem prověřených titulů.

Při čtení této knížky je rozhodně dobré se obrnit trpělivostí, a to hned z několika důvodů:

Necelých 700 stran je jistou čtenářskou výzvou, nedá se počítat s tím, že knihu přelouskáš během dvou týdnů.
Témata, kolem kterých se román točí, jsou překvapivě aktuální i v dnešní době. Díky ženským řeholním řádům čtenář dostává možnost nahlédnout, jakým způsobem feminismus rezonoval v oblasti, kde by ho málokdo hledal.
Způsob, jakým autorka knihu napsala je nanejvýš originální, vyžaduje však poměrně velkou míru pozornosti. Životní příběhy několika hlavních i mnoha vedlejších postav jsou protkané deníkovými zápisy, úředními spisy i soukromou korespondencí.

Zní to složitě? Ano. Vypadá to složitě? Rozhodně. Čte se to složitě? Překvapivě ne. I přes mnohovrstevnatost, několik hlavních a mnoho vedlejších postav či kombinaci vypravěčských stylů je Bílá Voda něčím, co se mně osobně četlo poměrně snadno. Mohly za to především relativně krátké kapitoly a také střídání příběhů jednotlivých postav. Autorka tě napíná a těsně před rozuzlením dílčí zápletky příběh přetne a otevře nový. Probouzí tím čtenářovu zvědavost a nutí ho číst dál.

Celým románem provází příběh Leny Lagnerové, která se rozhodla ukončit svůj život, místo toho však skončila v nemocnici s poraněným zápěstím. Lenu provází neustálé výčitky svědomí, hluboké deprese, nenávist ke všemu a v neposlední řadě neustálá psychická bolest. Co je příčinou, se čtenář dozví v průběhu příběhu, kdy je Lena poslána jednou z ošetřovatelek do opuštěného kláštera v pohraniční vesnici jménem Bílá Voda. Lena, býválá novinářka, zde v klášterní knihovně nachází nejen klid a úkryt před světem, ale také spletitý příběh řeholního řádu Anežčiných pannen, které klášter obývají.

Úřední spisy, tajné dokumenty STB, soukromé dopisy církevních hodnostářů, ale především deník matky Tobie. Mozaika dokumentů, která se postupně skládá ve složitý obraz, který odhaluje těžký osud církve od padesátých let až po pád komunismu. Pronásledování, vysídlování, systematické šikanování, věznění v kriminále, toho všeho byly jeptišky oběťmi. Jediné východisko byla tajná církev, která světila jako kněží i ženy. To se však stalo trnem v oku nejen komunistickým představitelům, ale po pádu režimu i Svatému otci.

Tučková nabízí komplexní pohled na zmíněný řeholní řád, jehož počátky spadají až do 13. století. Církevní záležitosti se protkávají s politickou hrou v nejvyšších patrech, významnými událostmi dějin, jakými bylo například svatořečení Anežky České i smutný osud mnohých, kteří se tehdejšímu režimu postavili. To vše je ještě obohaceno o zápletku příběhu Leny, který se v určitém momentu protne s něčím, co jí je na míle vzdálené.

Mnohovrstevnatý román je četbou, která tě spolehlivě dokáže zaměstnat po zbytek léta. Pokud se vyžíváš ve spletitých příbězích, potrpíš si na detaily a chceš získat komplexní obrázek dané doby z mnoha úhlů pohledu, rozhodně by Bílá Voda neměla na tvém reading listu chybět.