Mezi Gen Z je spousta inspirativních lidí a nemusíme je hledat jen na pódiu nebo za kamerou. Daří se jim v nejrůznějších odvětvích a rozhodně stojí za to se jimi nechat inspirovat. Jedním z nich je Flynn McGarry - začal vařit v deseti letech a už v devatenácti otevřel vlastní fine dining restauraci v New Yorku.
Flynn McGarry se narodil v roce 1998 a už jako dítě věděl, že jeho místo je v kuchyni s krásnými ingrediencemi. V době, kdy většina jeho vrstevníků a vrstevnic řešila hlavně počítačové hry a další záležitosti, on studoval The French Laundry Cookbook, sledoval food blogy a testoval recepty, u kterých by se i starší kuchaři a kuchařky zapotili. Měl štěstí, že v něm rodiče hned rozpoznali talent a vzali ho vážně - do pokoje mu dokonce postavili profesionální kuchyň (imagine?!).
Už ve dvanácti letech tak spustil doma v Los Angeles svůj vlastní supper club s názvem Eureka. Nepředstavuj si domácí limonádu a muffiny pro kamarády*ky ze školy, ale několikachodové menu za 160 dolarů, po kterém hosté*ky odcházeli*y s pocitem, že byli*y někde, o čem budou ještě roky vyprávět. O rok později už dělal pop-upy po L.A., zatímco si domácím studiem vybojoval víc času na vaření.
Ještě jako teenager stážoval v michelinských mekkách jako je Eleven Madison Park, Alinea nebo Geranium (v překladu: absolutní strop gastronomie). A v devatenácti? Otevřel na Lower East Side v New Yorku vlastní fine dining podnik Gem.
Malý prostor, 12 až 15 chodů, detaily dotažené do posledního lístečku. Média mu začala říkat „Justin Bieber gastronomie“ - mladý kluk s jasným cílem dostat se na vrchol.
Jeho příběh hezky zachycuje dokument Chef Flynn, který ukazuje, jaké je vyrůstat pod dohledem kamer a zároveň si vydobývat respekt ve světě renomovaných kuchařů.
V rozhovoru pro Epicurean Traveler Flynn řekl, že top šéfkuchař musí mít hlavně kreativitu, až obsesivní pozornost k detailům (nejen v kuchyni), touhu po dokonalosti a chuť zlepšovat se každý den. Miluje pracovat pod tlakem a věří, že žádný skvělý kuchař či kuchařka nikdy nejsou stoprocentně spokojení, pořád chtějí posouvat laťku výš. A k tomu dodal něco, co lidi často přehlíží: že šéfkuchař*ka musí být i chytrý*á byznysmen*ka. Umět počítat, držet restauraci nad vodou a chápat její ekonomiku.
Právě tohle ho za mě velmi dobře vystihuje. Svět ho sice označil za „Justina Biebera gastronomie“, ale Flynn z téhle nálepky vyrostl. Nevaří jen proto, aby sklidil potlesk, vaří, protože právě gastro je něco, v čem našel svůj smysl.