Mohla by tvoje oblíbená reality show být přeci jen toxic, nebo jsi to ty?
Má to být zábavná reality show o lásce, ale ve skutečnosti může být dost toxická, což dokazují mnohé příklady a dokonce studie hlavně ze zahraničních verzí. Není to ale jen fanoušky a fanynkami, často tuhle toxicitu podporuje sama produkce.
Pokud se nad tím zamyslíš, už celá show, i když se tak netváří, je nastavená pro tvorbu konfliktů, nejistotu a soutěžení. Samotný princip dělá ze vztahů soutěž, někdo je vybrán a někdo není, někdo se přepárovává, a to často vytváří velký tlak na nepřiznanou strategii víc než autentické vztahy.
Plno dalších twistů jako Casa Amor, které mají vztahy testovat, jsou ve finále ale jen snahou o uměle vytvořená dramata, kdy produkce manipuluje více či méně přiznaně s účastnictvem. Primárně tím, co jim říká, nebo neříká ve zpovědnici, ale taky skrytými záběry, které jim pouští, nebo jak briefuje nové soutěžící.
Kromě toho je samozřejmě manipulace možná skrz střih – jako ve všech reality shows jsou všichni lidi většinou zjednodušení do archetypů nebo dokonce stereotypů. Záporák*záporačka, hodná holka, naivka, oběť, f*ckboi atd. Tím jsou dost často ještě dále podporovány genderové stereotypy, se kterými show dle zahraničních studií obecně má problémy. Ženy skrze svůj storytelling a soutěže často sexualizuje a moralizuje, nebo soudí za emoce. Muži jsou v pořadu za podobné chování a manipulaci ale často omlouváni.
Asi nemusím zmiňovat tlak na dokonalý a pro mnohé nereálný vzhled, který s sebou show taky přináší. Mnohem větší problém je dost často nedostatečná péče o psychiku soutěžících, nic takového se zatím neskloňovalo s českou produkcí, ale hojně za to byl kritizován britský Love Island. V tom v rozmezí tří let spáchali sebevraždu dva soutěžící (Sophie a Mike), ale i moderátorka Caroline Flack.
Mimo produkci, jsme ale za toxickým dopadem na srdíčka na vině často my jako diváci. (A, ano tady si sypu popel na hlavu, že to i nám v Postrachu občas trochu ujede do komentářů, které jsme si možná mohli odpustit.)
Diváctvo pořadu často přistupuje k soutěžícím jako ke svému majetku a bohužel si v rámci online reakcí nebere servítky, což bylo letos v naší verzi asi nejvíce patrné na příkladu Mišky, jejíž nevysvětlený odchod vyvolal extrémní vlnu hejtu.
Fans si logicky podobně jako s influencery tvoří parasociální vztahy, mají na soutěžící za měsíce vysílání emoční vazby, a když se chovají jejich oblíbenci jinak, než čekali, tak reagují nejen zklamaně, ale často taky agresivně. Viz vlna nenávisti na Daniela, když si vybral Klaudii místo Adély, nebo když Majda opakovaně odmítala Danyho.
Tenhle online diskurz má také vliv na produkci, vzhledem k tomu, že se Love Island vysílá s minimálním odstupem. Nejen skrze hlasování je totiž produkce ovlivněná k tomu, aby pushovala některé páry dopředu, nebo aby například někoho vyhodila. To je letos třeba příklad Nicolase a Lenky, kteří byli první silný pár, ale diváci a asi ani produkce jim to nevěřili.
Na sociálních sítích a infludrbnách také o účastnících už od oznámení kolují intimní a osobní informace, které často ani nejsou pravdivé. Letos jen po oznámení castu se řešilo, jestli Adéla i Sára jsou trans, na sociálních sítích se probíraly Martinovy vztahy před vilou, sexuální orientace Honzy a fanoušci taky odhalili, že spolu dříve Patricie a Daniel tvořili pár... Jasně, že reality show znamená určitou ztrátu soukromí, ale asi ne takovou.
V letošní americké verzi například museli i producenti*ky přidat před vysílání pořadu message, že nepodporují kyberšikanu, aby od ní odradili sledující. V této 7. americké řadě byla nenávist mířena primárně na Hudu Mustafu, která měla venku dceru a ex-partnera, kteří byli hodně v šoku a brojili proti vlně online šikany. Americká verze pořadu kvůli tomu má celý mental health systém, který je pro soutěžící, kteří show opouští, nastavený.
Přestože byla letošní řada americké reality show označená za nejkontroverznější a nejtoxičtější, trhala rekordy ve sledovanosti na streamingu. To je bohužel jedna z věcí, na kterou se vždy podívá produkce, a která nám dává najevo, že drama prodává...