Jaká je budoucnost čtení v digitální éře?

Podle dat z výzkumu Národní knihovny ČR přečte průměrný člověk v Česku necelých deset knih ročně, zatímco v roce 2018 to bylo zhruba dvanáct. Čtvrtina obyvatel nepřečte žádnou. V USA dnes čte pro zábavu jen asi třetina mladých z generace Z a téměř polovina teenagerů*ek nepřečte za rok ani jednu knihu.

Tištěné knihy vedou tvrdý boj s krátkými formáty videí, které každý den útočí na naši schopnost se soustředit. Sociální sítě sice nejsou jediný důvod proč čteme méně, ale možná ten nejviditelnější.

Digitální prostředí nás totiž přeučuje, jak číst. Rychle, útržkovitě, po kouskách. Čteme e-maily, popisky, titulky, komentáře. K hlubokému čtení, které vyžaduje soustředění a trpělivost, se dostáváme čím dál míň. A s tím, jak se mění náš způsob čtení, se mění i samotné texty, které vyhledáváme.

Zároveň se vyvíjejí i formy literatury, které konzumujeme. Platformy jako Substack sice vytvořily prostor, kde se lidé znovu vracejí ke čtení delších textů, jen už to nejsou knihy, ale newslettery. Čtení se přesunulo do e-mailových schránek a na sociální sítě.

Budoucnost čtení se tak pravděpodobně nebude odehrávat výhradně v knihách, ale napříč médii a formáty. Zatímco klasická literární kultura založená na trpělivém, lineárním čtení mizí z každodenního života, objevují se nové cesty, jak s textem zůstat v kontaktu. Digitální prostředí transformuje způsob, jak čteme. Přirozeně se tak tato činnost přesouvá tam, kde se denně pohybujeme: na Substack, TikTok, webové stránky.

Zpoza toho všeho se na nás dívá #BookTok: trochu ironický, ale pořád validní důkaz, že Gen Z klasické knihy úplně nezavrhla. Jde o způsob, jak sdílet své oblíbené tituly a velmi často je touto cestou měníme v bestsellery. Je ale otázkou, nakolik jde o skutečnou lásku ke čtení a nakolik jde jen o esteticky naaranžovanou knihovnu a krásné obaly knih, které lahodí oku.

Stejnou vlnu zájmu o knihy pomáhají udržovat i celebrity book cluby. Kaia Gerber se svým projektem Library Sciencenebo Dua Lipa s platformou Service95 se ujaly takzvané mise make reading cool again. Čtení je v jejich podání součástí osobního brandu a důkazem intelektu. Podobný trend sledujeme i u performative males, kteří sdílejí fotky s knihou od bell hooks, a my se ptáme, jestli jim to vůbec věříme.

Čtení se tak stává hybridním zážitkem, které se prolíná s vizuálním obsahem, audiem i určitou komunitní zkušeností. Zatímco minulost patřila tištěné knize, současnost a blízká budoucnost patří čtení, které se hlavně přizpůsobuje našemu stylu života: mělo by být rychlé, přístupné a sdílené.

Takže ano, stále čteme, i když méně. A jsou to spíš kratší formáty a jiná média - e každý má náladu na román o šesti stech stranách, ale spousta lidí poslouchá audioknihy, čte fanfiction nebo newslettery.

Sociální sítě sice jsou jedním z faktorů, které přispívají k tomu, že čteme méně tištěných knih, zároveň ale otevírají nové způsoby, jak o čtení přemýšlíme a jak k němu přistupujeme. Knižní kluby na Instagramu nebo long reads na Substacku ukazují, že se literatura přirozeně přesouvá do nového, digitálního prostředí. A zároveň dokáže oslovit mnohem širší publikum než jen zaryté knihomoly.

Tištěné knihy sice procházejí transformací, ale já stále věřím, že v době, kdy se všechno zrychluje, je čtení na papíře jednou z mála analogových činností, které nás dokážou vrátit k sobě a zpomalit.

Nedávno jsem si uvědomila, že jsem kromě odborných knih dlouho nečetla žádnou klasiku, a tak jsem oprášila snad to největší klišé: povídku Něžná od Dostojevského. Nejen že mě to vrátilo do doby, kdy jsem četla víc, ale hlavně mě to moc bavilo. Má jen 189 stran, tak to můžeš vzít jako malý tip pro tvoje další čtení.

A kterou knihu bys doporučil*a ty?