Jak rok Olafa Scholze změnil Německo

Před více než rokem, 8. prosince 2021, skončila v Německu jedna dlouhá éra, totiž ta Angely Merkel. Trvala 16 let a dala by se definovat jedním slovem – stabilitou. Bývalá německá kancléřka se zapsala do dějin jako neochvějně klidná a sebevědomá vůdkyně, která tiše proplouvala krizemi a dávala obyvatelům země pocit kontinuity i bezpečí.

Když Merkel vloni nahradil v čele země sociálnědemokratický Olaf Scholz, spousta věcí se změnila a německá politika opět dostala náboj, jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Nový kancléř vstoupil do funkce uprostřed souběhu krizí, od pandemie až po ruskou válku na Ukrajině. Jak se spolu s příchodem Olafa Scholze změnila německá politika?

Zahraniční politika

Pokud Scholze něco definovalo, pak to byla jeho zpočátku váhavá reakce na válku na Ukrajině. Koncem února už ale kancléř vystoupil v německém parlamentu a ve svém ostrém projevu vyzval k podpoře Ukrajiny a zbavení Německa závislosti na ruském plynu.

Obratem v zahraniční politice se stalo také dodávaní zbraní. Německo po desetiletí investovalo do své armády pomalu, váhalo s vysláním zbraní do aktivních konfliktů. Tento váhavý přístup k vojenským výdajům byl zakotven v poučení z hrůz druhé světové války, současná válka však podnítila novou debatu. Mnozí nyní tvrdí, že namísto demilitarizace by Německo možná mělo převzít aktivnější roli při zastavování válčících zemí. Německo již nyní poskytuje Ukrajině třetí nejvyšší podporu na světě, a pokud Olaf Scholz své sliby dodrží a vojenské výdaje navýší, bude se jednat o jeden z největších obratů v německé politice za poslední desetiletí.

Domácí politika

Vládnoucí koalice Sociálních demokratů (SPD), Zelených a Svobodné demokratické strany (FDP) od svého nástupu k moci zvýšila hodinovou minimální mzdu na 12 eur a zrušila zákon z doby nacismu zakazující „reklamu“ na potraty. Chystané jsou navíc další progresivní programy, například legalizace marihuany či reforma německého procesu naturalizace, tedy získávání občanství.

Přestože jsou zmíněné reformy pro levicově orientované organizace po letech vlády Angely Merkel novým směrem, někteří tvrdí, že vzhledem k sociální a hospodářské krizi, které země čelí, nejsou dostatečné.

Nesourodá koalice

Středolevicová SPD a Zelení jsou často v rozporu s liberální FDP, což znamená, že si Němci museli zvyknout na občas neuspokojivé kompromisy. Prozatím koalice drží pohromadě, navzdory četným krizím. Další tři roky pokračujících krizí by však mohly znamenat, že vnitřní rozpory budou příliš velké, zvláště pokud se FDP začne obávat ztráty podpory mezi svou základnou a rozhodne se distancovat od svých levicověji orientovaných partnerů.

Energetická politika

Energetická krize je dalším charakteristickým rysem dosavadní Scholzovy vlády. A i v tomto případě měl německý kancléř potíže s nalezením rovnováhy mezi domácími požadavky občanů a očekáváním spojenců.

Německá zahraniční hospodářská politika byla dlouhá léta utvářena tak, že hospodářské vztahy s autoritářskými režimy byly považovány za prostředek k následnému nastolení liberálních reforem. To sloužilo jako politické ospravedlnění relativně úzkých hospodářských vazeb například s Ruskem, přičemž klíčovou roli v nich sehrála právě energetika.

Jenže válka na Ukrajině donutila Německo takové vazby s Ruskem přetrhat. Obrovská energetická poptávka Německa tak vedla k tomu, že země začala s výstavbou terminálů na zkapalněný zemní plyn a hledala náhradu u sousedů i vzdálenějších producentů plynu, jako je Katar.

Německo je nicméně stále kritizováno za to, že se při řešení energetické krize vydalo vlastní cestou a nerozhodlo se pomoci vytvořit celoevropskou reakci. Scholzova vláda, která se zapojila do kompenzace nákladů pro jednotlivce a podniky, byla tak sice na domácí scéně přijata s nadšením, ale na mezinárodní scéně se opět dostala do rozporu.

Německo jako součást Evropské unie

Spor o energetiku ilustruje další posun za Scholzovy vlády. V době Angely Merkel byla země považována za klíčovou pro evropskou integraci. Nyní se však zdá, že je Německo spokojeno s tím, že si razí vlastní cestu, místo aby hrálo v rámci Evropy dominantní roli.

Největší evropská ekonomika tak samostatně následuje energetické cíle, zatímco například Francie je frustrovaná z toho, že část vojenských výdajů pod Scholzovým vedením směřuje do amerických zbraňových systémů, což odporuje dosavadním plánům na společné evropské projekty.

Tak či onak se jedná o zásadní změnu v čele německé politiky. Zatím se však zdá, že Olaf Scholz se svou vládou reagují na aktuální krize, spíš než aby představili ucelený soubor myšlenek.

Zdroj: ČTK, Euronews, Le Monde, DW