Ilustrátorka Anežka Hájková: Paradoxně mi pomohla deprese

Pověz mi o svém studiu a dosavadních zkušenostech s ilustrátorstvím.

Ve 25 letech jsem v prváku na UMPRUM na Katedře grafiky, najdeš mě v Ateliéru ilustrace a grafiky. Nastoupila jsem až teď z důvodu dřívějších psychických problémů. Už třikrát jsem se v minulosti na školu dostala, ale muselo to počkat. Mezitím jsem ale nepřestávala tvořit, vyzkoušela jsem třeba pozici graphic artist ve filmu, což byla asi největší škola života v uměleckých technikách. Vyráběla jsem rekvizity, třeba polepy na letadlo nebo noviny v čínštině, cedule a reklamy.

Toho je ve filmech spousta, je to fake, čehož si divák třeba ani nevšimne. Moji práci můžeš vidět třeba ve The Wheel of Time na Amazon Prime. Tam jsem navrhovala vizuály vlajek, mečů a brnění. Ještě jsem pracovala ve firmě, co dělá virtuální realitu. Tam jsem se naučila se 3D. Tím chci podpořit holky, protože na to máme!

Pracuješ teď na nějaké zakázce?

Většinu času mi teď zabírá škola, mám jednu pozvolnou zakázku. Ilustruji knížku, architektonický road trip z osmdesátek.

Jak vypadá tvoje zkouškové?

Právě jsem dokončila klauzury, což byl třítýdenní úkol, a ty jsem si obhájila před komisí. Teď mě čeká zkouškové, s důrazem na uměleckou stránku. Máme praktické i teoretické předměty, třeba mě moc bavily základy novověké vědy a filozofie, kde se hodně dbá na kontextuální přemýšlení. S nějakými striktně chronologickými dějinami umění se počítá. Člověk by to měl znát, přeci jen z toho skládáš přijímačky.

Byla ti ilustrace vždy nejbližší?

Odmalička jsem věděla, že budu ilustrátorka. Vždycky to byla Severka, hvězda, za kterou jsem šla. Pomohlo mi to i při depresích, kdy bylo třeba náročné si jít vyčistit zuby. Svět filmu je hodně o hierarchii a kapitalismu, moje představa ideálního života je, že jsem na volné noze, zakázky mi přichází samy a já si kreslím doma. Všichni ilustrátoři jsou hodný a roztomilý lidi, není to toxické prostředí.

Říkáš, že kreslíš temnější věci, například komiksy. Co tě inspiruje?

Filmy jsou moje inspirace, třeba ty divný temňárny od Davida Lynche (Twin Peaks), nebo komiksy od Junji Ita (Spirála). Máme to jako terapii, v reálu jsme pak hrozně v chillu. Asi to v ilustraci bude nějaké pravidlo.

Jak často kreslíš? Nezprotivila ti to škola?

Ráda bych řekla, že kreslím každý den, minimálně s sebou nosím skicák, aby mi pořád připomínal, kdo jsem. Jsem prokrastinátor, a když nekreslím do školy, tak kreslím pro sebe. Nejradši dělám to, co zrovna nemusím. Poslední semestrální zadání znělo, ať zpracujeme materiál něčeho ze šuplíku, co jsi ukradl/a a co jsi našel/našla, do dvou knih.

Já dělala research o čarodějnicích, který jsem měla z minulosti odložený ve složce v počítači. Vznikl tak katalog, knížka, ve které jsem si propojila to, co jsem sama chtěla dělat (a neměla na to jinak čas) společně se školou. Zadání bylo dost otevřené, nechali mi celkem volnou ruku. Na tuhle knihu navazuje další kniha, která byla inspirovaná mojí procházkou lesem pro ibalgin, během které jsem poslouchala podcast o čarodějnicích.

Fascinuje mě tvůj soundcloud, ty mixy jsou vibe. Sama miluji dělání moodových playlistů na Spotify.

Vždycky jsem chtěla mít audiovizuální rádio @arthoeradio s playlisty. Můj brácha je hudebník a já (podobně jako třeba Grimes) jsem objevila GarageBand a začala experimentovat. Vymýšlím si, že každá písnička je od jiného interpreta z různých dimenzí. Kreslím k tomu právě i covery, ráda bych časem vytvořila merch a celý tenhle cinematic universe rozšířila v lifestyle.

Jak tvoříš? Nejčastěji je vidět tužka nebo pastelka.

Všechno kreslím v ruce a pak skenuji. Odjakživa preferuji tužku, ale ráda přijímám výzvy ve škole. Třeba poslední bylo škrábání skla na téma migrény.

Ráda tvořím doma, bydlím na sídlišti, mám tam svoje kořeny. Sídliště je obklíčené lesem a působí trochu postapokalypticky. Tam někdy chodím i pro inspiraci. Jsem noční tvor, to se nejlépe soustředím. Pouštěla jsem si teď trashy fantasy knížky na Audible nebo zbinguju podcast. Začala jsem taky používat appku Endel se soundscapes od AI s příjemně organickými zvuky. A když už mě omrzí úplně všechno, obvykle dojde na ASMR z Twitche. Hudbu nejraději poslouchám, když se na ni můžu soustředit, třeba při jízdě v tramvaji. Ještě mě baví moodové playlisty dark femme fatale nebo něco ve stylu 90s witch playlist na YouTube.

Jaký je tvůj vysněný cíl?

Hudba. S tou už teď experimentuju, ale do budoucna by bylo fajn vyšperkovat jednu personu, jednoho interpreta, a vydat třeba album. Taky bych chtěla psát komiksy, teď pracuji na Okraji lesa, další dva mám rozepsané.

Je osvěžující potkat někoho tak motivovaného mezi tolika vyhořelými lidmi...

Paradoxně mi pomohla deprese a chození na terapie. Musela jsem si najít smysl života a mám pocit, že ho mám. Je to hezký pocit.

Jak přiblížit kulturu lidem? Kam sama ráda chodíš?

Jsem fanoušek kultury zadarmo, skvělý jsou klauzury AVU a UMRUM vždycky v lednu, kdy má každý ateliér svou výstavu. V létě je to ještě lepší, tam jsou i bakalářky a diplomky. Taky je fajn Galerie Rudolfinum, která má výstavy zadarmo. Bývá to navíc site-specific pro návštěvníky, že si to mohou „osahat“.

Kde potkáme tvoje díla? Jsou některá ke koupi?

K vidění byly moje grafiky třeba v Mamacoffee, možná bude výstava na Žižkově v Imrvére. Moje tvorba se dá koupit u mě ve škole, když je výstava, nebo na mém Instagramu @_anezka_hajkova_. Ještě třeba kniha Frankenstein obsahuje moje ilustrace a koupit si ji můžeš na e-shopu nakladatelství TakeTakeTake.

Další práce ilustrátorky si můžeš prohlédnout také na jejích stránkách. Samotnou Anežku a její grafiku jsi mohl/a spatřit třeba ve videoklipu kapely Purplefox Town, jejímž členem je Anežčin bratr.