

Mezinárodní humanitární právo hovoří zcela jasně, i přesto ale páchá Rusko na Ukrajině válečné zločiny.
V souvislosti s ruskou válkou na Ukrajině, která ve svém plném rozsahu začala vloni v únoru, se čím dál více hovoří o zločinech, kterých se ruská vojska v zemi dopustila a nadále dopouští. Jedná se mimo jiné i o mučení a vraždění civilistů nebo sexuální násilí páchané na ženách. Mezinárodní společenství v čele s Evropskou unií chce nyní vytvořit speciální tribunál pro ruské zločiny, tak, aby byla země dohnána k odpovědnosti za své činy.
Jak uvedla první dáma Ukrajiny v nedávném rozhovoru pro ČT24, i válka má svá pravidla. A právě ta Rusko naprosto ignoruje a skrze páchání válečných zločinů porušuje humanitární právo, které bylo poprvé zavedeno skrze tzv. Ženevské úmluvy. Ty byly sjednány a podepsány na Diplomatické konferenci, konané roku 1949 v Ženevě, a jsou tvořeny úmluvami například o zacházení s válečnými zajatci nebo ochraně civilních osob za války.
Mezinárodní humanitární právo musí dodržovat každý, kdo vede válku, a to jak vládní síly, tak i nestátní ozbrojené skupiny. Pokud jsou pravidla války porušena, má to své důsledky – v ideálním světě. Válečné zločiny bývají dokumentovány a vyšetřovány státy i mezinárodními soudy a jednotlivci pak mohou být za válečné zločiny stíháni.
Pojďme se tedy podívat na deset základních pravidel, která by každá válka měla mít:
Mezinárodní humanitární právo není ve válkách vždy dodržováno, a už vůbec ne v těch, které vede Rusko. Existují jasné důkazy o tom, že Rusko ostřeluje nemocnice i civilní objekty, že ruská vojska na Ukrajině znásilňují ženy a mučí a vraždí civilisty a že ruská armáda se k ukrajinským zajatcům nechová tak, jak by podle humanitárního práva měla. Země Vladimira Putina zkrátka porušuje v podstatě všechna výše zmíněná pravidla, a proto je ustanovení speciálního tribunálu pro ruské zločiny na místě.
Zdroje: International Comittee of the Red Cross, Český červený kříž, Ministerstvo vnitra České republiky, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky

Ráda čtu knížky, nejradši ty od Hemingwaye. Píšu (si), po večerech piju pivo a u toho hraju karty. Občas víno, občas šachy, ale to se ještě učím. Mou láskou je Kanada, kde bych chtěla jednou žít. A třeba tam i napsat knihu.