Přihlášení se k heyfomo
Hollywood prochází nejhorší krizí za poslední desítky let. Je kino ztracený rituál, který nás může znovu spojit?
Kina mají za sebou nejhorší návštěvnost od roku 1981. Ani A-list hvězdy už diváky a divačky do kin nepřitáhnou, přestože jsou jich nové filmy plné. Proč je teď víc než kdy dřív důležité, abychom se vrátili do kinosálů?
V téměř každém novém filmu se objevila alespoň jedna hvězda první kategorie. Od Margot Robbie a Emmy Stone přes Roberta Pattinsona či Dwayna Johnsona až po Colina Farrella. Přesto to evidentně nestačí.
Letní sezóna, tradičně největší a nejdůležitější období pro celý filmový průmysl, letos skončila naprostým fiaskem. Po započtení inflace šlo o nejméně navštěvované léto (kromě covidu) v kinech od roku 1981. Jinými slovy, nejde o dražší vstupenky, ale o obrovský pokles počtu diváků a divaček.
Slabý zájem publika se navíc neomezil jen na léto, ale pokračoval i na podzim. Americká kina letos v říjnu utržila pouhých 445 milionů dolarů. Pro srovnání, v říjnu 2019 se tržby pohybovaly okolo jedné miliardy dolarů, tedy více než dvojnásobku současných výsledků.
Je Naked Attraction přehlídka body positivity, nebo úlisných pohledů? Tohle jsou moje první dojmy!
Jak se pozná trhák?
Úspěch filmu se běžně měří podle jeho zisku, tedy rozdílu mezi tím, kolik vydělal a kolik stál. Pokud má ale jít o hit, měl by během celé doby promítání vydělat alespoň 50 milionů dolarů v domácích tržbách, tedy v USA a Kanadě.
Právě tuto hranici letos řada titulů nedokáže překonat. Film After the Hunt s Julií Roberts (a many more stars, protože film je jich plný) stál přibližně 70 milionů dolarů, v kinech ale utržil pouhých 3,3 milionu.
Podobně dopadl i snímek Die My Love s Jennifer Lawrence a Robertem Pattinsonem. Přestože byl velmi úspěšný u kritiků a kritiček, jeho tržby se zastavily na 5,5 milionech dolarů.
Výjimkou zůstává film Jedna bitva za druhou s Leonardem DiCapriem, který jako jeden z mála dokázal překročit hranici 70 milionů dolarů.
Čím to je?
Během pandemie Hollywood ve velkém opustil dlouho zavedenou praxi, kdy měla kina exkluzivní právo promítat nové filmy zhruba 90 dní, a snímky se tak začaly objevovat k zakoupení či zapůjčení už pouhých 17 dní po premiéře. To zůstalo i do teď.
Kino je posvátné místo!
V této době trpíme nedostatkem sdílených rituálů a chození do kina je jedním z nich. Spousta věcí nás rozděluje. Politika, ekonomické zázemí, rasa nebo algoritmy, které nás uzavírají do echo chambers. Není ale něco krásného na tom, že se i přes všechny naše rozdíly všichni sejdeme v jednom kinosále a máme good time (nebo klidně i bad time, nemusí se nám přece všechno líbit)? Brečíme, smějeme se, bojíme se společně. Jsou to sdílené prožitky.
Filmy nás zároveň nutí empatizovat s lidmi, kteří nejsou jako my, a přitom jsou. Prožíváme s nimi věci, které jsme ještě nezažili a které možná nikdy nezažijeme. A jak řekl Martin Scorsese: „Ve chvíli, kdy se svět tříští do skupin netolerance, nevědomosti a nenávisti, je film mocným nástrojem poznání a porozumění.“
Takže takhle to uděláme. Jestli máš čas a nějaké peníze navíc, tak se zbal a jdi do kina. Máš free will, tak ji aplikuj. Já ji aplikuju dnes a denně. I have nothing to do v jedenáct dopoledne. Jdu do kina. Potřebuju dát stopku na život. Jdu do kina. Like, what's better? Najdi nejbližší kino. Podívej se na program. Kup lístek a jdi s někým nebo sám*sama. A užij si to.