Přihlášení se k heyfomo
Proč Gen Z stále nemá svůj kultovní seriál?
Gen Z definuje kulturu, ale vlastní kultovní seriál jí pořád chybí. Místo nových titulů se vracíme k renomovaným klasikám. Proč nás nic nového stále nedokáže oslovit?
Na co jsem se hodně těšila a myslím, že to nebyl jenom můj očekávaný seriál, bylo I Love LA od HBO. Jeho tvůrkyní a zároveň hlavní hvězdou je Rachel Sennott, the IT girl. Když ho Sennott pitchovala, její představa byla „Entourage pro internet girls“.
Co na tomhle seriálu hodně cením, jsou popkulturní reference. Od Diddyho přes značku Heaven až po Kramerová vs. Kramer. Tahle tv show je vytvořená pro chronically online people, takže se počítá s tím, že máš určitou znalost i ohledně Los Angeles, agentur UTA nebo konspiračních teorií o tom, že LA je propojené podzemním systémem tunelů, které můžou využívat jen elitní kruhy. Pro lidi, kteří podrobně sledovali LA based influencery*ky zhruba od roku 2013, nejde o nové informace.
Tohle podle mě na nejvyšší a nejlepší úrovni dělala už Gilmorova děvčata. A já to extrémně cením, protože pak mám pocit, že můj pomyslný master v oboru pop culture je k něčemu a dostávám imaginární zlatou hvězdičku na hruď.
Celkově vzato je to vtipné, optimistické a trochu sebestředné, což dává smysl, když to pokrývá něčí dvacátá léta. A už byla potvrzená druhá série. HBO označilo I Love LA za jeden z nejrychleji rostoucích comedy seriálů pod svou záštitou. V průměru ho sledují dva miliony amerických diváků a divaček, což je dobré, ale pořád to není generačně groundbreaking.
Jeden z důvodů, proč je to takový „hit“, je podle mě fakt, že v téhle kategorii pro tuhle generaci prostě nic lepšího nevyšlo. Adults a Overcompensating od Amazonu, které jsou ze stejného soudku, pohořely.
Gen Z sahá po klasikách otestovaných časem
Dnes je ve středu dění Gen Z. Definujeme kulturu. Bohužel televize, a zdá se, že i streamingové služby, s námi nedokáže držet krok. I když se velká studia a streamingové platformy snaží novými pořady oslovit Gen Z, ta stále sahá po již renomovaných klasikách. Dle průzkumu společnosti Nielsen až 65 % seriálů sledovaných lidmi ve věku 16 až 34 let tvoří starší tituly. Na předních příčkách se tedy stále drží už all time klasiky jako Přátelé, Gilmorova děvčata nebo Chirurgové s přehráním v řádech miliard minut.
Samozřejmě long form content soupeří s tím krátkým, a výrazně to s ním podle dat projíždí. Téměř polovina Gen Z dává přednost YouTubu nebo sociálním sítím, jako je TikTok, před tradiční televizí nebo placenými streamingovými službami. Když už se rozhodneme konzumovat filmy či seriály, tak téměř 70 % lidí během toho scrolluje.
Existuje ještě pozitivní universal experience?
Bohužel nás ani nejde polapit na nějakou universal experience. Jak jsem poznal vaši matku nebo Přátelé jsou založené na tom nejzákladnějším. Přátelství, práci, spolubydlení a vztazích. Bohužel se nacházíme v době, kdy je bydlení extrémně drahé, všichni mají hrůzu z toho, že nám AI vezme práci, nerandíme a máme tu loneliness crisis. Takže existuje vůbec nějaká pozitivní universal experience?
Nápad za miliony dolarů
To, co jsem nedostala od Adults ani od I Love LA, je pocit naděje a komfortu. Něco, po čem nebudu mít chuť si pustit už zmíněné klasiky, ale naopak budu nedočkavě odškrtávat dny v kalendáři, než vyjde nová série. Stále je tu obrovská díra na trhu a lidé po něčem novém a originálním touží, tak uvidíme, co přinese příští rok.