Bez konstruktivní kritiky, nemůžeme růst a zlepšovat se. Na tom se asi shodneme všichni. Na Gen Z se ale musí specificky, jakmile nám feedback špatně zformuluješ, je možný, že už se v práci neobjevíme.
Mezi Gen Z patříme my všichni, co jsme se narodili mezi lety 1997 a 2012.
Logicky z toho vychází, že většina z nás už se pohybuje v pracovním prostředí, a to ať už brigádně, nebo na plný úvazek. V USA bude už za osm let naše generace tvořit třetinu pracovního trhu.
Často se s naší generací ve spojení s prací vážou negativní narativy. Jako například to, že jsme líní a nechceme pracovat nebo že potřebujeme speciální zacházení, na které zaměstnavatelé nejsou od jiných generací zvyklí.
No a nebo, že jsme urážliví na jakoukoliv zpětnou vazbu. Není ale pravdou to, že s námi prostě neumí starší generace správně komunikovat?
V první řadě potřebujeme kritiku slyšet hned v moment, kdy něco pokazíme nebo se něco nelíbí našim zaměstnavatelům, ne čekat až to v zaměstnavateli vybublá a vychrlí to na nás po měsíci.
Chceme to slyšet z očí do očí, ne přes další kolegyni.
Nestačí „Tohle jsi pokazil*a“. Potřebujeme vědět, proč není nadřízený spokojený a jak by si představoval, abychom práci odvedli lépe.
Nedej bože, když za nás nadřízený předělá naši špatně odvedenou práci a neřekne nám, co jsme udělali špatně.
Také je pro nás důležité mít prostor k vysvětlení, proč se nám daná věc nepovedla - například kvůli psychickému rozpoložení.
Naše generace poslouchá své psychické zdraví a může se stát, že dáme přednost sobě nad pracovními povinnostmi, což je často pro starší generace ve vedoucích pozicích nepochopitelné.
Pokud se někdo chce zbavit Gen Z zaměstnance, stačí, aby se nechal unést emocemi a křičeli na něj. Jestli totiž něco nesnášíme, je to nedostatek respektu a násilí.
Pro naši generaci je také typické sdílet naše dojmy na sociálních sítích. Proto se často děje, že v případě nespokojenosti točí Gen Z storytimy o svých nepovedených pracovních zkušenostech.