Magdě se vyčůral pes na stromek, Marťa zas rozbila všechny baňky. Lidce málem shořela střecha a Marek dostal obří krabici jen s ponožkami. Čti, co se lidem stalo o Vánocích, a pobav se s náma!
Vánoce jsou časem klidu a pohody, ale já mám pocit, že je to spíše jedno z nejstresovějších období v roce. Zeptala jsem se kamarádů a známých na jejich vtipné a tragické příběhy ze svátečních dnů, protože já sama často vzpomínám na jeden z mého dětství.
Můj táta je Řek, a tak naše Vánoce byly vždycky poměrně netradiční. Běžně jsme štědrovečerní večeři jedli zhruba ve dvě, protože táta koncept Štědrého večera neuznával a měl zkrátka hlad.
Jeden rok, když mi bylo asi osm, se ale táta na večeři (čti pozdní oběd) domů nevrátil. Telefon nebral a my jsme se bály, že se mu něco stalo. Mamka začala volat všem jeho kamarádům, aby se zeptala, kde vězí. Nakonec se ukázalo, že s někým čekal na autobus (který samozřejmě nejel, protože bylo 24. prosince), a tak si vypl telefon, protože nechtěl, aby ho někdo vyrušoval.
Když se vrátil domů, našel mě ubrečenou v obýváku a nechápal, co se děje. „Vždyť je Štědrý večer. To se přece jí až večeře, tak jsem domů nespěchal,“ řekl na svou obranu. Dodnes se lekám pokaždé, kdy mi nebere telefon.😬
Věděla jsem, že brácha dostane na Vánoce nové kolo a já jsem si ho chtěla na tajňačku vyzkoušet. Problém byl v tom, že brácha měří dva metry a já jsem trpaslík. Jakmile jsem na kolo vylezla, uvědomila jsem si, že nedosáhnu na zem, a celá jsem spadla na stromeček. Stromek byl v háji, všechny baňky jsme měli rozbitý a celá rodina byla naštvaná, protože ho zrovna dozdobili. Plyne z toho ale jedno ponaučení. Už nikdy nebudu zvědavá!
Moje babička byla doktorka ORL (ušní, nosní, krčí), takže její běžnou praxí bylo vytahování kostí z krku, když někomu zaskočilo. Na Štědrý den lidi jí kapry, takže je logický, že kvůli zaskočeným kostem dojde do nemocnice spoustu lidí. Člověk by si ale řekl, že začnou chodit až kolem páté nebo sedmé večer. Jenže světe, div se! Oni chodili už v osm ráno.
Babiččin pes nám počůral stromek!
Jeden rok jsem pod stromečkem našel obří krabici, ve které byla další krabice a v té byla ještě menší krabice atd. Musel jsem se prodrat asi sedmi krabicemi, dokud jsem na dně té nejmenší nenašel obyčejné ponožky.
Moje mamka si chtěla udělat první pěkné rodinné Vánoce v novém bytě. Bohužel skleněná láhev balsamica, nešťastně položená na skleněné desce digestoře, to viděla jinak. Při vaření slavnostní štědrovečerní večeře láhev nějakým kouzelným způsobem doputovala až na okraj digestoře, spadla, rozbila se a ohodila tmavou tekutinou celou kuchyň. Definitivní konec vánoční atmosféry a maminčiny trpělivosti nastal, když jsme se sestrou neustále mlaskali pantoflema po ulepené podlaze.
U nás doma dává taťka na stromeček prskavky. Když jsme byli malý, všechno natáčel na kameru. Jeden rok ležela zapnutá kamera na stole a my jsme se ségrou běžely ke stromečku, když v tom najednou ségra roztomile povídá: „Jé, ohýnek!“ V tu chvíli se kamera převrátila, takže máme obráceně zachycenou totální katastrofu, při které táta hasí hořící stromeček, a my se radujeme z ohýnku. Dodneška máme z toho dne propálený koberec.
Když jsem byla malá a hráli jsme si s bráchou na Štědrý den venku, začala nám z nějakého důvodu hořet střecha. Můj starší brácha letěl domů a řval, že hoří barák, ale náš taťka (který byl mimochodem hasič) tam už lítal v trenkách a udělal řetěz z lidí. Potom, co napravil největší škody, zavolal hasičům. „Kluci, mně hoří střecha, nic divokého, už to máme uhašené, ale potřebuju to rozebrat a dohasit,“ povídal do telefonu. „Pepo vole, je Štědrej den, na takovej blbej vtip ti fakt neskočíme,“ říkali hasiči. Přemlouvat je musel asi pět minut, ale nakonec přijeli.