Floristika: Špinavý byznys schovaný za krásu a pomíjivost

O tom, jak špatná je fast fashion, nás média informují téměř denně, co ale obchod s květinami? Věděl*a jsi, že většina květin se k nám dováží až z Afriky nebo Jižní Ameriky? Nebo, že pěstitelé a pěstitelky mají špatné podmínky a kvůli chemickým látkám, které se používají k ošetřování květin, mohou být neplodní a onemocnět? Pravděpodobně ne, protože se o tom nemluví stejně jako třeba o již zmíněné fast fashion.

Proto jsem se domluvila se zakladatelkou květinového ateliéru Verbaskum, Annou Plischke, aby nám řekla více informací. 💐 Proti problematice sama bojuje. Její ateliér s květinami pracuje udržitelně a s respektem.

Kdy a jak jste se poprvé dozvěděla o problémech, které se s floristikou pojí? Přijde mi, že se o této tématice velmi málo ve společnosti mluví, a sama jsem to donedávna nevěděla.

Na odvrácenou stranu floristiky jsem narazila hned na začátku, jakmile jsem začala o práci s květinami uvažovat. Zaplatila jsem si víkendový floristický kurz a na něm byla řeč i o tom, kde za velkoobchodní ceny řezané květiny pro svou tvorbu nakupovat. Hodně mě překvapila informace, že jsou v podstatě všechny řezané květiny, které u nás seženete, dovážené z holandské květinové burzy, na kterou putují často až z Afriky nebo z Jižní Ameriky.

Jak je vůbec možné, že se vyplatí dovážet květiny z takové dálky, a v jaké kondici k nám můžou přes půl světa dorazit?

Když jsem si začala zjišťovat více informací, narazila jsem na hodně alarmující skutečnosti o způsobu jejich pěstování. Pesticidy a herbicidy, které jsou v našich krajích kvůli své toxicitě zakázané, špatná informovanost zaměstnanců květinových farem o jejich škodlivosti, chybějící ochranné pomůcky pro práci s nimi, špatné platové podmínky, znečištění vodních zdrojů, na kterých závisí život celých vesnic, nemoci, neplodnost... S tímto průmyslem jsem rozhodně nechtěla mít nic společného. Takové květiny pro mě nepředstavují nic z toho, co by dle mého měly květiny symbolizovat – přirozenost, krásu, čistotu, pomíjivost…

Na webu píšete, že jste dřív pracovala v kanceláři a cítila jste, že potřebujete změnu – konkrétně dokonce svobodu. Proč jste si vybrala práci zrovna s květinami? 

Věděla jsem, že potřebuji dělat něco kreativního a zaměstnat kromě mozku taky ruce. Ta změna z kanceláře do ateliéru přišla pozvolna, ale v rozhodnutí pro floristiku jsem měla jasno hned. Pracovala jsem po škole ve výzkumné agentuře, pak pro dvě korporace a na volné noze jsem dělala uživatelský výzkum, který mě zajímá dodnes. Potkala jsem v práci skvělé lidi, ale už nešlo déle přehlížet, že mi není blízká firemní kultura a mise společností, pro které jsem postupně pracovala.

Snížila jsem si úvazek a souběžně jsem začala zkoušet, jestli si dokážu vydělat nějaké peníze aranžováním a vazbou květin. Tohle přechodné období trvalo asi dva roky. S narozením dcery se souběh dvou naprosto odlišných živností stal už definitivně nemožný a květiny zvítězily. V současné době tvoříme ateliér Verbaskum já a moje švagrová, se kterou se výborně doplňujeme.

A proč květiny? Chtěla jsem vytvářet něco nového, ale zároveň svojí tvorbou nezahlcovat planetu dalším potenciálním odpadem. Pomíjivost květin, které jednoduše mohou skončit na kompostu, mi přišla geniální. Zároveň jsem viděla business příležitost v tom, jak fádní mi připadala estetika ve výlohách konvenčních květinářství.

V přírodě kolem sebe jsem oproti tomu viděla dokonalé aranže na každém kroku. Chtěla jsem vsadit na přirozenou krásu přírody a tvořit ve spolupráci a v souladu s ní. Příroda nabízí nekonečné množství variací a zároveň si musíte zachovat určitou pokoru, respekt k pomíjivosti, koloběhu života, proměnám ročních období. Tedy pokud, jako my, pracujete výhradně s českými rostlinami. 

Bylo pro vás těžké najít dodavatele, kteří se staví k floristice udržitelně?

V začátcích (rok 2016) to bylo dokonce nemožné. Žádní dodavatelé řezaných květin u nás totiž v té době nebyli. Dopátrala jsem se ke třem květinovým farmám, které ale pěstovaly jen pro svou potřebu a dalším floristům nic neposkytovaly. Jediným dodavatelem se tak pro mě v té době stal jistý zelinář, jemuž manželka do několika záhonů vysázela jiřiny. Narazila jsem na tuto možnost u stánku při nakupování zeleniny. Květiny ale neměly příliš dobrou kvalitu.

Hlavním zdrojem floristického materiálu se mi tak stalo to, co jsem nasbírala ve volné přírodě a co jsem si okrajově byla schopna sama vypěstovat. Od těch dob se ale situace ohromně posunula. Je tu snaha tradici pěstování květin v Česku obnovit. Vznikla oborová platforma Výkvět sdružující ekologické pěstitele květin a existuje spousta drobných pěstitelů a nadšenců, kteří se snaží k floristice přistupovat jinak.

Napadá vás způsob, jak by se dala tato problematika globálně zlepšit?

Myslím, že na to žádný jednoduchý globální recept neexistuje. Já věřím spíš na změny zdola. Je potřeba o problémech mluvit, aby stejně jako u potravin a u módy začali sami spotřebitelé víc řešit, co si kupují a co tím podporují. Když dnes jdete babičce koupit k svátku květinu, nejspíš vás ani náhodou nenapadne, že by s tím mohlo souviset vážné znečištění životního prostředí a ohrožení zdraví dětí. Tyhle informace se nejdřív musí dostat na světlo. Lidé se pak třeba začnou v květinářství dožadovat alespoň fair tradových květin nebo se ptát, zda mají něco vypěstovaného v Česku, ptát se, jak je možné, že se na trhu, který se označuje jako farmářský, prodávají květiny z Keni. Myslím, že se to může změnit až pod tlakem našich peněženek. 

Vím, že se snažíte nejen květiny nakupovat od dodavatele udržitelně, ale i balit, vázat apod. Můžete nám říct všechno, co děláte, abyste byla zodpovědnější vůči přírodě?

To by byl dlouhý seznam, udržitelnost máme na pozadí všeho, co děláme. Naše hlavní pravidlo každopádně je, že kupujeme pouze v Česku vypěstované květiny, bez použití syntetických hnojiv, herbicidů a pesticidů. Dále např. nepoužíváme aranžovací hmotu (tzv. Florex), která je mezi floristy velmi oblíbená, ale opět velmi škodí životnímu prostředí, protože se rozpadá na mikroplasty.

Vzděláváme se v udržitelné floristice – sledujeme trendy a tipy u zahraničních floristů a samy testujeme nové postupy. Aranžovací hmotu nahrazujeme králičím pletivem a mechem, nepoužíváme jednorázové plastové komponenty, květiny balíme do papíru z rozstříháních pytlů od luštěnin a obilovin z bezobalových obchodů nebo do použitých kartonových krabic, používáme ekologické čisticí prostředky, když to jde, využíváme místo auta MHD. Na svých workshopech se věnujeme osvětě a jsme zakládajícími členy platformy Výkvět, která v ČR sdružuje, podporuje a certifikuje ekologické pěstitele květin k řezu. 

Pojďme se posunout k něčemu více pozitivnímu – co byste poradila někomu, kdo si chce vytvořit doma hezkou květinu? Tip na nějaké luční kvítí a základy aranžování?

Já bych doporučila hlavně se koukat kolem sebe v přírodě a hledat inspiraci tam. Když se vám domů podaří přenést kousek toho, co vytváří příroda sama, nemůžete udělat chybu. A kouzlo je často v jednoduchosti. Takže na příští procházku si nezapomeňte zahradnické nůžky. Určitě podél cesty najdete třeba sluncem pěkně vysušené traviny a plevely, k tomu proutek s červenými šípky a bezovou větvičku porostlou žlutozeleným lišejníkem. Nebojte se experimentovat. A sběr provádějte šetrně, váš zásah by ideálně ve vegetaci neměl být vůbec patrný.

Jinak samozřejmě také pořádáme workshopy, kde se můžete dozvědět více. Krom toho, že si s námi vyzkoušíte základní floristické postupy, bavíme se také o materiálu, který pro naši práci používáme.

Jaká je vaše nejoblíbenější květina, případně kombinace květin? 

To je těžká otázka. Navíc se to proměňuje během roku. V předjaří mě vždycky znovu fascinují čemeřice, které začínají svoje křehké květy rozvíjet klidně ještě na sněhové pokrývce. Na jaře mě těší každý nový květ, který se prodere na slunce. Vůně narcisů a modřenců se mi nikdy neomrzí.

 V létě je květů tolik, že je těžké vybrat, ale hodně mě v poslední době baví třeba afrikány. Na přelomu léta a podzimu zase milujeme hortenzie. S podzimem pak přichází období různých plodů a nažek, které rády kombinujeme například s květy krásenek. Vůbec nás během celého roku baví do kytic používat netradiční ingredience jako plevel, větvičky, odkvetlé rostliny i suchý materiál. Možností je nekonečně mnoho.

Pokud nechceš tenhle průmysl podporovat, zeptej se sám/sama sebe na tyto otázky, až budeš příště kupovat pugét:

Odkud pochází květiny ve tvé kytici?
Byly vypěstovány eticky a udržitelně?
Kdo benefituje z tvé koupě?
Jak můžeš sám přispět ke zlepšení tohoto problému?
Není možnost, že květinu můžeš vytvořit sám/sama z květin ze zahrady/louky?