Přihlášení se k heyfomo
Femicida jako samostatný trestný čin? Zeptali jsme se politických stran, zda by se mělo Česko vydat italskou cestou
Itálie udělala zásadní krok v boji proti násilí na ženách a zpřísnila legislativu týkající se femicidy, zatímco v Česku nám stále chybí i základní data. Zeptali jsme se nově zvolených poslanců a poslankyň, jestli je čas zavést femicidu jako samostatný trestný čin i u nás.
Co to je femicida?
Možná jsi tento pojem už zachytil*a na sociálních sítích, ale v českém právním řádu bys ho hledal*a marně. Femicida není „jen“ vražda ženy, je to vražda ženy právě proto, že je žena. Jde o jednu z nejbrutálnějších forem genderově podmíněného násilí, která často přichází po dlouhodobém týrání, stalkingu nebo domácím násilí ze strany partnera či expartnera.
Nejde o náhodný čin. Femicida je systémový problém, který vychází z nerovného postavení moci, sexismu a přesvědčení, že žena je majetkem muže. Zatímco běžná vražda může mít jakýkoliv motiv, femicida má jasného jmenovatele: gender.
Italský budíček
Po sérii brutálních případů, především po vraždě 22leté studentky Giulie Cecchettin, která otřásla celou zemí a vyvolala masové protesty, schválil italský parlament zpřísnění zákona. Itálie v rámci balíčku zákonů, tzv. Codice Rosso, uznala specifika tohoto násilí. Zvýšila tresty a zavedla přísnější preventivní opatření.
Především tím ale stát dal jasně najevo, že vražda ženy z genderových důvodů je specifický a nepřijatelný zločin, který vyžaduje zvláštní přístup.
Důvod je prostý: prevence a ochrana. Pokud zákon nerozlišuje, zda jde o rvačku v hospodě, nebo o vyvrcholení letité šikany partnerky, policie a soudy nemohou efektivně chránit oběti dříve, než je pozdě.
Co na to čeští poslanci a poslankyně?
S otázkou, zda by mělo Česko následovat italský scénář, jsme oslovili zástupce a zástupkyně stran, které se v letošních volbách dostaly do Poslanecké sněmovny. Zajímavé je, že ačkoliv se politici a političky neshodnou na zavedení nového trestného činu, všichni se vzácně shodují na jednom obřím problému: v Česku nám chybí data.
Kateřina Stojanová za Piráty upozorňuje na nutnost systémového sběru dat i mezinárodních úmluv.
„Abychom mohli femicidu účinně řešit, stát ji musí začít systematicky sledovat a sbírat tato data. Piráti už pomohli prosadit redefinici znásilnění tak, aby lépe chránila oběti, a dlouhodobě tlačíme na přijetí Istanbulské úmluvy, která zlepšuje prevenci i pomoc obětem domácího násilí. Smysl dává i debata o úpravě trestního zákoníku, pokud povede k lepší ochraně žen před opakovaným násilím.“
Podobně to vidí i Barbora Urbanová za STAN, která ale sází spíše na prevenci než na nové paragrafy.
„Nemyslím, že by vznik nového trestného činu významně řešil tento problém. Daleko potřebnější je se bavit o systémovém nastavení sběru dat. Jejich vyhodnocení pak efektivně přenést do praxe v rámci různých preventivních programů i dalších metodik týkajících se policie nebo OSPOD. Za nutný vnímám především větší důraz na prevenci domácího násilí a vyšší podporu a pomoc obětem násilí.“
Skeptický k zavedení nového trestného činu je i Marek Výborný za KDU-ČSL, který varuje, že represe sama o sobě nestačí.
„V Česku dnes nemáme ucelená data o femicidě a bez nich nelze tedy dělat kvalitní rozhodnutí a závěry. Italský model je určitě jednou z možností, sám o sobě ale nezajistí prevenci, jen zvýší tresty. Klíčové tedy je, aby stát pracoval na dostupné pomoci a řešil násilí dřív, než k němu vůbec dojde.“
Zástupci ODS, ANO, Motoristů a SPD nám do vydání článků odpovědi neposlali.
V Česku nemáme ani data
Zatímco Itálie pod tlakem veřejnosti koná, v Česku namísto policie statistiky o femicidách musí sbírat centrum Rosa (organizace pomáhající ženám a obětem domácího násilí), které jen monitoringem médií našlo takových případů za posledních dvacet let 260. U nás tedy femicidu nejenže netrestáme zvlášť, jsme k ní slepí a hluší.
Přitom právě politici a političky jsou ti, kdo mají v rukou moc věci měnit. Abychom vraždám žen kvůli tomu, jaký mají gender, dokázali čelit, musíme o nich umět mluvit. Je sice fajn, že se shodneme na prevenci, ale dokud nepojmenujeme problém pravým jménem, těžko se ho zbavíme.
Femicida není jen statistika, jsou to životy, které systém nedokázal ochránit.
