Recenze: F1: The Academy tě přesvědčí, že Formule nejsou jen mužský sport

Trocha teorie

Seriál sleduje druhý ročník ženské formulové série F1 Academy, tedy sezónu 2024. Tato soutěž je věnovaná mladým talentovaným jezdkyním, kterou na podporu žen vytvořila právě Formule 1, aby jim dala reálnou šanci prorazit v prostředí, které jim historicky nebylo úplně otevřené. No a co ukazuje? Že ženy jsou rychlé, chytré a schopné konkurovat mužům.

První sezóna odstartovala už v roce 2023, ale tehdy šlo spíš o tichý závod, který nebyl kromě finále nikde vysílán, a až loňský rok mu přinesl větší mediální pozornost a konečně i platformu, která tenhle příběh představila světu. Každý tým má podporu přímo od F1 stájí a každá pilotka má maximálně dvě sezóny na to, aby se ukázala, pak se musí posunout dál.

Na rozdíl od samotné Formule 1, kde si každý tým vyvíjí svůj vlastní monopost a rozdíly mezi auty hrají klíčovou roli, F1 Academy je postavená na principu, kde všechny závodnice sedlají naprosto totožné vozy. Auta jsou mnohem jednodušší než monoposty F1, konkrétně jde o monopost Tatuus F4-T421, jehož maximální rychlost se pohybuje kolem 240 km/h, a díky tomu mají všechny jezdkyně naprosto rovné podmínky. F1 Academy je čistě o talentu a schopnostech za volantem a nejde o žádnou inženýrskou magii nebo rozdílné rozpočty.

3 důvody, proč seriál stojí za zhlédnutí:

1. Pořádný spotlight na ženy v motosportu

Je skvělý, že se konečně podařilo udělat něco, co motosport dlouho potřeboval. Nejen akademie jako taková je neskutečný posun, ale přenést pozornost na talentované ženy i na televizní obrazovky byl skvělý tah. Díky seriálu dostávají ženy prostor nejen jako pilotky, ale i jako osobnosti s vlastním příběhem, emocemi, výzvami i sny.

V seriálu vidíme nejen jejich závody, ale i zákulisní okamžiky od briefingů přes tréninky až po momenty naprostého štěstí i frustrace. Seriál nás tak nechává nahlédnout do reality, jakou motosport opravdu je, a to mi přijde naprosto skvělý, mám z toho pocit, jako bych s nimi byla kamarádka (i wish).

2. Silné osobní příběhy, které ti rozmažou řasenku

Jestli tahle série něco dělá brutálně dobře, tak je to práce s emocemi - žádné vyumělkované drama, jsou to skutečné příběhy skutečných holek, které si nesou vlastní minulost a svoje sny.

Mě osobně naprosto zničila Lia Block, mladá Američanka, která pochází z rodiny závodníků rally. Její otec byl slavný Ken Block, který bohužel tragicky zemřel, její příběh je silný a já měla při sledování celou dobu husí kůži, vlastně ji mám ještě teď, jen to píšu. Stejně tak mě obrovsky zasáhl příběh Abby Pulling, britské pilotky, a nakonec šampionky celé série, která nevyrůstala v přepychu a moc dobře si uvědomuje, že musí vyhrát, protože jen vítězka šampionátu získá podporu na další rok. Tahle realita mě naprosto rozsekala, a právě proto jsem jí ten titul tolik přála.

O to silněji pak vyniká kontrast s jezdkyněmi z extrémně privilegovaného prostředí, který byl hodně viditelný. Tenhle střet dvou naprosto odlišných světů mě fascinoval a sledovat, jak se potkávají na jednom roštu a bojují na stejné startovní čáře, bylo opravdu silné.

3. Dynamická a moderní produkce

Netflix se opět ukázal jako profík v tom, jak udělat sportovní dokument atraktivní i pro diváky a divačky, kteří motosport běžně nesledují. Seriál je postavený na svižném střihu, kombinaci rozhovorů, zákulisních momentů a reálných záběrů ze závodů. Soundtrack drží tempo, vizuály jsou čisté, a přesto emotivní. Show má svěží, moderní feeling, přesně takový, co tě donutí pustit si další díl hned po závěrečných titulcích.

A co bylo trochu slabší?

1. Nerovnoměrná pozornost na jezdkyně

Jedna z věcí, která mě při sledování trošku mrzela, byla nerovnoměrně rozdělená pozornost mezi jednotlivými jezdkyněmi. Některé dostaly opravdu výrazný prostor, zatímco jiné se v seriálu jen mihly bez hlubšího kontextu nebo příležitosti se divákům skutečně představit, a to mi bylo líto, protože v takhle mediálně postaveném projektu bych čekala rovnoměrnější přístup.

2. Řízené vyprávění

Další věc, která mě občas trochu rušila, byla lehce „přehnaná touha po inspiraci“. Někdy jsem měla pocit, že se tvůrci*kyně až moc snaží z každé situace nebo každé emoce vytěžit silný moment, skoro jako kdyby musel mít každý pilotčin krok dramatický oblouk nebo morální pointu. Ne, že by příběhy nebyly autentické, ale možná by stačilo občas trochu ubrat a nechat věci víc promlouvat samy za sebe, protože příběhy byly i tak silné.

Drive to survive vs. F1: The Academy

No a pokud bych měla porovnat Drive to Survive a F1: The Academy, rozdíl je dost výrazný. Drive to Survive má za úkol vtáhnout diváctvo do světa Formule 1 skrze drama, napětí, týmové spory, velké osobnosti a často i uměle vystavěné konflikty. Funguje skvěle jako náborová brána pro nové fanoušky F1, všechno je nablýskané, svižně sestříhané, plné testosteronu a silných výroků.

Naopak F1: The Academy působí daleko osobněji a lidsky. Je zaměřená na silné příběhy jednotlivých závodnic, ukazuje jejich cestu, sny, pády i výhry. Místo dramatického střihu a epických momentů přináší klidnější, ale mnohem opravdovější, vhled do života mladých sportovkyň, které se snaží uspět. Míň křiku, víc ticha, emocí a vnitřní síly.

No a final verdict, má smysl F1: The Academy sledovat?

Rozhodně ano! F1: The Academy za mě naprosto překonala očekávání a emočně mě semlela! Není to jen „dokument o holkách v autech“, je to silná, emotivní, inspirativní série, která ukazuje, že motosport není jen pro muže. A právě ženy jako Suzie Wolf, která jako ředitelka celé akademie působí neuvěřitelně lidsky, podporuje každou jezdkyni a ví, co dělá, tomu dodávají obrovskou hloubku.

Často slýchám, že F1 sleduju jen kvůli hezkým mužům, kteří monoposty řídí, ale tahle série je důkazem, že to s tím nemá nic společného. Sleduju to, protože mě baví motosport, jeho tvrdost, dynamika, emoce i sny, které se za ním skrývají a tady to všechno bylo. A ano, dojímala jsem se u toho víc, než bych chtěla přiznat, takže za mě? Krásné, silné, důležité a určitě by ses na to měl*a podívat!