Odjela mi kámojda na pár dní do Paříže, já tak zůstala smutná sama. Naštěstí jsem našla efektivní způsob, jak se s blbými dny vyrovnat.
Poslední týden nebyl nijak zvlášť záživný. Sled nešťastných událostí začal hned minulou středu, kdy se moje drahá místní polovička Ana rozhodla odjet na 4 dny do Paříže a uznala za vhodný mě tu nechat (???). To, že hned druhý den začalo šíleně pršet, mě jenom utvrdilo v přesvědčení, že celá její absence bude pro mou duševní pohodu naprosto krizová.
Naštěstí jsem se rozhodla udělat si hezkých pár dní i bez ní. Začala jsem pít pivo v 10 dopoledne a spolu se spolubydlící Španělkou jsme to uznaly za výbornej dekadenční přístup k životu. Své odpolední čtení knížek jsem přesunula ke stánku, ve kterém prodává občerstvení rozkošná portugalská paní s milionovým úsměvem. Od stánku je navíc velmi příjemný výhled na celý město a řeku, který jsem si během svého čumění do blba užívala. Můj zenovej moment bohužel naprosto narušila skupinka italských Erasmáků, která tenhle skrytej spot taky objevila a rozhodla se tam přesunout své hlasité konverzace.
O víkendu jsem se pak rozhodla jet se svými spolubydlícími do Aveira, takzvaně portugalských Benátek. To bylo moc pěkné, dali jsme si výbornej oběd, kafíčka, jeli na pláž a tam poslali pár pivek. Doma jsme pak dali všichni společnou večeři a koukali na Ratatouille. Jak už jsem avizovala v minulým příspěvku, přijela mi banda Čecháčků a party je to teda záživná. Člověk nemá chvilku klidu a je rád, že ví, co je za den, i když i to docela pokulhává. Příští týden mě naštěstí čeká klidový režim, na který se náramně těším.