Evel vs. Erasmus: Pětidenní festival, grilovačky a jam sessions

Po našem výživném a poučném výletě do Fara, který nám zpestřil především Padrino, jsme se všichni těšili na domácích pár dní klidu. Marně, jako vždycky. Jen co jsme v 7 večer přijeli, proběhl rychlý refresh a v 9 už jsme byli na slavnostní večeři. Ve městě totiž začínal pětidenní festival a zmíněná večeře ho zahajovala. O jaký festival jde, to jsme nikdo do poslední chvíle nevěděli. Zrušili nám kvůli němu i školu, což nás velmi potěšilo, a tak jsme měli dojem, že se jedná o kulturní zážitek a tradiční slavnost.

No. Chyba lávky. Kulturní zážitek, možná spíš šok, to byl určitě, tradiční slavnost rozhodně ne. Festival začínal každý den v 10 večer, končil v 8 ráno a jeho náplní byla party, techno a rapový shows. Zní to skvěle a skvělý to je, ale jen do tý doby, než se ocitneš v 8 ráno na nekončícím technu a dojde ti, že za 12 hodin jdeš na další kolo. Neříkám nic, těch 5 dní bylo snad nejvíc intenzivních 5 dní v mým dosavadním životě. Pochopila jsem, proč nám kvůli tomu rušili školu, kdybychom se tam totiž druhý den objevili, s největší pravděpodobností by nás okamžitě vyhodili. Zážitek to byl ale výbornej. Potkala jsem spoustu místních, poznala portugalskou rapovou a hip-hopovou scénu (Wet Bed Gang, doporučuju) a doslova protancovala svoje oblíbený střevíce.

V rámci rekonvalescence po náročném festivalovém týdnu jsem se rozhodla uspořádat u kamarádů doma grilovačku. Proč si dělat bordel doma, když můžeš dělat bordel u jinejch, že jo. Sešlo se nás na jejich zahradě nakonec asi 30 a byl to jeden z nejhezčích večerů so far. Hráli jsme hry, zkoušeli tradiční jídla a drinky z našich zemí (plzeň ani Kozla jsem tady zatím nikde nenašla, ano, je mi smutno) a dělali si navzájem kérky. Vyšlo z toho sice pár pochybnejch obrázků, ale yolo.

Mou nejoblíbenější aktivitou tady je chození na jam sessions. Konají se každé úterý a středu, začínají v 10 večer a končí třeba ve 2 ráno. Jedná se o akci, kde se na malém dvorku sejde třeba 50 lidí a kouká na hudebníky, jak si spolu jamujou. Zapsat se může na tabuli úplně kdokoliv, kdo umí na něco hrát, a může si tak střihnout třeba svůj oblíbenej kousek s lidma z různých koutů světa. Tyhle večery mají strašně dobrej vibe. Člověk jen sedí, pije pivko, poslouchá šikovný lidi, který jsou navíc často strašně hezký, a jen tak chilluje. Výbornej protipól k těm kalbám, který tu jsou denně.

A když říkám denně, myslím denně. Dva týdny zpátky jsem měla koupenou úterní letenku do Česka, musela jsem nutně na čepovanou plzeň, ségry maturák, FOMO Halloween a dalších pár akcí. Odjíždět jsem měla v 6 ráno. No. Nejsem naivní, čekala jsem, že mi v pondělí večer dá někdo vědět, že je někde nějaká akce. A tak jsem šla a přísahám, že do 1 ráno jsem se držela a chtěla jít domů. Pak ale všechno nabralo rychlej spád a já zjistila, že je půl 5 a tím pádem asi nemá cenu jít spát. Doma jsem si pak jen vzala sbalenou tašku s věcmi a vyrazila na letiště. Ano, celej následující den plnej přestupů byl naprosto strašnej, nesnášela jsem se, a když jsem vystoupila v Česku do 10 stupňů a deště, měla jsem největší chuť se otočit a letět zase zpátky. S první čepovanou plzní o dvě hodiny později mě to ale velmi rychle přešlo a já byla ráda, že jsem zas na chvíli doma.

V pondělí jsem se vrátila zpátky do Portugalska a všechno si zase sedlo do starejch kolejí: škola, party, pivíčka. O víkendu mě čeká výlet do místních hor, k vodopádům a taky kurz keramiky, na to jsem teda hodně zvědavá. Čas tady šíleně utíká a mně zbývají už jen 3 měsíce, kvůli čemuž jsem smutná, ale zas ne moc, protože tenhle lifestyle se fakt nedá vydržet. Ale it is what it is a já z toho třískám co nejvíc.