Dukla: O novém albu, pražské gastronomii, empatické generaci Z i párty v Ankali s FKA twigs

Pražská kapela Dukla je jednou ze stálic místní hudební scény. Do povědomí lidí se zapsala nejdříve jako pětičlenný Mayen, teď už jako tříčlenné uskupení hrající o každodenním životě mladého člověka, jeho radostech i strastech, láskách a přátelstvích, a to vše na pozadí pražských kulis.

Dukla ve svých textech naráží na lidské nitro a emoce, zároveň se ale nevyhýbá ani společenským tématům, která jsou součástí života každého z nás. V půlce února vydala nové album s názvem Stejný lepší, které vzniklo během jednoho upršeného víkendu na chalupě v Jizerkách. Na feat si přizvala třeba maryland nebo rappera TK27 z 58G a s novým počinem teď zahajuje jarní tour.

S Lukášem, Josefem a Jáchymem jsme se sešli v kavárně Petrohradská kolektiv, kde mají kluci zároveň zkušebnu. Místo zamýšleného hodinového rozhovoru vzniklo dvouhodinové povídání, u kterého jsem měla celou dobu pocit, že se bavím s kamarádama. Nestihla jsem si ani otevřít počítač s připravenýma otázkama, i tak jsme ale probrali třeba proměnu jejich hudby, důležitost počasí, empatii generace Z, toxicitu české rapové scény i nevýhody plavání. Dostali jsme se taky ke klenotům pražské gastronomie a historce o tom, jak se Dukla potkala v Ankali s FKA twigs.

Have a nice read!

Jakej je váš nejoblíbenější song z novýho alba?

Jáchym: Mě toho baví víc. Určitě Prší třetí den. Taky Gripen i tím, že jsme s tím dlouho pracovali, neměli jsme pro něj žádnou konkrétní podobu. A nakonec je to taková pozitivní tečka na závěr.

Josef: Mě MZV.

Lukáš: Mě taky baví MZV a Zatím ok.

Vaše nový album je hodně osobní. Zahrnuje emoce a prožitky člověka, je mnohem víc niterný. Dřív jste ale v hudbě zmiňovali i klimatickou změnu nebo třeba válku na Ukrajině, od čehož jste si teď dali odstup.

Josef: My jsme to nikdy nedělali účelově. Ale to je otázka asi spíš na Lukáše. (Lukáš píše texty, pozn. red.)

Lukáš: Jo, já to nemám rád, obecně ten tlak se ke všemu vyjádřit, zaujmout nějaký stanovisko. Možná jsem tenhle tlak vnímal v poslední době hodně silně, a ten příklon k osobní emoci je od toho určitým únikem. V předchozím EP s názvem 3 je píseň Aloe, ve který jsem vyjádřil svý pocity z války na Ukrajině. A už jsem k tomu asi řekl všechno, co jsem potřeboval. Teď jsem prožíval silný emoce v osobním životě, takže se do novýho alba propsalo to. A ano, mohl bych tam dát nějakej komentář, ale už by to nebylo přirozený. Já většinou ani dopředu nevím, o čem ten text bude, co bych tím chtěl říct, nebo co by tam mělo být. A že bych si řekl, hele, vložím tam ještě nějakou moudrost, tak takhle to moc nedělám.

Mě napadá, že možná i díky tomu jste hodně relevantní pro mladý lidi žijící v Praze, zajímající se o společenský dění. Pořád se o politiku zajímají, sledujou dění na Ukrajině i v Pásmu Gazy, ale taky cítí, že je to větší než oni. Obrací se k sobě, ke svým pocitům, a dávají si trochu odstup.

Jáchym: To je fakt. Děje se toho ve světě tolik, že člověk už nemá sílu se tomu všemu věnovat.

Lukáš: Asi je ale zase dobrý před tím nezavírat oči.

Jáchym: To je jasný, ale je potřeba dát pozornost i sobě.

V půlce února jste vydali nový album, a teď s ním vyrážíte na tour. Jaký to pro vás obvykle je, poprvý hrát nový songy z novýho alba? Jste třeba z první live reakce posluchačstva nervózní?

Jáchym: Jsme, no. Ještě to nemáme vychytaný. Měnili jsme celej set up, přibylo nám k tomu nějakejch osm věcí, což je polovina celýho setu. Ale těším se, že budeme hrát zas něco novýho.

Lukáš: Ono je to těžko předvídatelný, co bude fungovat a co ne. Máme pocit, že nějakej song bude naživo banger, ale ono to třeba nakonec tak není.

Jáchym: Jo, často je to nečekaný.

Plánujete ten setlist pak podle reakcí publika upravovat?

Jáchym: Jojo, to pak obměníme. Máme nachystaný i takový sloty v setu, kde můžeme ty songy střídat.

Plánujete k albu novej merch?

Jáchym: Jojo, merch bude. Plánujeme trička, máme trička s dlouhým rukávem.

Josef: Jo, taky kšiltky. Doplňujem klasiky.

Ponožky budou? Ty jsou totiž moje nejoblíbenější, mám dvoje a nosím je furt dokola, ale taky podle toho vypadaj.

Lukáš: My ještě nějaký máme, tak ti je pak dáme.

Jáchym: Oni se totiž před Vánocema už dojely. Ale mohli bychom udělat restock.

Lukáši, texty píšeš v Dukle jenom ty. Máš dopředu daný, na jaký téma budeš psát, když se na to vrhneš?

Lukáš: Já mám určitou záklopku a nikdy moc nevím, co půjde ven. Často je to tak, že fakt nevím, kam mě to zavede. Třeba písnička MZV začíná slovy V dírách po náletech, nový činžáky... a vlastně až ve třetím verši se to najednou začne obracet k nějakým problémům ve vztahu, což jsem si na začátku vůbec nemyslel. A většinu textů dopředu vůbec neplánuju.

A měl jsi někdy problém s tim, že fakt jdeš s kůží na trh? Že ty věci cítíš, pak to uslyší spousta lidí a pro tebe to je vlastně tolik osobní?

Lukáš: Ne, ne, vůbec. Občas ale třeba přemýšlím nad tím, že se v těch věcech může najít určitej člověk, kterej se ohledně toho bude nějak cítit. Takže řeším, jestli mu to nevyvolá nepříjemný emoce nebo jestli se nebude cejtit bulvarizovanej, protože ho v tom některý lidi poznaj. Takže jo, jsem někdy hodně osobní a přemýšlím, že to nemusí být někomu příjemný. Ale zatím mi to kromě jednoho případu nikdo nevyčetl. 

Proč jste vlastně na Instagramu jako @duklavinohrady?

Josef: Protože jsme nevěděli, co tam dát, tak jsme tam dali Vinohrady.

Lukáš: Ono nešlo jenom Dukla, tak jsme tam museli něco přidat. 

Josef: A navíc jsou to všechny ty sportovní kluby. Dukla Jihlava, Dukla Praha, tak jsme si řekli, že to je takovej trošku vtípek. Dukla Vinohrady.

Lukáš: A my už jsme tehdy měli to EP Vinohrady a zároveň jsme tam i žili a zkoušeli.

Jáchym: Jo no, já jsem nevytáhl z Vinohrad vůbec paty.

To mě přivádí k tomu, že vy zpíváte hodně často o těch pražskejch kulisách. Ankali, Ípák a podobně.

Lukáš: To je přesný pojmenování. Já jsem nad tím v poslední době dost přemýšlel, a jsou to fakt ty kulisy, který jsou lehce zaměnitelný a nahraditelný. Každej si tam může dosadit svojí ulici, svojí městkou část, klub, kam chodí. Takže já píšu o těch kulisách, ve kterých se odehrávaj naše příběhy, ale ty kulisy jsou druhotný. Když si místo nich dosadí člověk Masarykovu ulici v Brně a Flédu, tak to bude fungovat stejně, jako že já jdu cestou z Ankali na Ípák.

Josef: To si řekl dobře. Vlastně ta Praha v textech nikdy nebyla programová věc, spíš to prostě žijeme.

Lukáš: Právě, já bych fakt nechtěl, aby to působilo nějak exkluzivně, že jsme Pražáci. Ani nejsem rodák z Prahy, já jsem se sem přistěhoval a Jáchym taky, rodák je tady jen Josef. Ale žiju tady a baví mě bejt v něčem konkrétní, zasadit ten příběh do kulis, ve kterých si ten člověk něco představí, ale může si je vyměnit.

Vy máte právě texty plný metafor. Zpíváte hodně o počasí, zmiňujete často sucho, požáry, teď i to, že prší třetí den. Zní to jak meteorologická předpověď, ale je to vlastně úplně o něčem jiným.

Lukáš: Jojo, počasí je fakt strašně důležitý. Já to dost řeším, miluju koukat na počasí, na předpovědi, protože mi to strašně ovlivňuje náladu. Když je takovej den jako dneska, hnusně a zataženo, tak to je úplně jinej den, než kdyby bylo hezky. Nesnáším, když je zima, mám rád teplo. Hodně na to myslím. Často se s lidma o počasí bavím a oni to berou jen jako small talk, ale pro mě je to mega zásadní téma.

Jáchym: Já to mám taky, když svítí slunko, tak je mi automaticky dobře.

Lukáš: Já mám ještě nízkej tlak, takže mě dost ovlivňujou i tlakový níže a výše.

Ty jsi, Lukáši, nedávno v jednom rozhovoru říkal, že jsi od šestnácti nostalgickej. Mně se třeba úplně jinak píše, když je hnusně a vrtím se v tý nostalgii, než když je venku hezky. Máš to tak, že toho napíšeš víc, když je ošklivo? 

Lukáš: Když je venku hezky a mám supr náladu, tak jdu ven a něco zažívám, a pak jsou ty dny, kdy si sednu a píšu o tom, co jsem zažil. Ale nepíšu jen ve dnech, kdy prší, to zas ne. Je tam sice ten pocit, že něco ulpívá, ale to nemusí bejt nutně špatně. Třeba, že člověk stárne, nebude už nikdy mladší, nezažije to, co žažil. A to, že to shrnu v nějakým songu neznamená, že se mi po tom stejská, nebo že bych chtěl ten čas nějak vrátit. Já jsem s tím procesem vývoje a stárnutí dost v pohodě, ale rád si to zpětně shrnu. Ale že bych měl pocit, že to dřív bylo lepší, nebo že se žilo snadnějc, to ne.

Já se chci zeptat na TK27, aka Tomáše Kučeru, kterýho máte na nový desce na featu u songu Prší třetí den. Vy jste v jednom rozhovoru říkali, že to bylo jako jít za nejhezčí holkou ve škole, a Lukáš taky zmínil, že 58G má, co se český rapový scény posledních pár let týče, asi nejradši.  

Lukáš: Ono se toho totiž na český scéně tolik neděje. Tady se etablovala nějaká špička rapperů, kteří jsou dokola nejposlouchanější, typicky Sheen, Calin nebo někdo z Milion Plus, ale taková top 5 nebo top 10 se tady dost točí. A během těch posledních pár let přišli kluci z 58G s něčím novým, s fresh zvukem. Rozrazili tu dveře.

Josef: Taky je to vždycky dost příjemný zjištění, když vidíš dobrýho rappera, kolem kterýho není nějaká toxicita. Ta scéna mi přijde toxická dost. Ale jsou tady lidi, který to dělaj dobře a zdravě, třeba Anki, náš kámoš. Ten to dělá fakt dobře a ukazuje, že to jde i bez tý toxicity.

Lukáš: Třeba ten Tomáš je strašně humble, pokornej a přemejšlivej člověk, je radost se s ním bavit o hudbě. 

Já a spousta lidí z mýho okolí jsme byli vlastně nejdřív překvapený, že máte na featu Tomáše, ale pak když jsem si pustila ten song, tak to najednou dávalo hroznej smysl. Já jsem si říkala, že vlastně nevím, kdo jinej z českýho rapu by se mi k vám líp hodil. Mám pocit, že vy i on jste obalený určitýma hodnotama, na kterých vaše hudba stojí, textově i stylově, a v těch hodnotách se setkáváte. Žádný k*rvy, fet a prachy.

Lukáš: To je hezký, že to tam vidíš, nad tím jsem vůbec takhle nepřemýšlel, ale teď, jak to říkáš, tak to dává smysl. Je pravda, že se třeba nevyjadřujou špatně vůči ženám ani nic podobnýho. To je hrozně fajn.

Kdybyste se měli posouvat nějak víc k tomu rapu, máte z český nebo evropský scény někoho dalšího, koho byste chtěli na feat oslovit?

Lukáš: My se teda víc k rapu posouvat neplánujem, trošku s ním koketujem, berem si z toho nějaký prvky, ale že bysme teď dělali vyloženě rap, to ne. Ale mě hodně baví novej rap, kterej vychází z rakouskejch a německejch věcí, třeba co dělá Yung Hurn a tak. Fúze rapu s taneční hudbou, hyper popem, hodně autotunu.

Josef: Ale furt nás baví kytarový prvky a třeba je s těma jinýma žánrama spojovat.

Lukáš: Jo, a taky slovenský věci z nový vlny mě baví, Similivinlife hlavně. S ním bych rád udělal písničku, to by mě bavilo.

Josef: Mě taky baví ta současná slovenská undergroundová scéna, třeba Fvck_Kvlt nebo Dušan Vlk.

To nový album Stejný lepší je vlastně hodně energický a dynamický, což já vnímám jako nějakou návaznost na předchozí EP Moře vnitrozemí, který je taky už víc taneční než vaše původní hudba. Ta byla povolnější.

Lukáš: To je super, že to vnímáš, on to každej popisuje tak, že jsme úplně komplet změnili náš sound, ale ta návaznost tam je právě už od Moře vnitrozemí. Ono to je trošku daný tím, že když jsme dělali Moře vnitrozemí, tak už se ustálila tahle sestava ve třech.

Vy jste ve fázi, která započala Mořem vnitrozemí, teď jste na to navázali. Máte nějakej styl, kterej byste si chtěli zkusit někdy v budoucnu?

Josef: Nás kdysi napadlo, že bychom zkusili některý naše písničky zahrát v sestavě varhany, violoncello a pěvecký sbor.

Jáchym: Já jsem totiž původně kostelní varhaník a Josef má průpravu s violoncellem. Na jednom koncertě jsme zkoušeli v takový kapli, kde jsme si zkusili zahrát pár songů s akustickýma nástrojema a znělo to docela dobře.

Lukáš: Mě by bavilo udělat třeba něco dubovýho.

Josef: Jono, udělat nějakej experiment. Jak každej z nás poslouchá něco trochu jinýho, tak nemáme moc hranice.

Jáchym: My jsme si před odjezdem na tu chalupu a před skládáním toho novýho alba udělali sdílenej playlist, co nás teď baví poslouchat.

Josef: Jo, a to byly zrovna dost podobný věci, rychlý a svižný, což dost udalo i tempo tomu albu.

To musí bejt strašně osvobozující, že se můžete náhodně sejít a vytvořit během dvou dnů novou desku.

Jáchym: Jojo, my jsme to netušili. Nevěděli jsme, jestli to bude totální průser, že nás třeba nic nenapadne, ale zjistili jsme, že to prostředí nám fakt dobře sedne. Ale třeba to příště takhle nebude. Navíc to bylo v době, kdy jsme neměli zrovna zkušebnu, blbě se nám tam hrálo.

Lukáš: A byla tam myš.

Máte vůbec nějakej přehled o věkovým složení vašeho posluchačstva? 

Jáchym: Tu demografii trochu víme díky streamovacím službám, kde to je vidět. Dvě největší skupiny jsou mladý holky a starší kluci.

Josef: No, otcové.

Lukáš: Ono je to vidět na koncertech, že vepředu jsou teenageři, středoškoláci, lidi z uměleckých škol, a vzadu jsou pak takový fotrové, co koukaj z dálky, pijou pivo a podupávaj si. Ta naše hudba je fresh a v něčem moderní, ale zároveň vychází z big beatu, osmdesátek a devadesátek, takže na to navazujeme. Každej v tom ale slyší něco svýho.

Pokud budete dál hrát v tomhle složení, budete asi psát pořád aktuálně o tom, co prožíváte. Už to nebudou jen parties a lásky?

Lukáš: Jo, já píšu dost o tom svým životě, nesnažím se, aby moje texty byly nějakou generační zpovědí nebo abych našel téma pro co nejvíc lidí. Píšu to, co prožívám já. A jestli budu za pět let chodit s kočárkem, tak v hudbě bude asi tohle. A možná se s tím tolik lidí neztotožní, ale bude to můj život. Těžko bych pak zpíval o Ankali, když budu trávit dny na dětským hřišti. 

S kým se vám vůbec nejlíp koncertuje? Občas máte třeba double shows s Post hudbou.

Josef: Jo, to bylo párkrát.

Jáchym: Jojo. Měli jsme ale turné třeba s Tamarou nebo s Vellocet Roll.

Josef: Nejradši prostě hrajem s kámošema, je to zábavnější. Žánrově je to třeba jiný, ale o to zajímavější.

Vezmete kámošstvo i teď na tour?

Jáchym: Jo. Nejvíc zastávek máme s dné nebo s Ankim, pár taky s Barborou Cihak. A na křtech s námi bude taky DJ duo Aid Kid a Tasya.

Ještě k těm featům. TK27 si tu svou sloku napsal sám, jak to bylo u ostatních?

Lukáš: Jo, tak František z Vellocet Roll si jí taky napsal sám, ale jinak jsem ty party napsal já - ty, co zpívaly holky, Ela a Marianka. Za těma jsem jel do Berlína, protože tam teď obě bydlí. Měl jsem mít od kamaráda na jednu sobotu půjčený studio, a nějak to nakonec nevyšlo, minuli jsme se a nepředali si klíče. Takže jsme Marianu a Elu nahrávali u Ely v ložnici. Ona uvařila špagety, najedli jsme se, a pak to nahráli. Bylo to hodně intimní, seděli jsme všichni tři na posteli v tureckým sedu a já držel ten mikrofon, protože jsem neměl ani stojan. Bylo to fakt intimní a krásný.

Máte obecně nějakou oblíbenou vzpomínku na intimní a humble nahrávání, kdy jste společně dělali něco takhle od píky?

Lukáš: Na tý chatě no.

Jáchym: Vlastně fakt velká část z těch věcí, který se dostali na album, tak se nahrála na tý chalupě. Jsou tam v pozadí slyšet různý zvuky a tak. 

Lukáš: Že třeba někdo jde udělat vajíčka, nakrájet vepřový koleno a podobně.

Jáchym: No, a mezitím furt běží ten mikrofon a sem tam někdo něco vykřikne.

Josef: Pak tam máme i nějaký samply a field recordingy. Já jsem třeba nahrál nějakýho Poláka, se kterým jsem jel vlakem do Krkonoš. On mi něco vyprávěl polsky, já jsem mu nerozuměl a říkal mu zas něco česky. A pak řekl něco o tom, že muzika je lék na duši a na srdce, tak jsem to nahrál a je to tam schovaný.

Představujete si někdy, jak posluchačstvo vaše písničky poslouchá? Třeba v jakých situacích?

Jáchym: Jo, jo, třeba si to pustím na Spotify a snažím se to poslouchat ušima někoho jinýho. Včera jsem takhle poprvý poslouchal Stejný lepší, že jsem si zkoušel představit, jak to slyší někdo jinej.

Josef: Já si vždycky představuju, že to lidi poslouchaj ve vlaku, v prázdnym kupéčku a pozorujou tu mizející krajinu venku. Nějak mi to k tomu sedne.

Lukáš: Já jsem nad tím nepřemejšlel vlastně.

Co je třeba teď vaše nejoblíbenější písnička, kterou posloucháte furt?

Lukáš: Endlos od Teleshop, to je německý. Zní to jak Yung Hurn, ale není to Yung Hurn, a je to skvělý.

Jáchym: Já jsem teď poslouchal od Bleachers písničku Tiny Moves, ale přitom je normálně neposlouchám.

Josef: Já jsem poslouchal nějaký palestinský folkový kompilace, to mě teď bavilo poslední dobou.

HeyFomo je web pro mladý. Vy všichni jste s generací Z tak nějak v kontaktu, Lukáš učí na střední a Jáchym dostudovává. Co se vám na mladý generaci líbí? 

Jáchym: Já u gen Z dost cením to, že jdou po smyslu. Že je pro ně prostě důležitej smysl, zajímají se o věci. Když to srovnám se svou generací, tak se i dost zajímaj o sebe, aby jim bylo dobře. Dneska se často vytýká, že jsou lidi přecitlivělý, ale myslím si, že to není pravda, mladý lidi si spíš víc věcí všímaj.

Josef: Spíš je to pozitivní, ta citlivost.

Lukáš: Já to taky vnímám jako pozitivum, a nejen v tom, že jsou citlivější. To fakt není nic pejorativního, bejt citlivej. A oni nejsou citlivý jen sami na sebe, ale i na stav společnosti. Dnešní mladá generace se hodně zajímá o životní prostředí, o místo, kde žijou. Myslej ale i globálně, nejen na to, jak se máme my tady v Čecháh, ale jak je na tom svět. Vůbec nemají tu zahleděnost jen na náš píseček, a to mi přijde fajn. My si můžeme žít v hezký Praze, ale to nijak neřeší problémy ve světě.

Josef: Jo, to je asi největší rozdíl mezi generacema. Ta česká společnost je furt dost mentálně izolovaná a ty nejmladší generace mají otevřený mysli.

Lukáš: Jo, jsou hodně otevřený, nenechaj se zaškatulkovat tak jednoduše. Nejsou rozdělený do tolika kmenů a subkultur, podle toho, kdo se třeba jak oblíká nebo kdo co poslouchá. A to je super. Když jsem já vyrůstal, tak se jezdilo na skejtu, poslouchal se rap a nebavilo se s někym, kdo měl dlouhý vlasy a poslouchal kytary. Ve třídě byly skupinky na základě hadrů a hudby, co máš ve sluchátkách. A pak zjistíš, že to je úplná blbost, protože jakákoliv hudba může bejt dobrá, a to, co já cítím z hudby, kterou poslouchám, cítí i jinej člověk z jiný hudby. Ten prožitek je stejnej. A mladá generace tohle úplně stírá, a je jedno, že jeden den poslouchaj Draka a druhej den nějaký emo kytary.

Josef: Já si myslim, že do určitý míry ty subkultury a kmeny budou existovat vždycky, a je to vlastně hezký, že má člověk tu svou skupinu, a taky to může být dost dogmatický. Teď je to mnohem prostupnější.

Lukáš: A je to ještě lepší z hlediska genderu a sexuální orientace. Je to fakt hezký mít možnost si něco vyzkoušet a v něčem se najít. Máš tu možnost a nikdo tě za to neodsuzuje, nekouká na tebe skrz prsty. Já jsem vyrostl v mnohem homofobnějším prostředí na malým městě, neznal jsem jedinýho homosexuála třeba do dvaceti let, než jsem přišel do Prahy. A ne proto, že by tam nebyl, ale nikdo se k tomu nepřihlásil.

Josef: To narušování zajetejch struktur je taky asi důvod, proč je generace starších lidí tak zhrozená z gen Z. Osočujou je z nějaký přecitlivělosti, ale je to asi hlavně kvůli tomu, že nejsou zvyklý na takový tempo změn.

Já se ještě vrátím k tomu vyrůstání. Kdyby vám teď bylo patnáct, co byste dělali? Čemu byste se věnovali teď?

Lukáš: Já asi pořád tomu stejnýmu, co jsem dělal, když mi bylo patnáct. Poslouchal bych rap a jezdil na skejtu. Já to dělal v době, kdy to nebylo tak cool a byl jsem outsider. Měl jsem ty velký kalhoty a rozedřený boty, ale vlastně to bylo cool vždycky.

Josef: Já bych asi stejně jako tehdy experimentoval s hudbou, zakládal bych první kapely a tak. Možná ne kapelu, možná bych dělal hudbu na počítači. 

Jáchym: Já bych dělal asi všechno stejně. Možná bych založil kapelu dřív a nebál se toho. Takhle k tomu člověk nějak dospěje, ale trvá to dlouho, tápeš, hledáš se.

Co vám dělá radost kromě hudby? 

Josef: Příroda. Když vypadnu na pár dní mimo město, klidně sám.

Jáchym: Mně čtení. Dobíjí mi to baterky, ale nemám na to moc času. 

Lukáš: Hadry. I’m sorry, ale je to pravda no. A běhání.

Máte aktuálně oblíbenou činnost, díky který se cítíte dobře?

Josef: Já posledních pár tejdnů rekonstruuju byt, více méně sám s bráchama. Nikdy předtím jsem to nedělal takhle od nuly a je to strašně zábavný. Je to taky docela makačka, každej den tam jsem třeba deset hodin, i teď mám na sobě kalhoty od barvy, ale je to fakt super.

Jáchym: Já zas nic moc novýho ne. 

Lukáš: Vždyť vy vlastně nepijete. Oni nepijou.

Josef: Jo, to je další věc. Mě láká teda představa to vydržet co nejdýl.

Lukáš: Před tour se to hodí no…

Josef: To bude právě velká výzva. Ale teď jsem si oblíbil docela dost nealko piv a je fajn, že se dá bejt ve společnosti i bez chlastu. Přijde mi, že to je takový téma, o kterým se víc a víc v týhle alkoholem nasáklý zemi mluví.

Lukáš: Já asi nemám nic novýho, co bych v poslední době dělal. Mám teda spoustu life hacků, ty jsou fajn.

Jaký jsou tvý life hacky?

Lukáš: No, vstávat brzo, chodit brzo spát, nepodceňovat večerní a ranní skincare, nemít telefon v posteli, ani večer a ani ráno. A ráno dělat nějakej pohyb. Jít třeba na chvíli běhat, nebo si dát pár kliků a protáhnout se. Člověk se tak hezky rozproudí.

Ty zníš úplně jak nějaká self help book.

Lukáš: Ale ono to fakt pomáhá. Hlavně to vstávání, když má člověk čas se sebou, než začne den. Bejt potichu, odpojenej od internetu, nečíst zprávy. Dát si kafe a protáhnout se.

Rozumím, ideální ráno. Ale ještě se musím zeptat: Jakej je tvůj skin care tip?

Lukáš: Klasicky, umejt si něčím obličej, dát si tonic, namazat se krémem. Je ale dobrý alespoň dodržovat to základní a pravidelně. A mít pak ve čtyřiceti pěknou pokožku.

Máte TikTok?

Josef: Nene.

Jáchym: Nemáme.

Lukáš: Máme, máme, já jsem to založil.

Jáchym: Fakt?

Josef: Aha, a jsou tam nějaký lidi nebo ne?

Lukáš: No my jsme si říkali, že by bylo fajn nějak podpořit tu novou desku, a chtěli jsme pro to udělat všechno, aby se dostala k co nejvíc lidem. No a já jsem teda založil TikTok a něco jsem tam dal, a už jsem pak nějak nevěděl, co s tím dál. Nechtělo se mi tomu věnovat čas a nějak to nastartovat. Takže je to tak napůl. Máme založenej profil, jsou tam asi tři krátký videa, ale zatím to tím skončilo. Je to v hybernaci. Uvidíme, jestli ho někdy z hybernace probudíme.  

Na TikTok se právě přesouvá čím dál tím víc umělců a umělkyň, ani třeba nepromujou svou hudbu, ale dávaj nahlídnout do svýho života a lidi to milujou.  

Josef: No my se o tom bavíme dost. Já jsem se tomu i trochu bránil, já to neznám, nevím, jak to funguje, a jsem vůči tomu trochu podezřívavej, ale to je nějaká moje omezenost.

Lukáš: Já to mega chápu, když je někdo sám artist, má neoddělitelnou tu tvorbu od osobního života, tak mi to dává smysl. Všechny současný trendy, i v literatuře, jsou autofikcí. Je to napůl fikce a napůl tvůj život, a čím víc tam dáš toho autentickýho, tím větší to pak má odezvu. U solo umělců to proto chápu, že sdílí, co mají rádi k snídani a tak. Ale my, jak jsme tři a nežijeme spolu, tak nevim. Asi bysme taky mohli dát nějak víc nahlídnout pod pokličku, tak uvidíme, třeba budou nějaký vlogy z turné.

Vy spolu trávíte i dost času mimo hudbu. Vídáte se dost pravidelně, aniž byste měli zkoušet nebo někde hrát. Z vašeho Instagramu jsem pochopila, že si dost ujíždíte i na gastronomii. Tak co je za vás teď nejlepší restaurace v Praze?

Josef: Tady kousek v Nuslích je SaladBob, to je korejský bistro.

Jáchym: Jo, to je tady kousíček, takový rodinný. 

Lukáš: To doporučujeme všem, ono to má strašně krásnou atmosféru. Jsou to Korejci, kteří si nedávno otevřeli kousek od Synkáče restauraci. Mají na výběr pár věcí, ale je to typickej korejskej street food. Smažený kuře, hovězí s rýží a s vajíčkem a tak. Je to simple, ale hrozně dobrý. Jsou strašně milý.

Josef: Mají vždycky hroznou radost, když tam přijdem. Jsme zapamatovatelný, tak tam vždycky vejdem my tři, s kšiltovkama a tak.

Jáchym: Plus taky máme rádi mekáč no, ale to nemusíme asi zmiňovat tak často, protože nemáme žádnej sponzoring. Ale jo, věhlasný restaurant s burgery a hranolkami.

Lukáš: Já mám taky hodně rád kavárnu a bar Zanzibar na Americký, tam je to fakt příjemný.

Josef: Já mám na Letný rád Bethesda Bar.

Jáchym: No a řekni, proč to máš rád…

Josef: Protože je to fakt super…interiér a exteriér. S Jáchymem máme taky rádi arabský jídlo a nedávno jsme byli v restauraci Habibi bistro. To má takovej mladej Jordánec kousek pod Vyšehradem. Je to skvělý, je to mix jordánskýho a syrskýho jídla.

Jáchym: My jsme byli s Josefem předloni v Libanonu a tohle se tomu blíží asi nejvíc. Je to trošku z ruky, ale stojí to za to.

Lukáš: A nejlepší jídlo na Ípáku, kromě teda mekáče, je v Rumunský ulici Kung Fu Pasta. Jsou to dim sum knedlíčky, ale víc lidový, plněný masem, se špenátem nebo s pažitkou, a to je fakt dobrý. Na nic si to nehraje a vypadá to jak v lidový jídelně, jsou tam všude výpary z těch hrnců, smrad a ošklivý záchody, ale to jídlo je strašně dobrý.

Jáchym: Jsme se o tom jídle rozkecali, jak máme hlad.

 Josef: A teda obecně máme radši místa, který si na nic nehrajou a jsou autentický, ne nějak extra předražený.

Jáchym: Žádný Micheliny, nebo jak se jmenujou ty autoservisy... 

Lukáš: Určitě taky doporučujem kavárnu Petrohradská, mají výborný kafe.

A když to vezmem na klubovou scénu v Praze, když se chcete jít vytancovat na dobrou hudbu, na místo, kde je vám příjemně, tak kam byste šli?

Lukáš: Já mám rád to Ankali, to je pro mě fakt největší safe space, co se týče klubů v Praze. Nemám moc rád velký kluby a v Ankali se člověk může trochu schovat, nebejt na očích, když si nechce s nikým povídat a jen si zatancovat. Tam se ztratíš ve tmě a v mlze a je to dobrý. Myslím si, že tam je i dobrej přístup k eventům a DJs. Je tam dobrá policy, že tam nepouští partičky dvaceti opilých turistů, který přijedou na rozlučku se svobodou, a ženy se tam podle mě mohou taky cítit bezpečně. Ale taky mám rád Bike Jesus třeba.

Josef: Já jsem spíš poslechovej, zatančit si jdu fakt výjimečně, když je nějaká událost.

Lukáš: V Berlíně viď.

Josef: Jo, tam mě to baví. Ale Ankali a Fuchs asi za mě jinak.

Jáchym: Já jsem podle mě poslední člověk, co nebyl v Ankali.

Lukáš: No ale my máme vlastně z Ankali vtipnou historku, ať říkáme taky něco vtipnýho. Josef tam byl totiž asi loňský léto poprvý, tak jsme se domluvili, že půjdem, protože Harmony label měl pětiletý výročí a my jsme dostali od kamaráda guesty. A bylo tehdy hrozně hnusně a pršelo. 

Josef: Jo, no a my jsme teda jeli do toho Ankali, metrem nebo tramvají, už nevim, bylo třeba kolem půlnoci, hrozně jsme se těšili. A najednou mi píše kámoš a říká, neuvěříš kdo byl včera v Bullerbynu, a já se zeptal kdo, a on mi poslal gif s FKA twigs. Tak jsem si říkal, tyjo, to je hustý, třeba ji dneska někde potkáme. 

Lukáš: No a my pak stojíme ve frontě do Ankali, v tom hnusným počasí, a já najednou slyším nějakej bristkej přízvuk, takovej sladkej hlásek. Tak se otočíme a přímo za náma stojí v tý frontě FKA twigs se svojí partičkou. Ale tak jsme si jí jako nevšímali. No a my jsme tam byli ještě s Aničkou, v tý době s mojí holkou, a ona nám dávala nějaký glittery na obličej a zdobila nás. A FKA twigs říká, oh, what a nice glitter. A my byli úplně jako oh, FKA, ale nechtěli jsme bejt takový ty fan boys žejo.

To chápu, já bych se tam rozplynula asi.

Josef: No a dělali jsme, že jí nevidíme, že je prostě random holka. 

Lukáš: Jo, chtěli jsme, ať se cítí dobře, ale pak nám to teda nedalo a řekli jsme jí, že ji máme fakt rádi a začali jsme si s ní v tý frontě povídat. A ta fronta se ale vůbec nehejbala, bylo fakt hnusně, bál jsem se, že jí je zima, tak jsem šel dovnitř, protože jsem měl ten guest. No a odchytl jsem tam toho kámoše pořadatele, vysvětlil jsem mu, že tu je FKA twigs, a on mi dal guesty i pro ně. Tak jsme je protáhli skrze tu frontu, šli jsme do Ankali, ona nám pak kupovala nějaký drinky a povídali jsme si, tancovali a tak, bylo to hezký. Ovívala nás taky na parketu vějířem.

Jáchym: A Josefovi se potom už nikdy neozvala…

Josef: Ale bylo to dobrý, poprvý v Ankali a hned mě pozve FKA twigs na drink a na parket. 

Jáchym: Taky s tebou dost zamávala co.

Josef: To jo…

Lukáš: Trošku po něm jela no…

Jáchym: Josef si to aspoň myslel.

Josef: Ono to tak skutečně bylo.

Lukáš: A mě se ptala, jestli jsem single.

Josef: Mě taky no.

Lukáš: Kecáš?!

Jaká je vaše all-time-favourite nejoblíbenější písnička od Dukly?

Josef: Tyjo, já Duklu moc neposlouchám, ale baví mě třeba Ruce v kapsách, hlavně naživo, to asi nikdy nezestárne.

Lukáš: Já mám nejradši písničku Samá voda z hlediska toho textu. Mám pocit, že se mi tam povedlo napsat text kvalitativně lepší, než co normálně píšu. A celou tu písničku mám hrozně rád. Taky mě baví hrát naživo Aloe.

Jáchym: Pro mě asi Kytara, možná z části i proto, že tam nefiguruju a mám od toho víc odstup. Celkově to folkový EP je fakt nadčasový.

Lukáš: Možná taky Sídliště mír, to má takovej potenciál. Kdyby měla bejt teď sametová revoluce, tak si myslím, že bych to s tím Krylem na Václaváku mohl zazpívat. Nebo při nějakým převratu, z bálkónu Melantrichu.

Třeba se k tomuhle ještě dostaneme.

Josef: Taky mě baví taková zapadlá věc, jmenuje se Přijď zas někdy k nám. To byl první feat s maryland a vyšel jenom na YouTube.

Lukáš: Jo, my máme pár takovejch věcí, který nejsou na Spotify a znají je jenom OGs.

A víte, co je Duklí nejoblíbenější písnička pro posluchačstvo?

Lukáš: I.P. Pavlova, ale naživo Holka se psem.

Josef: A Dny a Sídliště mír.

Lukáš: Jo, ale Holku se psem mají lidi fakt rádi, ona je ještě taková punkovější v živým podání.

Josef: Je to dost starej song, ale myslím, že ho budem hrát ještě hodně dlouho, je nadčasovej.

Dokud budou mít holky psy, tak jste v pohodě. Děkuju za rozhovor!