Dlouhý telegram o tom, jak ruský stát své chování vždy zakládal na stejné presumpci – že je ohrožen

Sovětský svaz v čele s Josifem Stalinem zažíval po konci druhé světové války jistou euforii. Byl jednou z vítězných mocností, měl svá vojska rozestavěná po střední a východní Evropě jakožto vojska osvobozenecká a po staletích izolace se dostal k jednacímu stolu jako jeden z hlavních světových hráčů. Stalin v té době správně vytušil jedinečnou příležitost na rozšíření sovětského vlivu a socialismu do dalších zemí a rozhodl se vyhlásit válku kapitalismu, pro něj světovému zlu. Skrze promyšlenou rétoriku začal napadat západní mocnosti a dávat jim jasně najevo, že jeden konflikt sice skončil, další ale obratem přichází a bude podstatně odlišný. Stalin tak dal základ studené válce, která trvala od roku 1947 až do pádu samotného Sovětského svazu v roce 1991.

Stalin, opilý vítězstvím ve Velké vlastenecké válce, jak Rusové své druhé světové říkají, si připravil po jejím skončení několik proslovů, které měly varovat západ před přicházejícím konfliktem. Američané však jeho rétoriku zcela nechápali, a tak požádal Washington v roce 1946 svého velvyslance v Moskvě o vysvětlující shrnutí zahraniční politiky Sovětského svazu.

George Kennan, americký chargé d'affaires, tak odeslal do Spojených států v únoru 1946 tzv. dlouhý telegram, který čítal přes 8 tisíc slov. Jakožto dlouholetý pracovník na americké ambasádě v Moskvě měl s chováním Sovětského svazu zkušenosti a dokázal si Stalinova slova přeložit. V dlouhém telegramu proto popsal sovětské smýšlení o zahraničních státech i úvahy o vlastní bezpečnosti. Argumentoval, že SSSR má pocit, že žije v ohrožení a že je ve válce s kapitalismem, který usiluje o zničení socialismu. Právě proto chce Sovětský svaz všude rozvážet socialismus, který bude chránit země před vlivem kapitalistických států.

Dlouhý telegram George Kennana dal základ politice containmentu, tedy zadržování socialismu. Na základě jeho zprávy utvořily Spojené státy svou zahraniční politiku vůči Sovětskému svazu – rozhodly se totiž zaměřit na jeho okolní státy a skrze ekonomické a diplomatické možnosti předejít šíření socialismu. I proto byl v USA představen tzv. Marshallův plán, soubor strategií na obnovu Evropy po druhé světové válce. Jeho cílem bylo poskytnout evropským zemím finanční a materiální pomoc, aby jejich ekonomiky rostly a státy se tak nemusely v zoufalosti obrátit k pomoci od Sovětského svazu. Ve střední a východní Evropě už ale bylo na Marshallův plán pozdě, Stalin si v jednotlivých státech regionu stihl upevnit svou moc, nastolit v nich komunismus a lídry zemí přesvědčit, aby pomoc od Spojených států odmítli.

Kennanův dlouhý telegram byl de facto prvním výrazným dokumentem, který trefně vystihl povahu Sovětského svazu. V dějinách ruského státu se toho za poslední stovky let totiž moc nezměnilo, vždy měl podobné charakteristiky, ať už byl v jeho čele car nebo generální tajemník. Ruský stát své chování a zahraniční politiku vždy zakládal a stále zakládá na stejné presumpci – že je ohrožen. Bojí se. Bojí se, že mu někdo vezme jeho území, jeho velikost, jeho důstojnost. Přitom si ale nevšímá, že svou důstojnost si bere sám. Bylo to tak při studené válce, bylo to tak při invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, bylo to tak při sovětské invazi do Afghánistánu. Bylo to tak v roce 2014 při anexi Krymu a není to jinak ani dnes, když probíhá válka na Ukrajině. Rusko se bojí, i když nemá čeho, a kope kolem sebe na úkor statisíců životů.