Rozporuplná léta plná rozporuplných lidí – i takové byly naše devadesátky. Jestli chceš vědět, kdo jezdil s nahýma holkama po Staromáku a jako mazlíčka choval medvěda, čti dál.
Psal se rok 1992 a nadějný podnikatelský pár spolu s německým společníkem otevřeli v pražské Libni klub a bar, který neměl v celé republice obdoby. Když jsi měl/a štěstí, potkal/a jsi na tanečním parketu Discolandu popkulturní hvězdy. Párkrát se tam mihla Lucka Bílá či Petr Janda, vystoupila tam světoznámá eurodance skupina Twenty 4 Seven, a dokonce různě kolovalo, že tam Guns N’ Roses po koncertě v květnu 1992 na Strahově strávili celý týden.
V obyčejné dny hrál diskžokej playlist, o kterém se ti před revolucí mohlo jen zdát. Dusná atmosféra nastala, teprve když za panem majitelem někdo přišel řešit business. Mohli to být policisté, politici i zástupci podsvětí, co přišli vyhrožovat, že mu zavřou krám a seberou mu prachy. Jako správný šéf udržel kamennou tvář, a když pro někoho udělal službu, očekával něco za to, včetně krytí.
Nejenže se choval jako zločinecký boss, ale taky se tak oblékal – střídal devět bílých obleků, hned několik zlatých prstenů a řetězy. Beze zbraně neudělal ani krok. Vzhledem ke své tělesné váze se hodně potil, ale kryl to kolínskou Christian Dior Fahrenheit, kterou za sebou nechával všude, kudy prošel.
Mladé ženy pro něj měly slabost, protože jim mohl splnit, cokoliv si přály. Přesto si jezdil do Perlovky pro prostitutky všech etnik, asi byl nymfoman. Vystřídal taky hodně aut, až 23 různých, včetně Porsche Turbo 911, terénního Nissanu nebo kabrioletu, ve kterým se projížděl s nahýma holkama kolem Staromáku. Ve volném čase si potrpěl nejen na obří sbírku pornokazet, ale i na chov výstředních domácích mazlíčků, například medvěda či hroznýše královského, kterého půjčoval striptérkám.
Manželka Ludvika ho po čase opustila, otevřela si vlastní obchod se zeleninou a nechtěla s ním mít už nic společného. Kromě podílu na zisku z podniku, který jí majitel přestal posílat. Když to chtěla v dubnu 1994 vzít k soudu, její život náhle skončil – byla zastřelena tlumičem ve vlastním stánku.
I život majitele byl v ohrožení, někdo mu jedno z aut odpálil a při dalším pokusu o atentát mu prostřelili tvář, včetně zubů. To nic neměnilo na tom, že podle dopisů manželky a zřetelného motivu byl prvním na listu obviněných z její vraždy.
Po vazbě byl odsouzen k 18 letům žaláře a Discoland zchátral. Vyhnízdilo z něj pár dalších zločinců jako například David Berdych, který ohýbal nejen zákon, ale i vysoké detektivy z Odboru boje s organizovaným zločinem.
Majitel Discolandu se jmenoval Ivan Jonák a zanechal po sobě smíšený odkaz. Ve vězení sepsal vlastní biografii plnou explicitních historek z těch divokých devadesátkových nocí i raného vekslování. Taky poslal spoustu dopisů bulváru. Jonákovy děti věří v jeho nevinu, stejně tak bývalá tanečnice Plamínek, se kterou dožíval. Sice se tvrdí, že neumíral bohatý, ale alespoň ze světa odešel svobodný. Můžeš ho vidět zvěčněného v Nahotě na prodej od režiséra Víta Olmera (1993) nebo zhlédnout ztvárnění jeho příběhu v čerstvém seriálu Devadesátky na České televizi, kde ho hraje Michal Novotný z Ordinace.
Pokud si chceš zrekapitulovat celý Jonákův život v pěti minutách, můžu ti doporučit moje nové video na MALL.TV (minisérie Hvězdy devadesátek):
No a jak se zpívá v písničce od Sellfies: “Takovej už podnik není, znám to jenom z vyprávění.” Nebo jak rapuje Bulhar: “Sedím v gauči, kde dával Gotťák čáry.” Discu zdar!