Bělorusko je pravidelně skloňováno v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu. Byly na něj, stejně jako na Rusko, uvaleny západní sankce a země v čele s diktátorem Alexandrem Lukašenkem pokračuje v podpoře Putinovy agrese. Není ale Bělorusko jako Bělorusko.
Alexandr Lukašenko je pošesté zvoleným prezidentem Běloruska. Funkci zastává už od roku 1994 a v průběhu let zrušil limit, kolikrát může člověk na prezidenta kandidovat. Nejblíže k odstranění autoritářské vlády posledního diktátora v Evropě, jak bývá Lukašenko často přezdíván, byla v roce 2020 Svjatlana Cichanouská, která se mu v posledních prezidentských volbách postavila. Zůstala totiž jedinou povolenou kandidátkou na post prezidentky, ostatní uchazeče nechal Lukašenko pronásledovat a zatknout.
I přesto, že měla Cichanouská mezi lidmi velmi velkou podporu, výsledek voleb dopadl jasně: 80 % Bělorusů hlasovalo pro Alexandra Lukašenka, který se tak stal pošesté prezidentem. Nešlo však o legitimní výsledek, volby byly zmanipulované. V Bělorusku tím začalo další utužování Lukašenkova teroru.
Opozičně smýšlející lidé začali být perzekuováni a zatýkáni, přes 60 tisíc obyvatel zemi ještě v roce 2020 opustilo a na Bělorusko byly západními zeměmi uvaleny sankce. Nastala tedy ideální příležitost pro Vladimira Putina, pomocníčka, který bratrskému Bělorusku vstřícně podal ruku.
Bělorusko se po zmanipulovaných volbách a uvalených sankcích ocitlo v ekonomické izolaci a Vladimir Putin věděl, že mít o vazala víc nebude na škodu. Rusko tak vyplatilo Bělorusku v půjčkách přes 3 miliardy dolarů, dodávalo mu ropu i plyn a stalo se hlavním dovozcem běloruského zboží. Lukašenkova země se tak stala absolutně závislou na Rusku a za všechnu jeho pomoc mu byla a dodnes je vděčná. Není tedy divu, že po začátku ruské invaze na Ukrajinu se Lukašenko postavil na Putinovu stranu.
I přes všechna přátelství se ale běloruská armáda zatím do bojů na Ukrajině, samozřejmě na straně Ruska, nezapojila. Tedy alespoň fyzicky ne. Lukašenko totiž ví, že posláním vojsk do války by v zemi rozpoutal obrovská povstání, která by nemusel jako prezident přežít. Rozhodl se tak podporovat Rusko alespoň materiálně a geograficky.
Nemalý počet střel, které Ukrajinu dosud zasáhly, mířily z běloruského území. Lukašenko povolil volný pohyb ruských vojáků v zemi a na hranici s Ukrajinou přesunul už několikrát vojenská cvičení. Jako jedna ze čtyř zemí (Severní Korea, Eritrea, Sýrie a Bělorusko) neodsoudilo Bělorusko ruskou invazi a veřejně ji podporuje.
I proto byly na Bělorusko uvaleny sankce, i když ne tak závažné jako na Rusko. Běloruským reprezentantům byla zakázána účast na několika prestižních sportovních akcích, zatím se ale nezdá, že by těmito omezeními byla prodloužená ruka Kremlu jakkoli odříznuta.
Lukašenkovo Bělorusko je jednou zemí. Zemí druhou je Bělorusko svých občanů. I přestože se mezi obyvateli najdou tací, kteří diktátora podporují, stále více se zvedá opoziční hlas. Žurnalisté, kteří i přes hrozbu zatčení nadále kriticky publikují. Studenti, kteří se přesvědčeně účastní některých z mnoha protestů. Politici, kteří se na běloruském území sice nenachází, ale šíří povědomí o zlu, které v Minsku sídlí. Lukašenkových odpůrců je stále více, nepomáhá mu ani válka, kterou podporuje. Z průzkumů vyplývá, že až 90 % Bělorusů by bylo proti vstupu do války na Ukrajině po boku Ruska.
To ale neznamená, že se Bělorusové ve válce neangažují. Na Ukrajině vznikl z běloruských dobrovolníků celý pluk, který se řadí k mezinárodním jednotkám posilujícím ukrajinské vojáky. Odpůrci režimu sabotují železniční spojení, která ruská vojska využívají, a rozbíjejí rozvaděče železničních návěstidel. Hackeři napadají databáze a webové stránky běloruské vlády a opoziční novináři nadále informují o válce na Ukrajině.
Není Bělorusko jako Bělorusko. Ač se Lukašenko snaží držet zemi potichu a zatáhnout ji co nejhlouběji do dob Sovětského svazu, zdaleka ne všichni obyvatelé si to nechají líbit. Činy Běloruska jako státu nereflektují kvality ani názory Běloruska jako celku s jeho devíti miliony obyvatel. Stejně jako činy Ruska neodráží náladu Rusů žijících například v Česku. V současné době je více než kdy dřív velmi potřeba věci negeneralizovat a dát dobru v lidech šanci. Ať už mají na svém pasu napsáno cokoliv.