Přihlášení se k heyfomo
Deník prváka: První semestr je done and so am I. Jak jsme poprali se zkouškovým?
Jak by řekl klasik: „The war is over.“ Co mi tenhle klasik ale neřekl je, že další bitva nastane hned jak ta první skončí. Jak jsme jako prváci prožívali první zkouškové? A máme v plánu v plánu měnit strategii na válku jménem letní semestr?
Taky ti připadalo, že měl leden tak sto tisíc dnů? A taky to zazlíváš zkouškovému? Nevím jak tobě, ale mně se zkouškové zdálo naprosto nekonečné, možná i proto, že jsem si dala všechny zkoušky do jedné půlky měsíce.
Celý semestr bylo slovo zkouškové, zkouška, zápočet nebo odevzdávka skloňováno nespočetněkrát a najednou to bylo tady. Cítila jsem se lehce jako, když Harry poprvé viděl Voldemorta, ale jak už to bývá - mělo to dobrý konec.
Když jsem vcházela na první zkoušku měla jsem pocit jako by se nic nedělo, ale zároveň šlo o všechno. Zvláštní kombinace nálad. První zkouška byla i jedna z těch nejtěžších, takže jsem si v průběhu říkala, že se mi určitě nepovede. A ejhle. Až v moment, kdy mi do systému přišlo krásné písmenko E, mi došlo, že nasbírat padesát procent z některé látky není vůbec easy. Na střední ti to je jedno, tam můžeš jít i pod padesát, ale tady je laťka nastavená jinak.
JAK BYS POPSAL*A PRVNÍ ZKOUŠKOVÉ V JEDNÉ VĚTĚ?
„Zbytečný stres z normálních věcí.” - Kuba, student stavebního inženýrství
„Spousta stresu, ale zjistila jsem, že to vlastně není tak deep, jak se zdá.” - Anna Sofie, studentka designu
„Bylo to jako taková menší maturita – nevěděla jsem sice, co čekat, ale nakonec to bylo lepší, než jsem myslela.” - Sára, studentka dentální hygieny
„I přes značnou nervozitu se dalo první zkouškové v pohodě zvládnout.” - Pavel, student práv
„Upřímně hodně v pohodě.” - Valérie, studentka sociálních prací
Praise me, please
Když mi v průběhu zkouškového postupně přicházely známky ze všech předmětů, začalo mi docházet, že možná lehce toužím po akademické validaci aka uznání vlastní inteligence nebo akademických úspěchů v rámci univerzitního prostředí. Problém byl v tom, že známky jsem na to určitě neměla a energii v podstatě také ne. Postupem času mi, ale došlo, že to není potřeba.
Pokud totiž neaspiruju na červený diplom nebo jiné oficiální uznání, tak by mi mělo stačit moje vlastní uznání, popřípadě mé rodiny a kamarádů*ek. Je to, ale přesto zvláštní. Je to jiný typ hodnocení, a i když mi máma řekne, že céčko znamená v podstatě horší dvojku, vůbec mi to tak nepřijde.
Za mě je to hodně o hlavě a o tom, nesesypat se z toho. Když se sesypete, bude vás to hlodat v hlavě i při zkoušce. Hlavní je si užívat vysokoškolského života.
Naivně jsem si představovala, že budu mít hned „besties“ a bude to všechno jednoduché, ale realita je taková, že pro mě je výška zatím strašně „lonely“ a nejradši bych se vrátila zpátky na střední.
Co mi pomohlo se učit?
Řekla bych, že zkouškové bylo víc nekonečné než náročné. Nebavilo mě u toho sedět a trávit hodiny u stolu. Zkoušela jsem různé metody učení, ale osvědčila se mi pouze jedna - Pomodoro. Metoda Pomodoro funguje na principu střídání intenzivního soustředění s pravidelným odpočinkem, což pomáhá udržet vysokou produktivitu bez brzkého vyhoření.
Celý proces začíná tím, že si vybereš jeden konkrétní úkol, kterému se chceš plně věnovat, a nastavíš si časovač na dvacet pět minut. Během tohoto intervalu, kterému se říká jedno „pomodoro“, se snažíš eliminovat veškerá vyrušení a pracuješ pouze na dané aktivitě, dokud nezazní signál. Pak si dáš přestávku a zase dokola.
Upřímně jsem typ člověka, kterého je potřeba k učení trochu nutit, takže jsem si musel zvyknout na vyvíjení vlastní iniciativy. Jinak jsem ale velmi spokojený.
Jak to celé hodnotím?
Zpětně se na tohle intenzivní studijní období, ale koukám s nadhledem a vlastně docela pozitivně. Říkám si, že když už jsem to jednou dala, tak to musím přece dát i znovu. Neřekla bych, že jsem úplně spokojená s mým výsledkem, ale zároveň jsem nevěděla do čeho jdu, takže to už může být jen lepší a lepší.
Tak či tak jsem na sebe pyšná, že jsem do všeho šla docela po hlavě a s odvahou. Velkou oporou mi byli i noví spolužáci, se kterými jsme si často pomáhali a bylo hezké vidět tu sounáležitost kolektivu.
Co plánuju změnit v novém semestru?
V novém semestru se chci snažit víc využívat volný čas a zároveň i čas, který trávím ve škole. Využívat přestávek a investovat je do studia, abych si toho mohla brát co nejméně domů. Dalším předsevzetím je menší útrata ve školní kavárně. Nechci vědět kolik horkých čokolád nebo chai latté jsem si za minulý semestr koupila. Nejspíš bych za ty peníze mohla mít i vlastní barák na Olomoucku (haha, I wish). S tím v dalším semestru bude muset něco udělat.
Do nového semestru jdu s tím, že bude náročnější, ale záživnější z důvodu odborné praxe! Poučila jsem se v tom, že na velké zkoušky bych se chtěla učit průběžně a ne na poslední chvíli (no, stejně to tak nebude).
V novém semestru chci dělat věci dopředu, aby se mi to nenahromadilo všechno na konci. To je ale taková klasika, která se mi stejně nikdy nepovede... Ale chtěla bych být na sebe hlavně jemnější, naučit se pochválit a nemučit se za neúspěchy.
Všem nám přeji produktivní start do letního semestru bez zbytečných nepříjemností, s dobrým kafíčkem v ruce a bez uspávacích profesorů v posluchárně. See you soon fellow students.
Ahooj! Jmenuji se Alexandra, ale slyším hlavně na Sašu. Miluju sarkasmus, bizárky, liči a inteligentní lidi. Doufám, že tě moje články baví a že mě u nich nechceš poslat do pr*ele.