Den s tatérem: plánuješ první tetování?

Podle něžnejch rysů a elegantního dlouhýho kabátu bys těžko odhadl/a, že se Kateřina věnuje tetování, přitom je „pomalovaná“ skoro celá. Poznali jsme se na střední. Oba jsme milovali umění a stejnou hudbu. Kateřina postupně přešla z plátna na kůži a trénovala přímo na mně. I když její cesta nebyla vždycky snadná, dnes vlastní pod svým pseudonymem @stories.of.ink studio v Pardubicích a zároveň hostuje v jednom ze známých salónů v Praze. Je 11 dopoledne, pijeme Flat White, povídáme si a Kateřina dodělává návrh pro dnešní první zákaznici Barboru. Ta dorazí každou chvílí.

Tetování je mezi námi tisíce let a generace Z ho většinou vnímá jako něco naprosto běžnýho. Pro mnohé ale zůstává zbytečným nesmyslem nebo úplným šílenstvím. Když o půl dvanáctý přichází dvacetiletá Barbora a dovoluje mi zůstat u celýho procesu, položím jí nenápadně pár otázek. „Nejčastěji se setkávám s takovým tím klišé, kdy se mě lidi ptaj, co budu s tetováním dělat, až budu stará. Od rodičů zase pravidelně slyším, že si nenajdu práci. Proto před nima skoro všechny kérky tajím. Ani dneska jsem jim neříkala, že jdu na další. Cizí lidi jsou mi jedno, ale mrzí mě, že se kvůli tomu hádáme doma,“ odpovídá na mý dotazy a dodává, že si v určitých věcech s rodičema zkrátka nerozumí, protože jsou „už starý“.  

Tohle je jedna z věcí, který by sis měl/a pořádně promyslet. Sám mám zkušenosti s hádkama, výchovnejma fackama a hlavně schováváním tetování. Jednou jsem přibližně dva roky tajil asi pět kérek a nakonec to bylo tak otravný, že jsem si snad i přál, aby to naši věděli. Chodit v létě v teplácích a dlouhým triku není zrovna summer mood. Takže pamatuj, vždycky je lepší domluva. I když to kolikrát znamená měsíce přemlouvání a kompromisy. A pokud se to rozhodneš hecnout, rozhodně je lepší vybrat menší věc na skrytější místo.

Málokdo si uvědomuje časově náročnou přípravu tetování. Každej tatér sice přistupuje k práci odlišně, ale už dávno jsou pryč časy, kdy jsi v salónu dostal/a tlustou knihu s hotovými návrhy. Tatéři pořád vytváří vlastní flashe (návrhy), ale častěji dnes tvoří na zakázku. Neboj se proto o tetování přemýšlet a se svým tatérem o něm mluvit. Nenech se do ničeho tlačit, ale nech si i poradit. „Někdy dostanu od zákazníka dokonce náčrt nebo hotovou ilustraci, ale běžnější bývá, že za mnou někdo přijde s tím, že chce třeba kresbu pivoňky. Řekne mi, že motiv má bejt takhle velkej a na tohle místo a zbytek nechá na mně. Podle konkrétního místa a danýho člověka pak udělám návrh tak, aby mu tetování sedělo. Většinou se shodneme nebo stačí návrh jen trochu upravit. Důležitý je ale mluvit. Pak už je pozdě,“ shrnuje přípravu Kateřina a dodává, že málokdo si uvědomuje časovou náročnost některých motivů.

V případě nápisů nebo minimalistických objektů je předchozí příprava jednoduchá, u složitých a komplikovaných tetování zabere pouze tvorba návrhu i několik hodin. Někteří tatéři berou poplatek dokonce už za vytvoření návrhu, bez ohledu na to, jestli zákazník na tetování nakonec půjde. S tím Kateřina nesouhlasí: „Na jednu stranu tomu rozumím. Tatér na tom stráví čas. Na druhou stranu mi není sympatický vzít si automaticky peníze za návrh, kterej se možná zákazníkovi nebude líbit a nakonec si ho ani nedá vytetovat nebo bude muset platit klidně několikrát za jeho předělání.“

Příprava před tetováním je už relativně rychlá. Tatér si s tebou upřesní velikost a umístění tetování. Někdy vytvoří motiv v několika velikostech, aby sis ho mohl/a prohlídnout v zrcadle přímo na sobě.

Na fialově barvící a zároveň průsvitnej papír se překreslí návrh ve finální velikosti. Barvící papír se potom přiloží na vyžadovaný místo a navlhčí. Po sundání zůstane na kůži obkreslený motiv, podle kterýho se tatér řídí dál. Místo by mělo být čerstvě oholený. Nejlepší je udělat to přímo v salónu, tatéři s tím počítají, nemusíš mít strach. Následuje nalití inkoustu do kalíšku, nastavení strojku a příprava jehly, respektive „štětečku“ (několika jehel za sebou). Lehátko se dezinfikuje a potahuje fólií, aby všechno bylo sterilní. To vše zabere pár minut.

Místností se odráží zvuk techna a bzučícího strojku. Barbora se konečně po třech hodinách zvedá z černýho koženýho lehátka a netrpělivě sklání hlavu k ramenu s čerstvě vytetovanými portrétem ženy ve stylu Alfonse Muchy. Kateřina otře rozmazaný inkoust z kůže, rameno vydezinfikuje a konečně pustí Báru, aby si tetování prohlídla v zrcadle. Já osobně jsem z portrétu nadšenej, ale cejtím v tu chvílí nervozitu za obě dvě. Barbora se naštěstí rozzáří a je očividně nadšená.

Tetování se namaže vazelínou a obalí igelitovou fólii. Ta se po zhruba 3 až 4 hodinách sundá. Tetování se ještě několik dní hojí a musí se o něj pečovat. Konkrétní informace by ti měl rozhodně dát tatér, neboj se kdyžtak zeptat! Za hodinu mají přijít na malej společnej nápis dvě sestry. Jako poslední se navečer ukáže můj kamarád Honza. Zatím si objednáváme oběd.

A bolí to teda? Na to ti nikdo univerzálně neodpoví. Je to individuální a spojený s konkrétním místem. Zároveň záleží na přístupu tatéra a tvém aktuálním fyzickém stavu. Rozhodně bys měl/a být na tetování v dobrým rozpoložení, střízlivý/á a odpočatý/á. Za sebe můžu říct jenom to, že horší, než tvůj strach, to nebude!

Pokud jsi student, cena tetování pro tebe bude zásadním faktorem. U Kateřiny i dalších profesionálních tatéru bývá minimem 500 až 1000 korun. V rámci sterility se totiž u každého zákazníka musí otevřít a jednorázově využít nová jehla a započítávají se i náklady vycházející ze spotřebovanýho inkoustu, obtiskovacího papíru a dalších nezbytností. Dál se cena odvíjí od velikosti a složitosti tetování a od podniku, ve kterým tatér pracuje. V „cizím“ studiu musí totiž umělec odvádět určitej podíl z každý kérky majiteli.

Kateřina dodává, že český ceny jsou oproti těm světovým pořád nízký: „Nejen v Americe, ale i ve většině Evropských zemí začínaj tetování na dvojnásobný ceně. Ve chvíli, kdy je tatér hodně zkušenej a dostane se do podvědomí, je běžný, že například v Amsterdamu nebo Paříži tě může vyjít jedno jeho tetování na několik desítek tisíc. Pro studenta je znát každá stovka, takže u nás se teď hodně setkáš s tzv. „handpokem“, což je technika ručního tetování bez strojku. Výhodou je nízká cena a ten zážitek, že si sám nebo s kámošema uděláš tetování. Lidi ale zapomínaj, že to není vůbec sranda a, když opominu riziko infekce, často ty tetování nevypadaj dobře a časem vypadávaj. Proto se snažím mladším lidem vyjít vstříc s cenou a zároveň vytetovat kvalitní věc v klasickým studiu se vším všudy. “

Dvojice sester přichází přesně na čas a Kateřina s nimi na místě probírá motiv. Každá chce na nohu vytetovat jedno slovo. Mladší ze sester bude mít vytetované „soul“ a starší „mate“. Obě dívky odchází s úsměvem na tváři už za hodinu. Ještě ve dveřích potkávají mého kamaráda Honzu. Posledním tetováním dneška bude ilustrace můry.

„Teď se moc nehýbej, nebo to na mě nebudeš moct hodit, až to zkazím,“ vtipkuje Kateřina v průběhu tetování. Honza se směje. Kateřině věří a zároveň vnímá tetování jako něco normálního a běžnýho. Sám jich během cca 5 let nasbíral nespočet. „Klid, kdybys viděla ten bizár, co máme s Tomášem na ruce, věděla bys, že žádná tvoje totálně zkažená kérka by se nemohla s tou hrůzou srovnávat a taky jsem s tím v pohodě,“ směje se Honza a zmiňuje tetování, které jsme si navzájem udělali špendlíkem a inkoustem do kuličkového pera před dvěma roky. Dochází mi, že i přes pořádnou bolest a tragikomickej výsledek tehdejšího rozhodnutí nelituju. Rozhodně to ale nedoporučuju. Mám sice bláznivou vzpomínku s dobrým kámošem, ale můžu bejt rád, že mi tehdy nemuseli uříznout prst kvůli možný infekci.

Během celýho dvouhodinovýho procesu si vyprávíme vtipný historky a zážitky. „Někdo to má jako vzpomínku, hodně lidem jde zas hlavně o to, aby to vypadalo dobře. U každýho tetování by člověk měl přemýšlet, ale na druhou stranu se to, podle mě, často bere až moc vážně. Asi nic není tak důležitý, aby sis to musel nechat vytetovat, ne? V nejhorším to přetetuješ, no,“ prohodí nakonec Honza.

Okolo půl osmý se loučím s Kateřinou a rovnou si domlouvám termín, kdy bych ji mohl navštívit. Tentokrát už jako zákazník. Poněkolikátý děkuju za možnost využít její práci ke svý reportáži a cestou domů přemýšlím nad tím, proč i v dnešní době vzbuzuje tetování u části společnosti odpor. Vzpomenu si na slova Kateřiny: „Tetování není nic špatnýho, ale ani nic světobornýho. Prostě je. Vždycky se najde někdo, kdo ho odsoudí a naopak někdo, kdo z toho bude dělat nejúžasnější umění na světě. Nakonec to je vždycky tvoje věc.“

Univerzální odpověď asi není. Tetování je zkrátka (spíš než trend nebo móda) fenomén spojenej s člověkem od jeho samotnejch začátků, a ať už ho někdo miluje nebo odsuzuje, jen tak nezmizí. Takže se ho neboj, ale přistupuj k němu s respektem. Pečlivě vyber tatéra, motiv i místo a dej si bokem raději víc peněz. Ať ti všechno vyjde, jak má!