Cítíš se stuck a bojíš se udělat v životě změnu? Tady jsou tipy, jak to zvládnout psychicky i prakticky

Změna je nevyhnutelnou součástí našeho života, přesto může být její zvládání náročné, ať už si chceš najít novou práci, ukončit nebo naopak začít vztah nebo se přestěhovat, naruší ti jistotu, kterou v životě máš a je ti povědomá. Nakonec se dost možná ocitneš v tom začarovaném kruhu, kdy uvnitř fakt cítíš, že musíš něco změnit, ale prostě to nejde a nemůžeš se k tomu odhodlat, což ještě zvyšuje tvoji frustraci.

Známé neznamená lepší

Věci, které jsou pro tebe známé, i když ne nutně lepší, totiž vnímáme mnohem bezpečněji. Proto někdy zůstáváme až moc dlouho v práci, vztahu nebo bytě, které sice důvěrně známe, ale zároveň už nám nevyhovují a vlastně nás pomalu ubíjí.

Dost možná tě napadají myšlenky, že na to nemáš a nikde jinde tě v práci nevezmou nebo že si nenajdeš a nezasloužíš nikoho lepšího? Nebo třeba jen změnit toho nepříjemného doktora je moc velký a náročný task. Ale ono to vůbec není o tom, že by ses ty nedokázal*a rozhoupat ke změně. Je to z velké části o tvé hlavě.

Trocha neurovědy

Tvůj mozek totiž není primárně nastavený, aby ti pomáhal získat tvůj vysněný life. Jeho hlavní funkce je udržet tě v bezpečí a naživu. A proto se naučil milovat předvídatelnost, protože může přepnout na autopilota, šetřit energii a nebýt konstantně v pozoru. „Náš mozek je v jádru predikční stroj. Neustále odhaduje, co bude dál, protože předvídatelnost pro něj historicky znamenala bezpečí. Když do téhle rovnice vstoupí nejistota, mozek si ji často nevyhodnotí jako neutrální „zatím nevím", ale jako potenciální ohrožení," vysvětluje psycholožka a zakladatelka spolku TěhoDuše Tereza Sladká.

Staré zvyky jsou pro nás pohodlné, protože nejistota v našem mozku vyvolává alarmující reakci. A kvůli tomu tě pocit nejistoty vyčerpává nejen psychicky, ale i fyzicky. Vědci totiž zjistili, že když nevíš, co bude dál, tvůj mozek se přepne do náročného módu a tím vezme veškerou energii zbytku těla. Proto se při velkých životních změnách můžeš cítít fyzicky vyčerpaný*á.

Mozek zkrátka nemá rád neznámo, nevyhodnotí si to jako novou příležitost k růstu, ale jako stav ohrožení, což spustí masivní vyplavování stresových hormonů (kortizolu). Není to slabost vůle, je to nastavení nervové soustavy.

Navíc nám mozek nevědomě opakuje staré vzorce, které ses naučil*a ve tvé minulosti a drží tě v komfortní zóně. Nevnímáš to jako vzorec, ale jako prostou realitu. A protože to tak bylo dřív, máš tendenci očekávat, že budoucnost bude vypadat podobně. Změna nastane až ve chvíli, kdy se nad tím vědomě pozastavíš.

Jak se na změny dívají Češi?

Podle průzkumu ČSOB: Češi a změny měníme to, co máme ve svých rukou. Jsme opatrní, racionální, a pečlivě si chráníme oblasti, kde víme, že to funguje.

Konkrétní data ukazují, že nejčastěji toužíme po finanční jistotě, což platí pro 44 % z nás, zatímco 20 % by spíše uvítalo stabilnější rodinu a 13 % si přeje lepší politiku. Finanční stabilita je tedy jasným základem. Ve výsledku ale vůbec nezáleží na tom, o jak velkou změnu jde, ani jestli se týká kariéry nebo osobního života. Nejdůležitější je tzv. princip kontroly. Rozhodující je jediná otázka: mohu změnu sám*sama nějak ovlivnit?

Na změny ve volném čase a v rodině se těší šest z deseti Čechů. Naopak zdraví a politika vyvolávají obavy u nadpoloviční většiny, protože jsou vnímány jako nekontrolovatelné, jelikož je nemůžeme my sami ovlivnit.

Právě tenhle chybějící pocit kontroly pak v praxi znamená, že je pro nás nakonec mnohem snazší změnit práci, banku nebo se rovnou přestěhovat, než si muset najít nového zubaře či praktika.

Na základě těchto výzkumných dat vznikl Index připravenosti na změny a dosahuje 46,2 ze 100 bodů. Nejvíc se do změn pouští mladí muži mezi 18 a 25 lety se základním vzděláním (53,3 bodu), hlavně studenti bez větších povinností a závazků. Méně otevřeni změnám jsou pak lidé v předdůchodovém věku nebo lidé s menším příjmem.

Takže jací jsou Češi a změny? Zdrženliví jsme, ale rozhodně ne uzavření ke změnám. Nebráníme se jim, ale chceme mít jistotu, že máme situaci pod kontrolou, což ve spojení s naší psychologií dává perfektní smysl.

It’s not hard, it’s just new

Často navíc žijeme v neustálém strachu z toho, že pokud nám naše plány nevyjdou přesně tak, jak jsme si vysnili, náš život skončil a budeme hrozně nešťastní. Ale ono to tak vlastně není. Výzkum harvardského psychologa Daniela Gilberta ukázal, že podceňujeme svou schopnost zvládat životní změny. Gilbert tomu říká syntetické štěstí. A v podstatě to znamená to, že náš mozek má v sobě zabudovaný takzvaný „psychological immune system“, který se přizpůsobí, vyrobí umělou spokojenost a umožní ti cítit se upřímně šťastný*á, i když věci vůbec nedopadnou podle plánu.

Ač to může znít lehce ohraně, dost možná ti pomůže si opravdu uvědomit, že to vlastně není tak strašidelné, je to pro tebe jen zatím něco neznámé a tvoje hlava si pravděpodobně poradí, ať už se rozhodneš jakkoliv. Můžeš si taky zopakovat tyhle slova: It’s not hard, it’s just new. Tím samozřejmě netvrdím, že to pro tebe nebude těžké, ale určitě tě nečeká tak katastrofický scénář, který možná vidíš ve své hlavě, prostě to zatím neznáš.

Zůstávat v permanentním vnitřním konfliktu a frustraci navíc tělu podle vědců škodí, víc než samotné riziko změny. A pokud v tomto stavu zůstáváš dlouhodobě, může zapříčinit rozvoj úzkostí nebo dokonce nemocí.

Tipy, jak změny v životě zvládnout:

Podle praxe existuje dle psycholožky Sladké několik tipů, které nám při životních změnách můžou pomoci:

Pojmenuj si, co se děje. Už jen vědomí „tohle je přechodová fáze, dezorientace k ní patří" obrovsky uleví. Tlak „mělo by mi to jít líp a rychleji" je často horší než samotná změna.
Nečekej, až zmizí strach. Hodně lidí odkládá první krok do chvíle, „až budou připravení". Jenže odhodlání obvykle nepřichází před činem, ale až po něm. Stačí udělat nejmenší možný první krok – a sebedůvěra se začne stavět z toho.
Dovol si truchlit i u pozitivní změny. Nová práce, vysněné mateřství, stěhování do lepšího – i tady se něco ztrácí (volnost, stará identita, dosavadní jistoty) a my truchlíme za naši část, která nadobro odešla. Když se ten smutek potlačí, drží nás na místě. Když se prožije, uvolní cestu dál. 
Nezůstávej v tom sám*sama. Mluvit s někým, kdo podobným přechodem prošel, z nás sundává obrovský kus tíhy.
Pečuj o tělo. V nejistotě je nervová soustava přetížená. Spánek, jídlo, pohyb a chvíle klidu nejsou luxus, ale palivo, bez kterého se žádná změna nedá ustát.
Buď k sobě laskavá*ý. Soucit se sebou funguje líp než bič. Vnitřní kritik změnu nezrychlí, jen přidá další zátěž. Můžete se sami sebe ptát: „Co bych řekl*a nejlepším kámošům, kdyby byli ve stejné situaci?“

Nejsme finished human beings

Zajímavé myšlenky ohledně změny přinesl Daniel Gilbert i ve své druhé studii End of History Illusion, ve které přišel s tím, že máme sklon považovat své současné já za hotovou verzi sebe sama, ale ve skutečnosti se budeme měnit po celý život.

A všem, kteří mají strach ze změny, tady chci nechat citát z jeho TED Talku, který tě možná trochu uklidní: „Lidé jsou nedokončená díla, která se mylně domnívají, že jsou hotová. Člověk, kterým jste právě teď, je stejně pomíjivý, prchavý a dočasný jako všechny verze vás samých, kterými jste kdy byli. Jedinou konstantou v našem životě je změna.“

A pokud čelíš nějaké životní změně a situaci, která je pro tebe náročná a máš pocit, že ji sám*sama nezvládneš, určitě popřemýšlej o možnosti terapie. Jak poznat, že potřebuješ terapii a kde si najít psychologa najdeš v našem článku.