Jak zaujmout galerii, co (ne)dělat při oslovení kurátora*ky a proč je nejdůležitější autenticita? Sarah Adnanová je nezávislá kurátorka, která působí v DSC Gallery a v mladé umělecké scéně se vyzná jako málokdo. Co vzkazuje začínajícím umělkyním a umělcům?
Sarah je aktivní součástí mladé generace, která sleduje a utváří současnou uměleckou scénu. Je extrémně zapálená a do své práce dává všechno: větší hardworking queen bys hledal*a těžko. Přirozeně jsem s ní tedy chtěla udělat rozhovor. Povídaly jsme si o tom, jak se dostala ke své roli v DSC Gallery, co ji zaujme v portfoliích mladých umělkyň a umělců a proč je prvním krokem často jen začít.
Do DSC Gallery jsem se dostala díky galeristce Karolíně Juřicové, potkala jsem ji poprvé v backstage v Ankali, kde jsem pracovala jako Nightmanagerka a back up office. Oslovila jsem ji na rozhovor pro svou diplomovou práci, díky tomu jsme se lépe poznaly. Při zpracovávání rozhovoru jsem jí představila své projekty a ona mi nabídla zrovna uvolněnou pozici. Odevzdala jsem diplomku a nastoupila jsem hned další den. Nejvíce mě v DSC Gallery baví tvorba výstav a komunikace o výstavách s umělci, ale také provádění zvídavých návštěvníků galerie. Teď jsem v DSC Gallery započala nový projekt DSC Depository, se kterým doufám, že oslovím i mladší generace. Moc mě potěšilo, že jsem získala důvěru kolegů a kolegyň pro vlastní výstavní cyklus.
Pro mě to byla dlouhá cesta, která započala dobrovolničením v tehdy nově otevřené galerii Světova 1 a dobrovolničení na výstavách v rámci táborského festivalu Transforma. Následovalo mapování scény, chození na výstavy a komentované prohlídky, studio visity a následné odhodlání k oslovení pro vlastní projekt. Ale vždycky je důležité být realistický*á, pokud jsi začínající umělec*umělkyně nebo kurátor*ka a chceš organizovat výstavu, zaměř se na galerie a prostory, které se zabývají mladým uměním. Pokud nenajdeš nic vhodného, udělej si výstavu off-space, využij mimo galerijní prostory. Řada provozovatelů prostor ráda podpoří nezávislé projekty/malé umělce*kyně nebo kurátory*ky.
Jako první hledám věrohodnost, autenticitu a snažím se nacítit na energii umělce*kyně, důvod tvořit. Uvěřit, že díla vycházejí z nich a nesnaží se pouze zalíbit nebo najet na nějaký trend, který vyprchá. Chci vidět elán tvořit, rezonovat, nebát se. Vztah mezi kurátorem*kou a umělcem*kyní je partnerství, které může vést k dlouhodobé, mnohaleté spolupráci. Musí mě lákat s umělcem*kyní pracovat, vytvářet výstavy. Musím cítit, že tvorbu chci dále mediovat a prezentovat široké veřejnosti.
Jako první mě zajímají instalace, výstavy, klauzury. Jak díla působí v prostoru. Z fotografie samotného díla, když tvorbu naživo neznám, toho lze málo vyčíst. Za druhé se dívám na CV a BIO (artist statement) – to, že má umělec*kyně nějaké projekty nebo studium za sebou je velké plus – je to určité osvědčení. Samozřejmě každý začíná v menších galeriích. Důležité pro mě je, že je aktivní a netvoří jen sám*sama pro sebe. Nebojí se sebeprezentace.
V dnešní době je kvalitní instagramová prezentace důležitá – já Instagram využívám k objevování nových tváří. Skoro každý*á galerista*ka i kurátor*ka mi potvrdí, že instagramový profil u mladých tvoří něco jako první dojem ze setkání. Tímhle se zabývá i moje diplomová práce, kdyby někoho zajímala, ráda ji pošlu začínajícím umělcům*kyním a kurátorům*kám. Instagram však není tak přehledný a rozhodně není pro každého. Web by měl sloužit pro strukturovanou prezentaci děl a předešlých výstav široké veřejnosti – jednoduše, maximálně přehledně.
Nejdůležitější je nepřeskakovat proces mapování scény a najít vhodné galerie/galeristy*ky nebo kurátora*ku, se kterými chceš pracovat. Často se mi stane, že přijde mladý umělec nebo umělkyně do DSC Gallery a hned se mě ptá, jak může dát díla do galerie. Já se ptám, jestli v galerii vlastně někdy byl, a on řekne, že nikdy, že je tu poprvé, ale hledá zastoupení. Takhle to nefunguje. Umělci si musí uvědomit, že kurátor*ka i galerista*ka má s prezentací umělce*kyně spoustu práce, musí cítit, že je to správná volba, že se do galerie hodí a zaslouží si ji.
Za zmínku zde určitě stojí Julie Stavianis Špačková, mladá malířka a bývalá studentka AVU. Je to jeden z prvních studio visitů, který jsem měla, a umělkyně, kterou jsem jako první vystavila. Přesvědčila mě a motivovala k tomu, že s ní chci spolupracovat a kurátorovat výstavu. Vděčím jí za to, že jsem se v umění našla. Bylo to přesně tak, jak se ptáš – řekla jsem si u ní, že ji musím vystavit a pracovat s ní i nadále. Přesvědčila mě její energie – věrohodná, nezaměnitelná. S Julií se dnes známe dobře, vím, že bez malby nemůže žít. Projekty plánujeme i nadále, víme, že společná práce se osvědčila.
Tak jako u každé aktivity, důležité je začít. V dnešní době je jednodušší, než kdy dřív napojovat se na nové lidi, projekty a místa. Spoustě umělců a umělkyň, které znám, pomohla prezentace na sociálních sítích. Druhá rada je být konzistentní a nezaleknout se prvního odmítnutí. I já bohužel nestíhám všechny studio visity/výstavy, na které jsem pozvaná. Ale když mi někdo napíše, stále je nesu v paměti. Sama jsem se pasovala s odmítnutím nespočetněkrát. Mám řadu umělců*kyň, které chci do budoucna vystavit, ale ještě nebyla správná příležitost, čas a prostor. Je tedy důležité být trpělivý*á. Kromě studio visitů je dobré se zaměřit na Open Cally/otevřené výzvy. Sama pořádám jednou ročně Open call v galerii M6 v Praze – pomohlo mi to objevit řadu zajímavých jmen.
PS: Pokud chceš Sarah potkat osobně, zastav se v úterý 10. června na komentované prohlídce výstavy DSC Depository, která je jejím kurátorským počinem.