Být emotivní znamená být silnější, psaní nového alba byla terapie, říká britská hudební rising star Henry Moodie. Vystoupí i v Praze

Henry, mohl byste uvést top tři věci, které o vás musí vědět někdo, kdo vás nezná?

Top tři věci, které by o mně lidé měli vědět, jsou, že jsem velmi emočně založený člověk, ve svých písních jsem hodně zranitelný - mají takový Conan Gray, Olivia Rodrigo nebo Taylor Swift vibe - a také se snažím vidět sklenici z poloviny plnou. Snažím se být pozitivní a dívat se na věci optimisticky.

Někde jsem četla, že jste začal psát vlastní písničky už v jedenácti letech. Věděl jste už tehdy, že hudba pro vás bude tou pravou cestou?

To, že chci dělat hudbu, jsem nevěděl asi do patnácti. Když mi ale bylo jedenáct, byl jsem ve škole hodně šikanovaný. Hudba pro mě tehdy byla místem, kam jsem patřil, a to i ve škole. Všechno mé kamarádstvo bylo hudebně založené. Miloval jsem například hrát v muzikálech a myslím si, že proto jsem začal s hudbou tak mladý - zkrátka jsem cítil, že to je mé místo.

Navíc je moje mamka terapeutka, takže jsem se odmala učil emoce nějak ventilovat. Psaní písniček se pro mě stalo oblíbeným způsobem, jak zpracovávat to, co se mi dělo v životě.

Pamatujete si, o čem ty písně tehdy byly?

Určitě nebyly dobré. Pravděpodobně byly spíš špatné, až tragické. Asi bych je ani nenazýval písněmi. Byly o běžných day-to-day věcech nebo o škole. Třeba nějaké drama v kamárádství, ale nic moc hlubokého. Nejspíš jen to, co běžně řeší jedenáctiletý kluk.

Jak už jste zmínil, vaše dnešní písně jsou velmi emotivní - často se týkají duševního zdraví, přátelství nebo lásky. Jak se cítíte, když odhalujete své srdce před tolika lidmi? Necítíte se kvůli tomu velmi zranitelný prakticky před celým světem?

Dělá mě to hodně zranitelným. Chodím se srdcem na dlani a nechávám lidi, aby ho viděli. Ale myslím, že je v tom zároveň síla. Být v kontaktu se svými emocemi značí větší sílu, než je potlačovat a tvářit se, že se nic neděje. Navíc to umožňuje zpracovávat věci rychleji a snadněji se posunout dál. Takže to upřímně vnímám jako něco dobrého.

Máte někdy obavy, že své nitro odhalujete až moc?

Občas ano. Na novém albu je píseň Cigarette, která je velmi osobní a která ve mně tyto obavy trochu vyvolává. Vždy si ale připomínám, že mně samotnému pomohli právě ti nejzranitelnější umělci překonat těžké chvíle. Moje představa úspěchu je, že to můžu udělat pro někoho jiného já a že někomu moje hudba pomůže. Je to výzva, ale říkám si, že to je podstata toho být umělcem.

Zmínil jste, že máte maminku terapeutku. Jak vás to ovlivnilo a jak důležité je pro vás téma mentálního zdraví?

Myslím, že mít mamku terapeutku je dobrá věc. Vyrůstal jsem v rodině, kde se o emocích mluvilo a domácnost nebyla toxická, což je super. Díky tomu umím víc nahlížet do svého nitra, a to se mi hrozně hodí při psaní písní. Takže shout out mámě - je skvělá a hodně mi pomohla. Ale není to tak, že bych jí říkal úplně všechno. Myslím, že terapie funguje nejlíp, když je s někým, kdo vás osobně nezná a není díky tomu zaujatý.

Známým jste se stal poměrně rychle, jaký byl proces zvykání si na to, že lidé znají vaše jméno nebo že vás poznávají na ulici?

Člověk se musí naučit být hodně společenský, mluvit s lidmi, které nikdy neviděl, a být srdečný. Já jsem spíš introvert. Mám přátele, kteří jsou mi opravdu blízko, a takových těch random známých moc nemám, takže to je challenge. Ale zároveň je strašně naplňující, když mi někdo řekne, že mu třeba moje písně pomohly dostat se přes těžké období. Takže je to taková směsice pocitů a stále na to spíš trochu přicházím. Na turné je to navíc ještě intenzivnější, pořád potkávám nové lidi a musím být „zapnutý“.

Vy jste na turné právě teď, navštívíte v rámci něj téměř desítku zemí a za sebou máte i tour v Asii. Máte nějaký speciální rituál, který děláte před tím, než jdete na stage?

Vždycky dělám stejnou vokální rozcvičku. Když ji neudělám, mám pocit, že to nebude dobrá show. Také inhaluji páru a dělám dechová cvičení. V backstage se snažím naladit své alter ego, takovou sebevědomější verzi sebe sama. Snažím se se nahypovat. Ale miluju vystupování, je to sranda. Tím, jak vystupuji stále víc, cítím se na pódiu komfortněji a více si to užívám.

Takže jste si našel cestu ke svému koncertovému já...

Ano, mám pocit, že jsem se jako umělec našel. Když se podívám na videa z mých koncertů z roku 2023, tak je to fakt špatné. Nevěděl jsem, co si vzít na sebe, byla to jako krize identity. Člověk si ale těmito fázemi nejspíš musí projít. Teď mám pocit, že vím, kdo jsem, ale mám za sebou několik různých ér.

Máte docela silnou a věrnou fan base offline i online. Co pro vás fanoušci a fanynky znamenají?

Bez fanoušků a fanynek by hudební průmysl neexistoval. Já bych tu nebyl, ani moje vydavatelství - nikdo z nás by tu nebyl, pokud by lidi moje hudba nezajímala. Všechno stojí na nich. Jsem jim strašně vděčný a mám štěstí, že mám takovouhle fan base. Jsou páteří celého Henry Moody projektu.

Prozraďte nám své top tři interprety.

Conan Gray, Lorde a Taylor Swift.

Jste Swiftie?

Obrovský Swiftie. Během lockdownu jsem měl na repeat Evermore a mám pocit, že jsem s ní vyrostl.

Máte písně, ke kterým se vracíte, když jste smutný, nebo naopak šťastný?

To je dobrá otázka. Když jsem smutný, pomáhá mi třeba Taylor Swift a její píseň Happiness. Připomíná mi, že štěstí se dá najít v různých částech života. Vždycky mě to vytáhne z temného, smutného místa. A když jsem šťastný, jsem otevřený novým věcem, poslouchám nové interprety, takže se to pořád mění.

V roce 2022 jste se stal populárním na TikToku, kde jste před vlastní tvorbou nahrával hlavně covery různých písní. Jak důležité je dnes podle vás pro umělce a umělkyně být přítomný na sociálních médiích?

Myslím, že už není možné být úspěšný, když na nich nejste. Hudební průmysl se změnil a televize nebo radio už nemají takovou váhu jako sociální sítě. Je to nejlepší způsob, jak se spojit a komunikovat s posluchačstvem po celém světě. Taky to nám to umožňuje ukázat, kdo jsme, a odhalit naše osobnosti. Takže ano, je to velmi důležité a upřímně si nevzpomínám na nikoho, kdo by v posledních letech „bouchnul“ bez sociálních sítí. Asi je to dnes už jediná cesta.

Jaký je podle vás klíč pro umělce a umělkyně k upoutání pozornosti generace Z?

Všichni máme kvůli sociálním sítím narušený attention span. Aby obsah pozornost lidí zachytil, musí být poutavý, přístupný a rychlý. Mám pocit, že na TikToku musí člověk přijít na to, jak udržet lidi každou milisekundu videa. Já sám jsem Gen Z a cítím, jak se na nás hrne chaos, příšerné titulky a spousta dalších věcí. Snažím se zkrátka být upřímný, autentický, nesnažím se nikomu nic prodat a nejsem fake. Je důležité být zranitelný a být sám sebou. Lidé se na to pak dokážou napojit.

V pátek 24. října vychází vaše první studiové album. Jaký byl proces jeho vytváření?

Bylo to nesmírně naplňující. Otevřel jsem v sobě různá zákoutí svého života a skrze psaní textů se naučil víc o sobě. Bylo to jako terapie. Jsem na tu desku strašně hrdý a nemůžu se dočkat, až vyjde. Doufám, že tenhle pocit budu mít i při každém dalším albu.

Co plánujete po vydání alba?

Po vydání alba bude následovat hlavně turné, takže na to se těšte. A pak už druhé album. Nebo možná deluxe verze debutu - ještě jsem se nerozhodl. Spousta věcí je zatím ve hvězdách a nevím, kam to povede. Ale je to vzrušující i trochu děsivé zároveň.

Kdybyste mohl něco vzkázat svým fanouškům a fanynkám v Česku, co by to bylo?

Mám obrovskou radost, že přijedu do České republiky! Bude to pro mě poprvé a fakt se těším. Mamka tam kdysi jezdila pracovně a pořád mi vyprávěla, jak moc se jí tam líbilo. Takže se nemůžu dočkat. A děkuju za podporu - jen díky ní tam jedeme a moc si jí vážím. A slibuju, že se vrátíme i s vlastním koncertem.

Máte země nebo města, na která se při své tour obzvlášť těšíte?

Tak samozřejmě do Prahy, to je číslo jedna. Dál se hodně těším do Švýcarska, protože tam žije moje teta, se kterou se uvidím, a navíc je to nádherná země. Vždycky jsem měl moc rád jezdit do Zurichu. Pak se také hodně těším na své hometown Londýn... Vždycky je něco výjimečného na tom vystupovat tam, kde žijete. A těším se do Glasgow, protože ve Skotsku je vždycky velmi energické publikum. Umí se odvázat a je mu jedno, co si ostatní myslí. To na něm miluju.

Chceš slyšet jejich dnešní koncert v SaSaZu? Ještě ho stihneš! Mrkni na Live Nation, lístky jsou ještě k dostání.