Busking: Kolik si můžeš vydělat hraním na ulici?

Busking může mít plno podob. Jeho podstatou je jakákoli umělecká činnost prováděná na veřejně dostupných místech. Nejčastěji se setkáš s pouličními muzikanty. Výjimkou nejsou ale ani taneční představení, akrobatický show, street art nebo třeba předvádění kouzelnických triků.

Jako kolemjdoucí máš téměř vždy možnost dobrovolně umělce podpořit. To ale neznamená, že buskerům jde primárně o výdělek nebo že se musíš cítit nepříjemně, když zrovna nemáš peněz na rozhazování. Sám jsem se během posledních čtyř let setkal s řadou pouličních umělců a objevil jsem několik inspirativních příběhů, který můj názor potvrdily.

V Barceloně jsem narazil na mladej pár. Ona zpívala a on hrál na kytaru. Společný vystupování brali jako rande a před sebou neměli ani kufřík nebo obal od kytary, do kterýho by chtěli vybírat peníze. Asi tři roky zpátky jsem zase pod Prašnou bránou narazil na postaršího pána. Hrál na housle a já stihl jen konec jeho vystoupení. Zjistil jsem, že to byl obyčejnej chlápek, co chodí do práce. Odmala hraje na housle a nemá jak jinak hrát pro lidi. Jednou za týden tak stojí na tom samým místě a hodinu vystupuje. Všechny peníze pak daruje dětem z dětských domovů, protože je sám nepotřebuje.

Samozřejmě bude ale za pár drobnejch většina buskerů jedině ráda. Třeba zpěvák folk-popový kapely Jelen, Jindra Polák, se dřív vystupováním v ulicích částečně živil. Peníze se mu hodily při cestování i k běžnýmu životu. Stojí si ale za tím, že výdělek není to nejdůležitější. Pro portál Busker Jam shrnul společnou myšlenku většiny pouličních umělců:

„I když v Praze už lidi začínají být vstřícnější, pořád to velká většina bere tak, že na ulici někdo stojí a žebrá. Pořád nechápou ten princip, že je to umělecká produkce. Myslí si, že člověk dělá kravál a chce, aby se mu házely peníze. Takhle to není. Člověk si chce zahrát, chce, aby se to lidem líbilo, a samozřejmě, když za to dostane nějakou korunu, je to skvělé. Ale není to ta hlavní věc… Já mám radost, když lidi přijdou, poslechnou si mě a jdou dál. Nevadí, když tam nic nehodí. Potěší mě, když se zastaví otec s dítětem a třeba jen tancují, tleskají. Je to daleko lepší, než kdyby někdo prošel kolem, neotočil se a hodil mi stovku.“

Já osobně můžu jedině souhlasit. V rodnejch Pardubicích jsem dokonce zažil situaci, kdy na mě cizí postarší dáma začala křičet. Z osočování ze žebrání nakonec přešla i k nadávkám. Musím uznat, že takhle trapně mi dlouho nebylo, i když jsem věděl, že nemá pravdu. V Praze se zase pořád častěji setkávám s tím, že si mě lidi natočí na stories a hned zmizí. Bez úsměvu nebo reálnýho zájmu o vystoupení.

Stojí to vůbec za to? A kolik si teda můžeš vydělat? Co se týče peněz, můžu s klidem říct, že asi málokterá činnost je v tomhle ohledu tak nestabilní. Nejenom, že se liší radikálně podle místa a času, ale záleží třeba i na počasí, lidech a samozřejmě na umělci. Třeba v Irsku si tak busker může vydělat klidně několik stovek až tisíc korun za hodinu hraní. Můj „rekord“ v Čechách (přesněji v Pardubicích) byl asi šest set korun za hodinu. Hrál jsem ale v centru města při vánočních trzích. Opačný rekord se mi povedlo trhnout před 14 dny, kdy jsem na Karlově mostě v -5 °C za hodinu vydělal přesně 38 korun.

Abych to shrnul. Busking je pro umělce výzva a obrovská škola. Dodneška jsem při něm nervóznější než na pódiu a častokrát se cítím nechtěně nebo otravně. Pak ale přijdou momenty, kdy lidi začnou tančit, pár s kočárkem se zastaví a poslouchá klidně čtvrt hodiny nebo zastaví někdo cizí a dá se se mnou do řeči. Takže až příště narazíš v ulicích na buskera, zkus na chvilku zastavit, naladit se na stejnej vibe a užij si koncert zdarma!

Moji hudební produkci můžeš sledovat na instagramu skrze kapelu @themayrevolution nebo na TikToku @kulhak_.