Deník z města lásky plný studentského života, místních radostí, fuckupů, croissantů a dalších gastro skvostů nebo pařížských tipů a rad! Enjoy <3
Moji milý amours!
Právě sedím ve Starbucksu, píšu moje pařížské zážitky a popíjím teenage nostalgii – přeslazené Frapuccino! Reminder: Zajdi si taky někdy zavzpomínat!
Potom, co jsem prvních pár dní zažívala pařížské šoky, mi škola moc nepomohla. Věci tu fungují trochu jinak. Celý semestr i se zkouškovým trvá jen tři měsíce, takže 12 týdnů plných školy. Narozdíl od amerického systému se tu chodí na přednášky (jako u nás v Česku), ze kterých nemáš žádné domácí úkoly. Část známky tvoří ale aktivita při hodinách a jedna prezentace z každého předmětu a finální zkouška.
Mimo jiné jsou tu i takzvané electives (volitelné předměty), které mám, abych nabrala kredity. Tyhle předměty ale začínají o měsíc později a stejně tak končí o pár týdnu později. WTF? Upřímně, Pařížani v tom mají jeden velký BORDEL! Rozvrh jsem dostala až první den školy a při pohledu na něj jsem se lehce zhrozila. Každý týden je to jiné, žádný stálý rozvrh! 🥴 Jak si pak má člověk uspořádat dopředu svůj život? Odpověď: Nijak.
Po tom všem cestování jsem si myslela, že už jsem už na seznamování s novými lidmi zvyklá, a ono ne. První den školy jsem byla jako prvňáček, který se bojí, že zůstane v lavici sám a nebude se mít s kým bavit. Ke všemu se mi ještě povedlo dorazit pozdě, takže jsem neměla místo vůbec a udělala trošku scénu. Nicmenéně, kamarádky nakonec mám! A skvělý!
Neboj se tvořit nové connections! Buď svůj/svoje a sám/sama sebou. Neboj se, když to napoprvé, napodruhé nebo i na potřetí nedopadne. Vím, že je to velký tlak, když jsi sám/sama v zahraničí daleko od domova, rodiny a známých tváří. Nedávej si tak žádný časový limit, snaž se bavit s ostatnimi, ale na nic netlač a s někým si prostě nakonec sedneš.
Střípky z dalšího týdne. ✨ Au revoir!