Deník z města lásky plný croissantů a dalších gastro skvostů, studentského života, radostí, ale taky místní reality, která momentálně v Paříži není úplně snová.
Moji milý amours!
Dneska se vrhneme do trošku nehezké reality, která momentálně v Paříži převládá – stávky a protesty. Sice už jsem se o tom lehce v minulém deníku zmínila, ale tento týden jsem se dokonce v jednom protestu objevila na vlastní kůži.
Město lásky momentálně nevypadá tak romanticky, jak ho vidíš třeba na Instagramu. Už to bude měsíc, co tu začaly stávky a protesty proti důchodové reformě Emmanuela Macrona, které ovlivňují každodenní život každého člověka v Paříži.
Stávky zasahují třeba do infrastruktury. Chceš se dostat do školy a z ničeho nic zavřou tvou zastávku metra. Zavřou se ale i další čtyři kolem tebe, takže se najednou nemůžeš dostat z místa A na místo B nebo naopak, metro na nějaké zastávce nezastaví, takže se najednou ocitneš úplně jinde, než potřebuješ. Některé linky metra nejezdí každý den nebo si jezdí, jak chtějí, takže se na dopravu nemůžeš vůbec spolehnout. Pokud tedy někde opravdu potřebuješ být, je nejlepší si vzít Uber nebo Bolt, který je ale v den stávky mnohem dražší.
Momentálně Paříž nevypadá (ani nevoní) úplně vábně. Jelikož nefungují služby, nefungují ani popeláři. Odpad se hromadí na ulicích a za poslední dva týdny přibývá taky množství krys.
K tomu se přidávají i protestující, kteří často odpad zapalují/odpalují. Může se ti tak stát, že jdeš po ulici, kde je rozházená popelnice, kterou někdo výbušninou podpálil.
Pokud si představíš stejnou demonstraci jako v Česku, tak tě možná vyvedu z omylu. Protesty v Paříži probíhají skoro denně a probíhají ve velkém – výbušniny, tisíce agresivních protestantů, stejně tak jako stovky agresivních speciálních jednotek policie.
Do jednoho jsem se dostala, protože jsem vystoupila o pár stanic dál, právě kvůli problémům s dopravou. Vylezla jsem a už jsem slyšela hluk a pak i viděla tisíce lidí. Shodou okolností jsem potřebovala do ulice, odkud hluk vycházel, tak jsem se vydala podívat, jak to vypadá. V sekundě všichni začali utíkat mým směrem, řvát a už jsem viděla, že zakročila policie – měli obušky, štíty, apod. A v tu chvíli jsem měla fakt na mále. Brala jsem nohy na ramena a snažila se z toho blázince utéct.
Naštěští jsem rychlá a byla jsem z davu hned pryč, ale být v takové situaci je crazy. Stay safe, doporučuji navštívit Paříž ve jejích světlejších dnech !