Přihlášení se k heyfomo
Body shaming: Jaké má formy a jak mu čelit?
Podle průzkumu čelila v online prostředí posměškům kvůli vzhledu jedna třetina českých dětí, v reálném životě to pak byla dokonce více než polovina. Co je tedy body shaming?
S určitou formou body shamingu se setkala většina z nás, ať už online, nebo offline. Jedná se o nevhodné chování, při kterém lidé kritizují vzhled druhých nebo se jim kvůli němu posmívají. Nemusí se přitom vůbec jednat jen o váhu, ale také o výšku nebo jiné aspekty vzhledu - malá/velká prsa, rovné/kudrnaté vlasy, pihy nebo brýle. Každý jsme jiný a body shaming má za cíl kritizovat jakkoli atypický vzhled, který nevyhovuje ideálům krásy člověka, jenž dané negativní komentování provádí.
Body shaming může přitom často vyústit až v šikanu, o to spíše v online prostoru, kde možnost anonymity dává některým uživatelům pocit nadřazenosti. Ti pak skrze naprosto nevyžádané komentáře hodnotí vzhled známých i cizích lidí a dostávají se svým chováním mnohdy za hranici kyberšikany. Oběti pak mohou trpět nízkým sebevědomím, depresemi, úzkostmi i poruchami příjmu potravy. V krajních případech ale může šikana a kyberšikana vést až k sebepoškozování, nebo dokonce k sebevraždě.
Je přirozené, že si o druhých něco myslíme a že máme na lidi kolem sebe svůj vlastní názor. My sami jsme ale zodpovědní za to, co si necháme pro sebe a co naopak vypustíme do světa. Často se ani nezamýšlíme nad slovy, která volíme, a tak si neuvědomíme, že mohou druhého člověk zranit. Je proto dobré se vždy pozastavit a popřemýšlet, zda je to, co se chystáme říct, vůbec pravda a zda to dotyčnému nějak pomůže. Pokud si sami odpovíme, že ne, je pak zbytečné cokoliv říkat.
Do života druhých totiž mnohdy nevidíme, a tak nevíme, zda dotyčný zrovna neprožívá něco těžkého, například rozvod nebo ztrátu blízkého člověka. Naše komentáře mířící na něčí váhu mohou navíc přispívat k poruchám příjmu potravy, nadměrnému cvičení nebo třeba omezování jídla.
A jak vůbec takovému body shamingu čelit?
Pokud se na to cítíme, můžeme se proti takovému chování jasně vymezit a dát dotyčnému najevo, že nás jeho/její poznámky zraňují a že je nám to nepříjemné. Pokud se jedná o decentního člověka, vezme naší zpětnou vazbu v potaz a příště se předtím, než něco řekne, zamyslí. Pokud se o decentního člověka nejedná a bude nás body shamovat i nadále, máme pádný důvod se s ním už vícekrát nebavit.
Je přirozené, že některým z nás může být přímá konfrontace nepříjemná, a tak je občas řešením narážky na náš vzhled úplně ignorovat. Je také možné, že by konfrontace situaci jen zhoršila, a tak může platit pravidlo mlčeti zlato. Pokud se s body shamingem setkáváme na sociálních sítích, nejlepším řešením je pak danou osobu rovnou nahlásit nebo zablokovat.
V každém případě je dobré mít pár reakcí v kapse, abychom nebyli překvapeni a mohli na body shaming obratem reagovat, tak, aby se ho dotyčný už nedopustil. Následující příklady mohou i tobě pomoci se s negativními komentáři popasovat.
Možná bys to neměl*a jíst.
- „Vím, co moje tělo potřebuje nebo na co mám chuť. Díky.“
Ty ses nám teda zakulatil*a.
- „Odkud se bere tvé neustálé analyzování něčího těla?“
- „To je štěstí, že každý žijeme ve svém těle.“
Páni! Ty jsi zhubl*a, viď”
- „Rád*a bych, abys nekomentoval*a moje tělo. Není mi to příjemné a neberu to jako kompliment.“
Tloušťka přináší mnoho zdravotních problémů.
- „Zdraví se pohybuje na určitém spektru. Lidem se často nedostává pozornosti, protože se všechny jejich zdravotní problémy svedou na nadváhu/obezitu. To je ale škodlivá a nebezpečná stereotypizace.“
Naše zkušenosti
Když cítím, že se mě něco dotklo, na mikromoment se zastavím. Pomáhá mi nádech a hluboký výdech. Přesunu tak pozornost zvenčí dovnitř a lépe se vyznám v tom, jestli mě daná věta zranila, jestli jsem spíš naštvaná nebo smutná, a jak potřebuji reagovat, abych se o sebe dobře postarala. Řeknu třeba jen: AHA. Když je pro mě dotyčný důležitý a sama mám chuť a energii, víc vysvětlím proč, abychom podobnou situací příště neprocházeli znovu.
Osobně se s body shamingem stýkám už od útlého dětství, kdy mi třeba mamka říkala, že jsem byla buclaté miminko nebo že mám bříško apod., to samé moje babička mi třeba nechtěla dát pusu, když jsem v pubertě trpěla akné. Sama dobře vím, že tyhle komentáře s námi zůstanou až do dospělosti a je důležité pěstovat sebelásku, abychom byli schopni něčím tyhle komentáře aspoň trochu filtrovat a nebrat si je tolik k srdci. Zároveň si myslím, že každý by měl mít v zásobě několik komplimentů, které nesouvisejí z fyzickým vzhledem a vědomě se vyvarovat jakémukoli komentování vzhledu ostatních, abychom sami nebyli těmi, kdo je autorem bolestivých slov a komentářů. Break the cycle.
Přímo s body shamingem zkušenost nemám, vnímám ale, že můj vztah k mýmu tělu je dost nerozumný. Když jsem byl na střední, byl jsem hubený a menší a dost jsem se porovnával. Na vysoký jsem pak zase nabral jak tuky, tak svaly, a občas potom přišly poznámky od rodiny nebo lidí kolem, že mám bříško. Hodně mě pak dostalo, když mě jednou viděl známej ve fitku, přišel za mou kamarádkou a řekl jí, že jsem se vyžral a že mám pivní bříško. Tohle jsou prostě komentáře, které jsou extrémním setbackem a u kterých mi trvá vždycky dlouho se přes ně dostat. Mám navíc pocit, že u kluků se o tomhle tolik nemluví, není to u nich normalizovaný, ani se takováhle témata neřeší mezi kamarády. Já se o to snažím. Už jsem se naučil neřešit a netrackovat kalorie, snažím se cvičit a nejíst úplný junk food.
Na koho se obrátit?
Pokud si právě ty procházíš body shamingem, neboj se požádat o pomoc. Tou může být mamka, taťka, tvoje učitelka i kamarádi, můžeš se ale taky obrátit třeba na Linku bezpečí, kde ti pomůžou i samotní odborníci. Svůj safe space ale můžeš najít i třeba u 3pe. Na jejich webu najdeš komplexní informace o různých aspektech nejen body shamingu, ale i poruchách příjmu potravy.