Bianka Machová: Od festivalu až po malování s Benem Cristovaem

Biance Machové je devatenáct let a pochází z jižních Čech. Vystudovala osmileté gymnázium v Českých Budějovicích, kde zároveň započala její dosavadní rozmanitá cesta. Od malička ji to táhlo ke kreativitě. Vždy ráda malovala, šila oblečky pro své plyšáky a postupem času začala tvořit oblečky i pro sebe. Oblečení, které většinou nosí, si pomaluje, přešije nebo komplet předělá (na její tvorbu se můžeš podívat tady). Považuje to za způsob sebevyjádření. Její nadání a smysl pro detail jí otevřely nové dveře, a to v podobě možnosti se zúčastnit projektu PUMA HEROES, kde ukázala Benovi Cristovao, jak se maluje na boty.

O projektu PUMA HEROES se dočteš na konci článku, teď pojďme k Majálesu!

Jak ses vůbec dostala k tomu, že se budeš podílet na organizaci Budějovického Majálesu?

Když mi bylo přibližně třináct let, přišla za mnou na chodbě jedna kamarádka, hodně blízká osoba, a oslovila mě, jestli bych náhodou nechtěla dělat festival. A já si jako malý vykolejený pískle řekla, že to bude fajn, tak jsem tam přišla a vlastně už neodešla. Od těch třinácti mě to formovalo a stalo se to neoddělitelnou součástí mého života.

Jaké to je pořádat festival?

Hodně adrenalinový, stresující, ale taky hrozně nabuzující. Je to něco, co ti dává takový ten drive v životě. Ono ti vlastně něco i bere, ale mnohem víc ti to dává. Je to něco, co ti ukazuje nový směry, nový lidi a je to něco strašně zajímavého.

Po pěti letech v týmu ses stala ředitelkou festivalu, jaké bylo zhostit se takové pozice?

Náročný. Maturovala jsem, měla tréninky, dělala jsem přijímačky na vejšku a zároveň jsem byla první rok ředitelkou. Myslím si, že když člověk na tu pozici kývne, nedokáže si představit, co všechno to obnáší. Tenkrát v osmnácti jsem najednou stála před zastupitelstvem města a obhajovala grant, o který jsme žádali, nebo jsem pak dávala rozhovor pro ČT24. Že je to taková zodpovědnost, jsem si uvědomila až ve chvíli, když za mnou přišli mladší lidi z týmu, kteří řekli, že ke mně nějakým způsobem vzhlíží. To ti dojde, jak obrovskou zodpovědnost vůči těm lidem máš.

Když zabrousím k těm tréninkům, které jsi zmínila, můžu se zeptat, co jsi trénovala a jak to bylo časově náročný? Maturovat, učit se na přijímačky, řešit festival a k tomu chodit na tréninky zní namáhavě.

Trénovala jsem karate a byla jsem v užším výběru reprezentace. To znamenalo dvoj až trojfázové tréninky denně, což bralo hodně času, ale zároveň to bylo jako droga. Čím víc jsem trénovala, tím jsem chtěla trénovat ještě víc a strašně mě to bavilo. Zároveň ten kolektiv lidí nebyl jen kolektiv, to byla rodina. Vidíš se s nimi v tom nejhorším, když zrovna prohraješ zápas anebo při tréninku, když seš zpocenej, naštvanej a frustrovanej, ale zase když společně něco vyhrajete, tak je to pak strašná euforie a radost.

Trénuješ pořád?

Bohužel už ne. Musela jsem ze zdravotních důvodu skončit.

Takže teď máš o něco více času viď?

Docela jo. (smích)

Tak se můžeš alespoň věnovat PUMA HEROES, hahaha. Jak ses k projektu dostala?

K tomu se váže strašně vtipná historka. On můj táta lehce žárlil, že patřím do cizí Spotify Family, a tak řekl, že si založíme vlastní. Předplatné jsem si tedy zrušila, ale než se odhodlal tu rodinu založit, byla jsem asi dva nebo tři měsíce bez Premium, takže mi tam nabíhaly ty reklamy.

Jednou jsem takhle seděla ve vlaku, poslouchala hudbu a slyšela jsem reklamu na PUMA HEROES a řekla jsem si, že to zkusím.

Zkoušela ses přihlásit do podobných projektů jako jsou PUMA HEROES?

Ano, zkoušela. Posílala jsem hodně přihlášek na hodně projektů i dříve. Portfolio, které jsem tím pádem měla už předpřipravené, jsem do PUMY poslala den před deadlinem.

Čekala jsi, že to vyjde?

Upřímně ne. V minulosti jsem se snažila fakt několikrát a skoro nikdy to nevyšlo, ale přišla mi škoda to nezkusit znovu.

Jaké byly tvoje emoce, když ses dozvěděla, že tě vybrali?

Ty pocity se nedají ani popsat. Nebylo to "jo, teď patřím mezi ty čtyři lidi z republiky, které vybrali". Spíše to byla vděčnost, že se někomu líbí moje vlastní tvorba natolik, aby mi dal šanci se zviditelnit a ukázat veřejnosti, co ve mně je.

S čím ses do projektu přihlásila?

Ono celý zadání bylo, ať vymýšlíme něco v rámci PUMA HEROES. Já jsem tam přišla s nápadem malování na boty. Jinak se ale věnuju i další kreativní tvorbě – třeba přešívám oblečení a maluju na něj, maluju ale i na nábytek a teďka se učím grafiku. Ale ta malba na boty bylo něco, co je vyloženě zaujalo.

Malování na boty. Je to něco, co tě provází celý život, nebo jsi s tím začala teprve nedávno?

Okolo čtrnácti nebo patnácti, prostě v tom období, kdy jsem se nejvíce hledala, se mi nelíbilo, co se prodává. Tak jsem si začala předělávat třeba sukně, pak nějaký košile a pak jsem měla problém už i s botama. Začala jsem si je krášlit laky na nehty, akrylovýma barvama, prostě tím, co dům dal. (smích)

Pak jsem u toho zůstala, protože mě to baví mnohem více než cokoliv jiného. Boty mají různý tvary a záhyby, se kterými si můžeš fakt vyhrát. Spíš než že bych si to našla, si to našlo mě.

Jak vidíš budoucnost projektu od PUMY? Máš v plánu se zúčastnit něčeho podobného?

To je zatím ve hvězdách. Příští rok by se měl projekt PUMA HEROES opakovat, minimálně se o tom mluví. Co se týče spolupráce v rámci PUMA HEROES, s pár lidmi jsme si tam řekli, že by bylo fajn vytvořit něco společně. Jestli někdy uděláme nějakou další spolupráci s jinou organizací či značkou, čert ví. Uvidíme, co se nám naskytne.

A jak vidíš svoji budoucnost?

Byla bych rozhodně ráda, kdybych měla ještě nějakou podobnou možnost, jako mám tady v PUMĚ. Nehledě na to, já sama budu rozhodně dál tvořit. Ať už to bude malba na boty, na nábytek nebo třeba na plátěnky. Teď jsem si koupila takový ten stroj na koberce, třeba začnu tvořit i v tomhle směru!

Kde čerpáš inspiraci pro svou tvorbu?

Všude. Fakt mám pocit, že mě inspiruje všechno. Hodně čerpám v přírodě a z lidí. Jestli jsem za něco opravdu vděčná, jsou to lidi, kteří mě obklopují, protože jsou rozmanití. Jejich rozmanitost a jedinečnost mě nabíjí a dává mi impulsy k tomu tvořit dál. S přírodou je to podobné. Strašně mě totiž baví barevnost světa, baví mě, když vidím různé kombinace barev a ta mnohdy častá extravagantnost a nevšednost.

Když někdo začíná s malováním, a to třeba nejen na boty, ale jen tak – jaké jsou tvé rady na začátek?

Malovat, malovat, malovat a nebát se. Umění – malba a obecně tvoření nezná hranice. Někomu se libí malby, které vypadají, jako kdyby je namalovalo pětileté dítě, někomu se líbí propracované portréty, někomu se zase líbí abstrakce. Alfa a omega je malovat a nebát se, co tomu řekne okolí. Vím, že to je ale hrozně těžký, protože v týhle oblasti jdeš vlastně na trh se svou vlastní kůží, a ne každému se to bude líbit. Tvorba od srdce si svoje fanoušky vždycky najde.

"Slovníček pojmů"

- PUMA HEROES – Společnost PUMA ve spolupráci s Benem Cristovaem pomáhá mladým a talentovaným lidem s rozjezdem jejich kariéry. Ti, kteří dokázali zaujmout, pak dostali prostor se zviditelnit na sociálních sítích jak značky PUMA, tak i u Bena.
- Budějovický Majáles – Jeden z největších festivalů v Českých Budějovicích a jeden z největších studentských festivalů vůbec. Je pořádán hlavně studenty budějovických škol. Všechno si zařizují sami. Od shánění grantů, oslovování sponzorů i co se týče produkce. Každý rok je nábor a starší členové týmu zaučují ty mladší. Takto festival funguje od roku 2004.