Ben Cristovao: Po O2 areně jsme šli sázet stromy, abychom neutralizovali uhlíkovou stopu

Ben Cristovao je jedním z nejznámějších interpretů v Čechách, kromě hudby se však profesionálně věnuje brazilskému jiu-jitsu, a aby toho nebylo málo, také podniká a chystá svůj třetí koncert v O2 areně. Hlavně je to ale člověk, který rád překonává hranice a slovo nemožné nemá ve slovníku.

S Benem jsme se sešli na festivalu Sole DXB, kam nás vzala PUMA k příležitosti oslav jejího 75. výročí, které připadá na rok 2023.

Sedíme na lavičce v dubajské čtvrti Design District, máš na sobě kraťasy, protože venku je skoro třicet stupňů, a kolem to žije hudbou, módou, uměním i sportem. Zajímalo by mě, jestli jsi v Dubaji poprvé a jak na tebe město působí. 

V Dubaji jsem už poněkolikáté, takže mám to štěstí vidět, jak město doslova exponenciálně roste. Pokaždé, když sem přijedu, což je většinou každé dva nebo tři roky, je tady víc budov, kultury i akcí. Dubaj se rozrůstá nejen svou rozlohou, ale i kvalitou svých služeb, nabízí lidem více možností. Třeba pro mě, jakožto pro člověka, který je na rostlinný stravě, je krásný vidět, jak se ten svět mění. Když jsem tady byl tři roky zpátky, byly tu dva čistě veganský podniky, dneska jich je třeba dvacet. To je neuvěřitelný a mám z toho radost.

Na samotném festivalu jsme teprve pár hodin, co tě zatím nejvíc zaujalo? 

Nejvíc mě baví kontrast moderní arabské kultury, která je velmi progresivní a technologicky vyspělá, s tou světovou. Každá značka se na Sole DXB prezentuje, jakkoliv jen chce, protože dostala absolutní volnost, ať už barevně, nebo designově. Je to tady přeplněný talentem a chutí se vyjádřit, to mě moc baví.

Máš nějakého konkrétního interpreta, na kterého se v rámci festivalu těšíš?

Zítra přijedeme tak, abych stihnul Central Ceeho. Dál je pro mě hodně důležitá Jorja Smith, protože je to neuvěřitelná hudebnice, tu bych taky chtěl vidět.

PUMA ambasadorem jsi už pár let, co pro tebe tato značka znamená?

Primárně svobodu, a to ve spoustě směrů. Jde vidět, že si PUMA potrpí na to, aby nechala umělce, kteří pro ni pracují, svobodně se vyjadřovat ve svém oboru i mimo něj. Spolupráce a kolaborace, které dělají, jasně říkají, že dávají příležitost designérům, módním domům nebo značkám, které jsou buď extrémně inovativní, hype, nebo prostě zajímavý pro kulturu. Hodně mě baví capsule collections, protože i přesto, že si drží nějakou základní linii PUMY, imprintují taky to, co mají daní umělci nebo sportovci rádi a co je definuje. Tím se PUMA dokáže otisknout do kultury nejen jako sportswear, ale taky jako streetwear a fashion brand.

Kromě toho mě baví všechny projekty, které spolu děláme. PUMA přemýšlí nad tím, aby naše spolupráce byla zajímavá, abychom vytvářeli věci, které jsou dlouhotrvající. Počínaje videoklipy, které jsme spolu natočili, konče umělci a artisty, který jsme objevili skrze Puma Heroes a se kterými pracuju doteď. U klipů máme většinou maskérku z Puma Heroes, v O2 areně nám naopak pomáhal barber z Puma Heroes.

Baví mě, že děláme věci, které mají smysl a lidem reálně pomáhají, protože podle mě by to o tom mělo být. Když už je značka velká, tak by to měla komunitě vracet, a to PUMA dělá.

Máš oblíbený kousek od Pumy?

Mám jedny PUMA Clyde Court boty, které jsem viděl v L.A. Nebyly vůbec k dostání v Čechách a v Santa Monice měly svítivě oranžovou barvu. Koupil jsem si je, mám je doteď a používám je zásadně jen v O2 areně, nikde jinde. Mám je navíc rád, protože neobsahují žádné prvky kůže.

Máš nějaké interprety, kteří tě inspirují? 

Anderson Paak je moje hlavní inspirace v tom, jak inovoval RnB. Sting mě inspiruje už od doby, co jsem ho poslouchal jako děcko. Vždycky, když jsem se naučil nějakou novou věc, on už ji dělal. Když jsem se třeba začal trošku víc zajímat o jógu, moje velmi dobrá kamarádka mi ukázala knížku Jivamukti Yoga, což je vlastně asi ta nejlepší jóga, která se dá vyučovat, a já jsem zjistil, že předmluvu napsal Sting. To je prostě neuvěřitelný.

V jakém jazyce se ti líp tvoří hudba?

Dřív to byla angličtina, protože se všechno rýmovalo a bylo to velmi jednoduchý. Když jsem se ale potom podíval na kvalitu věcí, které dělám oproti svý konkurenci, tak jsem si uvědomil, že čeština je pro mě unikátní, protože to je jazyk, ve kterým jsem vyrůstal, přemýšlel a cítil. Je v něm spousta věcí, který potřebuju předat. Když zažiješ některý slova v češtině, když tě vychovává to, jak tě některý lidi nazývají, nebo to, jak ty nazýváš některý věci, tak si uvědomíš, že v tom je ta síla. Ten jazyk je silnej tam, kde ho procítíš, a já jsem celej svůj život procítil primárně v češtině. Do angličtiny se samozřejmě dostávám, ale uvědomuju si čím dál tím víc, že 95 % silnýho trhu tvoří v angličtině, tam je ta konkurence. Je to větší boj.

Kromě hudby za sebou máš ale i hereckou zkušenost. Událo se třeba v průběhu ní něco, co tě překvapilo?

Když jsem natáčel Jana Žižku, tak jsem objevil skutečnou sílu režiséra a vůle. Natáčení bylo relativně náročný, dlouhý, probíhalo v zimě a režisér měl obrovský bolesti. Nemohl vlastně ani chodit, popojížděl tam po takovým speciálním kolečku, aby se vůbec dostal z jednoho placu na druhej, a často se svíjel bolestí. Bylo to pro mě velmi motivující, ve spoustě věcí mi to otevřelo oči. Já kolikrát sám sebe načapu u toho, že potřebuju mít dokonalý podmínky, abych mohl dělat, co chci. Pak ale člověk zjistí, že jsou lidi schopný vytvářet masterpiece v tom největším psychickým, fyzickým i finančním presu a dotáhnout to do zdárnýho konce. 

Když jsme u toho filmu, máš oblíbený film?

U mě má každý období svůj oblíbenej film. Myslím si, že když si pustíš před party Lásku nebeskou, tak tě to netrefí tak, jako tě to trefí během Vánoc, když jsi s lidma, který máš rád. Stejný to je podle mě u spousty filmů, každej film má svůj čas, místo a člověka, se kterým na něj koukáš.

Obecně je mi ale jasné, že moc času na filmy nebo jiné věci nemáš, protože toho děláš strašně moc. Sice máš kolem sebe tým lidí, který ti s projekty pomáhá, ale jak ty sám zvládáš managovat svůj čas?

Standardně mám leden až březen úplně volnej, skoro zapomenu na to, že dělám hudbu. Teď se mi rozjely věci trošku ve větším měřítku, takže to nebude zcela možný. Je to ale velmi osvobozující, příjemný a důležitý v cyklu, ve kterém pracuju. Jinak jde asi o diverzifikaci a kontrast těch aktivit. Snažím se vrcholově, nebo minimálně závodně věnovat jak sportu, tak muzice. Díky tomu, že jsou ty věci daleko od sebe, tak mi dovolují v době tréninku na jednu věc zapomenout. Trošku se tam ruší nějakej stresovej faktor, opotřebovanost nebo vyhoření, protože se vždycky schovám do něčeho úplně jinýho a ten mozek si tam odpočine. 

Udržitelnost je mezi mladými velké téma. Kromě toho, že jíš rostlinně, věnuješ se ještě jiným způsobem udržitelnosti a planetě?

Společně s týmem, primárně vedeným Lukášem Rychtaříkem (manažerem Championship), se snažíme realizovat projekty na to, jak dělat hudbu a entertainment udržitelně. Byli jsme v O2 areně první, kteří tam zavedli spoustu funkčních principů, díky kterým se minimalizovala, nebo úplně neutralizovala uhlíková stopa na velkých shows. Počínaje recyklovanými kelímky přes zajištění dopravy lidí, ať už metrem, nebo elektrokoly, zavedení rostlinný stravy jako možnosti nebo kompenzaci uhlíkový stopy. Šli jsme vysázet množství stromů, abychom neutralizovali energii, kterou jsme do toho světa skrze show vypustili. Kdyby tohle udělal každej, tak je reálně spousta věcí vyřešená. Způsobů, jak planetě kompenzovat věci, které jsou pro ni extrémně náročný, je víc. Může se založit rašeliniště nebo se zasadí stromy.

Na co se v nejbližší době nejvíc těšíš?

V nejbližší době se nejvíc těším na jednotlivý místa, na které mezi lednem a březnem poletím. Jelikož mám kámoše všude možně po světě, tak je teď budu sbírat jako pokémony a trávit s nimi čas.