Ben Cristovao:
Na Štědrý den jsem jedl hummus,
Mikýře bych porazil

Ben Cristovao je jeden z nejúspěšnějších interpretů české hudební scény, dříve se navíc závodně věnoval snowboardingu, a tak nebylo překvapením, že se letos zúčastnil závodu Red Bull Homerun ve Špindlerově Mlýně.

S Benem jsem se potkal v lobby chaty Sněžka, která jako jediný hotel v celém lyžařském středisku nabízí veganské menu. Veganství je totiž něco, co Bena provází životem už několik let.

Setkali jsme se tu v rámci akce Red Bull Homerun. Dříve ses věnoval profesionálně snowboardingu, tak co na závod říkáš? Bylo to těžký?

Závod je tak těžký, jak ty sám chceš. Můžeš si to udělat hezký, extra to nehrotit anebo se můžeš pokusit to tam trochu poslat. Já jsem to hodně narval už do začátku a při běhu jsem tam nechal plíce. Bylo to ale super!

Ve Špindlerově Mlýně jsi strávil velkou část života. Jak na to vzpomínáš?

Naposledy jsem tady byl pár let zpátky se svým malým bráškou, který je teda dneska už větší než já. Samozřejmě na to vzpomínám rád. Jezdil jsem tu na svazích od třinácti let a vlastně jsem tu vyrůstal. Zažil jsem tady tu hezčí část dětství a života, když jsme utíkali na hory od všeho, co se dělo, od všech špatných známek a tak.

Před nedávnem ses vrátil ze Zanzibaru, jaké to tam bylo?

Kontrastní oproti tomu, co máme tady. Teplý indický oceán a totální chill.

Co ty a TikTok? Momentálně na něm trenduje tvoje písnička s Calinem. Já viděl i tvoje video s Reyem Korantengem...

To vzniklo tak, že jsem si všiml, že na TikToku právě trendovala část songu, co jsem nahrál s HILLS 97 (Máma říkala – pozn. redakce). Chtěl jsem na to nějakým způsobem reagovat a zrovna jsem natáčel pořad s Reyem, tak jsem si řekl, že to bude sranda.

Objevil ses také v dokumentu Svědectví o živočišném průmyslu. Sám jsi vegan už několik let, pamatuješ si ten první impuls, který tě přiměl se jím stát?

První impuls byl rozhodně můj kámoš Michal, který mi řekl: "Co děláš, proč jíš zvířata? Ty chceš být lepším člověkem, ale tohle přehlížíš." Později jsem byl na Farmě, kde mi ukázali, co to znamená vzít život. Měl jsem zabít slepičku, ale nedokázal jsem to. Od toho momentu jsem vegan. Živočišný produkty a hlavně ten duch, v jakým s nimi pracujeme, je neudržitelný. Co se týče planety a zvířat, tak je to v tuto chvíli prostě absolutní mordor.

Teď jsi začal prodávat i veganský moučník...

To je škoda, že jsem to nevěděl dřív, jsem ho mohl přinést. Fakt mega škoda! Hele, je to rum cake. Je zavařený ve skle, což je unikátní. Pracovali jsme na něm zhruba dva roky a obsahuje samé kvalitní věci. Trvanlivost je přes rok, i když neobsahuje konzervanty. Nepotřebuješ k tomu nic navíc, stačí ti lžička, protože je to mokrá buchta, tak to nemůžeš jíst prsty. Teď mi došlo, že to zní divně... Můžeme dál? (smích)

Co jsi teda měl na Štědrý den k večeři?
Hummus s mrkví, celerem a okurkou. Klasický namáčení. Mamka dělala takovou párty, říká jí antivánoční. Vždycky pozve rodinný známý a prostě spíš kecáme, hrajeme hry a moc toho nesníme. Pár dní před Vánoci jsem se ale přejedl raw vegan cukrovím. Dostal jsem z něj úplně cukrový šok. Druhý den jsme si udělali od kámoše z Forky's no fish filet, to bylo parádní.

Co piješ za mlíko?

Těch je teď hrozně moc, co mi chutnají. Vyřadil jsem ale sójový, protože mám sóju ve spoustě dalších věcí, tak se jí snažím šetřit na ostatní produkty, který jím. Nejčastěji teď piju ovesný, protože je v něm svět asi nejdál. Chtěl bych ochutnat hrachový. Je sranda, že když člověk přejde na rostlinnou stravu, tak zjistí, kolik má najednou možností.

Měnil se nějak za tvůj život způsob toho, jak komunikuješ svůj životní styl? Veganství je přeci jenom stále pro spoustu lidí dost citlivé téma...

Jo, určitě. Člověk se pořád snaží učit se, jak to správně komunikovat. Zjišťuju si informace a je to vlastně kontinuální proces. Dřív jsem na lidi asi hodně tlačil, ale důležitý je se prostě podívat sám na sebe, vždyť jsem taky jedl maso. Je třeba uvědomit si to, uklidnit se a snažit se to lidem předávat pomalu a kreativně.

Věnuješ se miliardě a jedné věci. Přišel někdy v životě moment vyhoření?

Mohlo to být tak šest nebo sedm let zpátky. Měl jsem mega moc práce, extrémně se mi ve všem dařilo a já si toho bral pořád víc a víc a najednou jsem byl K.O. Moc se k tomu už nechci vracet, ale rozhodně to byl moment vyhoření.

Máš tedy nějaký systém na organizaci věci?

Zkoušel jsem toho spoustu, ale je třeba respektovat mysl a moje mysl není moc stavěná na organizaci. Můj život je spíš řízený chaos. Je fajn dodržovat rutiny, který jsou schopný dát do života trochu řádu. Nedávno jsem se třeba začal věnovat józe, ve který jsem – mimo sport – našel další formu klidu.

Poslouchají tě statisíce lidí. Jaká byla osobně tvoje nejoblíbenější písnička v minulém roce?

Dlouhodobě mě baví Anderson Paak. To, co dělá od alba Malibu, je pro mě dost stěžejní. Vždycky mě dostane do nějakého vajbu, který mě prostě baví. Možná je to tím, že má ty L.A. vibes, které já mám rád. Z těch méně známějších autorů je to třeba Mereba. Z Česka 7krát3 a jeho Promiň, to mě moc bavilo. Hodně si myslím, že poroste třeba The-O.

Nově máš septum, jak se ti léčilo?

Vůbec jsem netušil, že hojení bude trvat tak dlouho. To stroupkování a tak k tomu ale patří. Je to super, baví mě. Nejvíc mě baví, že se dá úplně schovat, když nechceš, aby bylo vidět.

Nedá mi se nezeptat. Kdo by v závodu Red Bull Homerun vyhrál, ty nebo Mikýř?

Těžko říct, ale musím věřit, že já, to je přeci jasný. On tu teď nebyl, tak doufám, že ho zlanařím na další zastávku, třeba na na konci ledna. Mikýři, I want you!