Dnešní díl bude věnovaný tomu, co se všechno děje před odletem do Ameriky, a mému slušnému fuck-upu, který je s tím spjatý.
Hi, New Yorkers!
Asi tě prve upozorním, není to prča! 😆 Nejdřív se musíš na univerzitu v USA vůbec přihlásit, ať už na full-time studium bakaláře, magistra, další postgraduální studium nebo (jako v mém případě) do exchange-student programu. Po tom, co se na školu dostaneš, ti univerzita pošle takzvanou J-1, což je typ víza. Mezitím si můžeš zažádat o vízum na samotné ambasádě přes jejich webové stránky.
Až budeš mít dané do kupy všechny potřebné papíry, zajistíš si schůzku na americkém konzulátu (pobočka americké ambasády tady u nás v Česku). Doporučuji – zajisti si termín asap. Z mé zkušenosti je tam velký nával a dost možná se ti celý proces prodlouží (tak jako mně) a určitě chceš mít nějakou rezervu před odletem.
Na ambasádu jdeš s vízem, co ti poslala škola, s fotkou, pasem a dalšími papíry, které se týkají tvé žádosti (btw, chtějí i třeba výpisy účtu 🤭). Poté, co ti na ambasádě seberou otisky, papíry a pas, americký konzul se tě zeptá na pár otázek týkajících se tvého pobytu.
Jelikož měli na ambasádě dva měsíce dopředu poměrně dost narváno, šla jsem tam teprve týden před odletem. Většinou vystavují vízum do dalších 2–3 pracovních dnů, to bych ale nebyla já, kdyby se něco nepokazilo!
Nejenomže mi pán na ambasádě zapomněl sejmout otisky a poslal mě domů, aniž by to všechno bylo hotové, ale potom, co jsem se tam vrátila znovu, mi žádost zamítli. V tu chvíli se mi „tak trošku“ zbořil svět. Důvod? Prý mají o mně málo informací. Dostala jsem vše nazpátek (pas, vízum) a měla jsem počkat na formulář s dodatečnými informacemi na e-mail. Musela jsem odpovídat na otázky typu: Pokud jsi v posledních 15 letech vycestovala ze své země, doplň podrobnosti o každém pobytu v zahraničí (délka, navštívená místa, důvod pobytu a funding). YES, BLÁZNI.
Takhle nějak jsem vypadala, když mi oznámili, že Washington (o tyto případy se stará americká strana), má na vyřízení mé žádosti 160 dní. Jo a ozývat se nemám 90 dní.
Takže – až ti bude fakt na prd, vzpomeň si na mě! Ponaučení: Život si to vždycky udělá po svém! A všechno zlé je pro něco dobré!
V danou chvíli jsem nevěděla, proč se tohle děje zrovna mně... Měla jsem vše perfektně připravené, nebyl důvod, aby se něco událo špatně. Ale tak to občas bývá. Nakonec se mi pobyt v Česku prodloužil o další dva týdny, nějaké ty tisíce se vyhodily za přebookování letenky, ale zažila jsem svůj první fashion week, vycestovala do Vídně a potkala nové přátele. Takže ano, všechno se děje z nějakého důvodu, pamatuj!
Příště se podíváme na to, co tady vlastně dělám! xoxo