Přihlášení se k heyfomo
Slovensko chce trans lidi v manželství prohlašovat za mrtvé. V Česku stát tyto rodiny rozbíjí už dávno
Zpráva o tom, že slovenská vláda navrhuje v podstatě úředně usmrtit manžela či manželku v případě tranzice, proletěla médii jako šokující novinka. Pokud si na Slovensku změníš písmenko v občance, tvoje manželství by podle návrhu automaticky zaniklo, jako kdybys zemřel*a. Do teď si málokdo uvědomoval, že velmi podobná praxe nucených rozvodů funguje tiše a dlouhodobě i v Česku.
Slovenský ministr spravedlnosti Boris Susko přišel s novelou, která má v tamním občanském zákoníku zavést automatický zánik manželství v momentě změny úředního pohlaví. Návrh pracuje s konstrukcí, že manželství zaniká stejně, jako kdyby jeden z partnerů zemřel. Pro slovenskou LGBTQ+ komunitu je to další rána a zásah do soukromí a omezování svobody.
Zatímco kroutíme hlavou nad děním u sousedů, zapomínáme se podívat do vlastních zákonů. V České republice je totiž podmínka rozvodu pro úřední uznání tranzice stále platná. Český zákoník je v tomto nekompromisní. Jednou z podmínek úřední tranzice je nebýt v manželském ani partnerském svazku. Stát totiž trvá na tom, že manželství může tvořit pouze muž a žena. Pokud se tedy jeden z manželů rozhodne pro tranzici, vznikl by pár, který naše legislativa neumí a nechce uznat.
Stát, který rozvrací rodiny
Situace v Česku je po zrušení podmínky kastrace specifická v tom, jakým způsobem stát manželství trans lidí ukončuje. Legislativa totiž proces rozdělila na dvě varianty zániku svazku. Pokud si člověk nechá změnit úřední pohlaví na základě potvrzení od sexuologa přímo na matrice, jeho*její manželství ze zákona automaticky zanikne.
Právě tato varianta se podobá slovenskému návrhu a je přirovnávána k situaci, kdy jeden z manželů zemře. Sice k tomu všemu nemusí projít zdlouhavým soudním řízením, ale to za cenu toho, že jsou naprosto necitlivě administrativně vymazáni, právě jako by jeden z nich zemřel. Nikdo se na nic nezeptá, prostě se to stane, a domů jen přijde psaní s hotovou informací.
Je paradoxní, že politická reprezentace často mluví o ochraně rodiny, ale v tomto případě ji aktivně administrativně likviduje. Adéla a její partner, kteří jsou oba trans, si tímto procesem prošli. Když stát zrušil podmínku kastrace, rozhodli se pro změnu úředního pohlaví, a matrika jejich manželství jednoduše škrtla.
„Jednoho dne přišlo do datové schránky, že proběhla změna v registrech a najednou jsme tam oba měli napsáno svobodný. To, že šlo o zaniklé manželství, se tam propsalo až měsíc nato. Nějakým způsobem jsme čekali, že se nám někdo ozve, ale zároveň na naší straně není potřeba to s nikým řešit,“
Druhá cesta vede přes rozvod. A ten bolí, když se partneři milují a chtějí spolu zůstat. To potvrzuje i příběh Moriho, který je nebinární a žije v manželem a dcerou. Ačkoliv by si přál změnit úřední pohlaví, nucený rozvod vnímá jako bariéru.
„Manžel mě v tom podporuje, ale představa, že budeme muset řešit tu administrativu kolem, mě děsí. Že bychom se museli rozvádět, ale stejně potom u soudu řešit, že o dítě budeme pečovat společně a pak se teda registrovat jako partneři, je úplně absurdní,“
Česko sice umožňuje následně uzavřít registrované partnerství, ale to ani zdaleka nenabízí stejná práva jako manželství. Páry se tak musí na přechodnou dobu vzdát právních jistot, což přináší stres a nejistotu do jinak fungujících vztahů.
Slovenský návrh zákona jen explicitně pojmenovává to, co se děje i u nás. Trans lidé jsou tlačeni do situace, kdy si musí vybrat mezi svou identitou a svou rodinou. Řešení přitom existuje a je prosté. Skutečné manželství pro všechny by tuto byrokratickou šikanu ukončilo. Do té doby ale zůstáváme v situaci, kdy se stát k trans lidem chová jako k omylu a neustále se musí něčeho doprošovat, aby dosáhli alespoň na zlomek práv průměrného českého cis heteronormativního občana.
