Přihlášení se k heyfomo
Queer filmy, ze kterých ti bude běhat mráz po zádech
Queer kinematografie není jen o coming outu nebo lásce na první pohled. Je o přežití, touze, tichých pohledech a pravdách, které bolí i osvobozují zároveň. Vybrala jsem sedm filmů, které tě nebudou jen bavit - donutí tě cítit. Každý z nich v tobě něco zanechá: knedlík v krku, husí kůži nebo novou perspektivu. Vizuálně silné, emočně hluboké a queer až na kost.
Paris Is Burning (1990)
Legendární dokument, který zachycuje newyorskou ballroom scénu 80. let, kde queer a trans lidé z převážně černošské a latinskoamerické komunity tvoří vlastní svět plný kreativity.
Mrazivý pocit přichází nejen z toho, jak upřímně a krásně film ukazuje drag, voguing a soutěže, ale hlavně z vědomí, že mnozí protagonisté čelili násilí, chudobě a stigmatizaci. Film je uměleckou výpovědí o přežití, identitě a síle komunity – a dodnes rezonuje jako důležitý archivní queer snímek.
Portrait of a Lady on Fire (2019)
Každý záběr v tomhle filmu je jako malovaný - pomalý, napjatý, intenzivní. Dvě ženy se sbližují na odlehlém ostrově ve Francii v 18. století, a i když se zdánlivě neděje nic, emoční náboj mezi nimi tě doslova propálí.
Je to lesbická romance napsaná ženou, vyprávěná jazykem pohledů, doteků a umění. Mráz ti běhá po zádech právě kvůli tomu tichému, ale monumentálnímu napětí mezi postavami, a také kvůli vědomí, že jejich láska nemá v tehdejší společnosti místo.
Moonlight (2016)
Tři etapy života kluka jménem Chiron, který hledá svou identitu a něhu v prostředí, kde je nebezpečné být queer.
Moonlight je jako poezie – minimalistická, ale naprosto odzbrojující. Kamera a soundtrack vytvářejí snovou atmosféru, zatímco syrová realita života hlavního hrdiny tě zasáhne až do morku kostí. Mráz přichází z krásy i bolesti, která se na plátně odehrává s takovou jemností, že ti z toho zatrne srdce.
The Watermelon Woman (1996)
První celovečerní film režírovaný černošskou lesbou o černošské lesbě, která zkoumá historii jiné černošské herečky z 30. let.
Film je zábavný i znepokojivý - míchá realitu s fikcí, komentuje vymazávání queer historie, a zároveň si pohrává s formou dokumentu. Mráz po zádech ti naběhne, když si uvědomíš, jak snadno queer příběhy mizí z historie - a jak důležité je je hledat a znovu psát. Režisérka Cheryl Dunye vnáší humor, intelekt a cit do jednoho z nejdůležitějších queer filmů 90. let.
Call Me by Your Name (2017)
Italské léto se mění v tichou bouři emocí. Hlavní postava Elio prochází něčím, co je něžné i drásavé zároveň — prvním uvědoměním, že touha, kterou cítí, ho odlišuje od většiny.
Film s ohromující vizuální krásou a smyslovým tempem ukazuje, jaké to je zjistit, že jsi queer. Ten zvláštní mix fascinace, nejistoty, studu i radosti. Mráz přichází hlavně v tichých momentech — ve zpocených dlaních, letmých pohledech, a nakonec i ve finální scéně u krbu, kde Elio pláče do kamery s takovou němou bolestí, která ti sevře hrdlo.
Happy Together (1997)
Film o dvou mužích v turbulentním vztahu, který je poznamenán častými odloučeními a hádkami.
Režisér Wong Kar-wai pracuje s melancholií a obrazem osamělosti jako málokdo. Barevné filtry, roztřesená kamera a tango hudba vytváří intenzivní emociální atmosféru. Mráz přichází z toho, jak moc se hlavní hrdinové míjejí, a jak upřímně film zachycuje queer lásku jako něco křehkého, vášnivého, ale i destruktivního.
I Saw the TV Glow (2024)
Co když nikdy skutečně nežiješ svůj život, ale jen ho sleduješ zvenčí, jako by to byl špatně naladěný kanál? Tenhle hypnotický film tě vezme na trip plný disociace a tiché bolesti z toho, jaké je být uvězněn v těle, co neodpovídá tvému vnitřnímu já.
Hlavní postava Owen se ztrácí v seriálu, který pro něj znamená víc než reálný svět — a právě skrze něj postupně chápe, že něco v jeho identitě nesedí. Není to coming out, je to spíš pomalé, zneklidňující procitnutí. Film tě mrazí nejen atmosférou, ale i tím, jak přesně vystihuje tu prázdnotu, kterou cítí tolik queer lidí před tím, než se začnou vidět naplno.