V Polsku a na Slovensku dochází k výraznému omezení či zákazům interrupcí. To dohání ženy do krajních situací a omezuje jejich lidská práva.
Od začátku letošního roku je v Polsku dle Ústavního soudu možnost interrupce velmi omezená.
Mezi výjimky patří:
Z toho vyplývá, že polské ženy nemůžou podstoupit interrupci ani v případě kdy:
Tento zákon si bohužel vybral svoji první veřejně známou oběť. Třicetiletá Izabela byla ve 22. týdnu těhotenství, když ztratila plodovou vodu. Vydala se do nemocnice, kde po vyšetření doktoři potvrdili poškození plodu. Vinou zákonu lékaři čekali než plod zemře, aby interrupce mohla být legální. Izabela dostala septický šok (důsledek infekce, která se dostala do krevního oběhu) a během hospitalizace zemřela. To vyvolalo velký ohlas nejen na sociálních sítích. V Polsku probíhaly demonstrace, které čítaly stovky lidí.
Polsko bohužel není náš jediný soused, který se s problémem omezování interrupcí potýká. Také Slovensko omezuje práva žen k interrupci. Co se od příštího roku změní? Interrupce bude možná až po čtyřech dnech od doby, kdy lékař odešle Národnímu centru zdravotnických informací hlášení o poučení matky o zákroku. Celý proces se zbytečně prodlouží a zkomplikuje.
Ženy tyto zákony dostávají do zoufalých situací a do zbytečného nebezpečí, často se rozhodnou o interrupci postarat samy. V lepších případech odjedou na zákrok do jiných států (nejčastěji k nám) nebo si přes internet objednají speciální pilulky. To je kupodivu legální, ale kdokoliv, kdo ženám pomáhá, páchá trestný čin. V horších případech se snaží potrat vyvolat samy v domácích podmínkách, předávkováním se vitaminem C nebo alkoholem.
Je mi z toho upřímně hrozně smutno. Nedokážu si představit, čím si tyto ženy prochází a do jakého nebezpečí je jejich vlastní stát dostává. Bezpečná interrupce by měla být dostupná VŠUDE a pro každého.
Jak můžeme pomoc a kde hledat více informací?