Kuba je úplně obyčejný kluk, který přesně ví, co chce a tetování je pro něj životním stylem. Na Twitteru ale získal fame, o který tak úplně nestál…
Kromě toho, že Kuba tetuje, pracuje také jako provozní v jedné fastfoodové restauraci v Praze. Před několika měsíci se tam dostal do hledáčků holek, které o něm během relativně krátké doby napsaly desítky různých tweetů, ve kterých mu vyjadřují sympatie. Jak ale sám Kuba v rozhovoru pro FOMO přiznal, lehce nabitá sláva se najednou ukázala jako velmi nepříjemná.
"Ten krásnej kluk s tetováním" nebo "Týpek z Wokinu, co je mega hot" to jsou jen dva z mnoha desítek tweetů, které se o tobě v posledních měsících na Twitteru objevily. Co na to říkáš?
Já popravdě Twitter nemám, založil jsem si ho až před pár dny. Ke mně osobně se dostaly nejdříve asi jen dva příspěvky, co mi přeposlali kamarádi. Jenže pak se objevil jeden tweet a ten měl přes 1 700 lajků. Všechny se motaly kolem mého vzhledu a mé práce.
To už trochu hraničí se stalkingem, ne?
Já právě těch příspěvků na internetu moc neviděl, ale naopak to vídám přímo v práci. Kolikrát si třeba všimnu, když na mě někdo v práci kouká a nebo si mě fotí. To se děje několikrát denně. Nejvíce si toho ale všímají moje kolegyně, které už to štve. Na druhou stranu máme na mých směnách největší tipy. Já ale doufám, že je to tím, že se snažím být na zákazníky vždycky milej (směje se). Vím, že holky třeba psaly na firemní Instagram, jestli by na mě nemohly dostat kontakt.
A kdy sis toho všiml poprvé, že jsi takhle známý na sockách?
Paradoxně teprve až nedávno, kdy mi to všechno najednou začalo dávat smysl. Já už dřív dostal párkrát v práci třeba číslo na papírku, takže jsem byl na nějaké podobné chování od holek naučenej. Teď se to ale začalo stupňovat a zasahovat do soukromí. Já totiž nejsem ten typ člověka, co by na takovou nabídku odpovídal, nebudu nikomu psát první. A když pak zjistíš, že jsou lidi, co si dávají tvoje fotky na tajný profily a dokonce mají na stories na Instagramu speciální výběr s tebou, tak je to prostě moc. Už to překročilo hranu a je to fakt šílený. Začalo to být nepříjemný mně i mojí přítelkyni samozřejmě.
Ty máš hodně tetování, několik i na obličeji. Myslíš si, že i to je jedním z důvodů, proč se o tebe lidi tak zajímají?
Rozhodně to má určitě vliv. Tohle bude znít možná trochu egoisticky a nechci to moc rozebírat, ale hezkej je dneska kdekdo. Tetování je ale podle mě stále prvek, který tě prostě zaujme jako první.
Jak vnímáš to, že tě starší generace bere nějak jinak, když máš potetovaný obličej?
Vnímám to a hrozně rád s tím manipuluju. Já samozřejmě chápu, že mě nějak vnímají a mají předsudky k takovým věcem. Co jsem se ale naučil z praxe je takový věci vůbec nevyvracet. Absolutně nevěnovat pozornost tomu, že v tu chvíli jsem podle nich ten špatný já, že jsem ten kriminálník (směje se). Nesnažit se prosadit tu svoji pravdu, ale naopak se prezentovat chováním a tím, jak s lidma jednáš. To znamená s pokorou a respektem. Ona ta propast mezi generacemi je v tomhle pořád obrovská.
Jak reaguješ, když se s tebou někdo začne bavit o kérkách během směny v práci?
Když třeba přijde týpek, co má dobrý kérky tak mu je pochválím a hodím řeč, ale to je tak všechno. Já jsem v práci a mám na starost nějaký tým lidí. Já prostě nemám čas, abych se s někým vykecával.
Měl jsi kvůli tetování někdy problémy třeba získat práci?
Jo, jednou se mi to stalo. Měl jsem nastupovat do jedný hodně známý kavárny tady v Praze. Měl jsem potřebnou praxi a všechny předpoklady, ale kvůli tomu, že tam chodí starší klientela, tak mě nevzali. Dřív, když jsem dělal v barech tak to bylo naopak, díky kérkám jsem navazoval kontakty s lidmi.
Co pro tebe tetování teda znamená? Je to životní styl?
Určitě je to životní styl. Já začal tetovat už někdy ve třinácti. Máme to v rodině, můj strejda tetuje taky. Pamatuju si jak jsem si dělal první tetování se sestřenkou na táboře, kde jsme měli obyčejnou tuš a klasickou jehlu a prostě tetovali. Jak někde ve vězení. Nechápu do teď, že nám ženská v lékárně prodala injekční stříkačky. Každopádně nedoporučuju to nikomu takhle dělat. (směje se)
A máš nějaký no-go kérky, který bys prostě nevytetoval?
Občas mám problém s tím, když mi někdo pošle svůj návrh a je to takovej ten generační kýč, co se tetoval dvacet let zpátky. Myslím tím všechny různý znamení, ptáčky a anglický citáty. Párkrát už jsem dostal i nabídku vytetovat svastiku, to už bych vůbec netetoval.
FOMO je místem pro mladou generaci, co je podle tebe její největší problém?
Myslím si, že trendy a sociální sítě. Marketing na tebe útočí na každým rohu a kolikrát jsou lidi extrémně ovlivnění právě tím. Ve věku, kdy na to nejsi připravenej, jsi pod obrovským tlakem. V dnešní době se spousta lidí nedokáže nikam posunout a být sám sebou jenom kvůli tomu, že na něj mají vliv sociální sítě. To je fakt největší problém. Sociální sítě v nás vytváří naprosto lživý potřeby. Většinu z toho, co nám internet nabízí, tak nepotřebujeme.
Otázka na konec, jíš ještě pořád nudle?
Jo, jím. Skoro každej den. (směje se)