Přihlášení se k heyfomo

Po přihlášení budeš mít přístup ke všemu obsahu na heyfomo.cz, můžeš komentovat články a další features, just do it!
Reset hesla
Zdroj: Unsplash/AndrewKeymaster

Utrpení a volání po změně aneb co se děje v Bělorusku?

Běloruskem už více než rok zmítají masové protesty vyvolané volbami, o nichž se všeobecně ví, že byly zmanipulovány ve prospěch dlouholetého diktátora Alexandra Lukašenka. Za tím vším se však skrývá utrpení obyčejných Bělorusů související s násilným potlačování jejich svobod.

Poslední evropský diktátor

Pro pochopení událostí, které zmítají Běloruskem posledních několik měsíců je třeba se vrátit do roku 1994, kdy nastoupil do úřadu prezidenta Alexandr Lukašenko. „Poslední evropský diktátor“, jak bývá Lukašenko nazýván, se chopil úřadu uprostřed chaosu způsobeného rozpadem Sovětského svazu v roce 1991.

Lukašenko se však i přes rozpad Sovětského svazu snažil zachovat v zemi prvky sovětského komunismu. Velká část výroby zůstala pod státní kontrolou a hlavní mediální kanály byly loajální vládě. Tajná policie se dokonce stále nazývá KGB. Jak popisuje britská stanice BBC, Lukašenko se od začátku profiloval jako tvrdý nacionalista, který brání svou zemi před škodlivými západními vlivy a je pro Bělorusy zárukou stability.

Je nutno přiznat, že dlouhou řádku let se Lukašenkovi podařilo tento model vládnutí udržet, ačkoliv volby za jeho vlády nebyly nikdy považovány za svobodné či spravedlivé. Velkou roli hrálo také jeho blízké přátelství s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. 

V posledních letech se však především mezi mladými Bělorusy začala šířit nálada, která nic z toho co představuje Lukašenko nepřijímá. Opozice začala demonstrovat proti rozsáhlé státní korupci a chudobě, také proti nedostatku pracovních příležitostí a nízkým platům. K nespokojenosti z velké části přispěla i koronavirová krize, kterou Lukašenko chtěl porazit pitím vodky a saunováním. 

Volby 2020

Politická krize odstartovala na podzim roku 2020, kdy oznámil kandidaturu na prezidenta jeden z představitelů opozice Sergej Cichanounský. Ten byl však dva dny po oznámení zatčen státní policií. Jeho místo tak zaujala jeho manželka Světlana. Ta následně se svými spojenci začala objíždět zemi a přitahovat pozornost rekordních davů lidí, které už byly frustrovány z politické situace v zemi.

Volby nakonec odstartovaly rozsáhlými výpadky internetu a také nepřítomností kontrolorů, kteří by dohlíželi na jejich správný průběh. Následně bylo oznámeno, že Lukašenko získal 80 procent hlasů, přičemž Světlana Cichanouská pouhých 10 procent. Podle průzkumů ale tam, kde byly hlasy sečteny řádně, získala Cichanouská zhruba 60 až 70 procent hlasů. Lukašenko byl však i přesto znovuzvolen prezidentem Běloruska.

Zdroj: Unsplash - Andrew Keymaster

Protesty

Následujícím dnem ale začaly hlavním městem Minskem zmítat násilné protesty a střety s policií, při kterých bylo zatčeno na 3 tisíce lidí. Policie proti demonstrantům použila slzný plyn, omračující granáty i gumové projektily. Cichanouská byla následně na několik hodin zadržena policií, po jejím propuštění okamžitě emigrovala do Litvy, kde ji byla přislíbena ochrana.

V Bělorusku následně vytvořila takzvanou Koordinační radu, která měla pomoci vyjednat převod moci v zemi. Ta byla složena z opozičních aktivistů, právníků a respektovaných osobností z oblasti kultury. 17. srpna Cichanouská informovala, že je připravena vést Bělorusko a čeká na nové spravedlivé volby. Lukašenko ale zareagoval nepřátelsky a odmítl jakékoliv jednání s novou radou. Její členové byli následně zadrženi KGB a vyslýcháni. 19. srpna dokonce zahájili státní zástupci trestní řízení proti radě a obvinili opozici ze spiknutí s cílem chopit se moci.

Během této doby začalo na povrch vyplývat chování jednotek policistů, které zasahovaly proti demonstrantům. Zadržovaní byli drsně mláceni a ponižováni. Objevily se také informace o znásilnění.

Mnozí z nich pak vyhledali lékařskou pomoc a po propuštění zveřejnili fotografie svých zranění na sociální sítě. To vyvolalo novou vlnu demonstrací, kterých se zúčastnily desetitisíce Bělorusů. Situace v Bělorusku se ale ani po skoro roce nezměnila. Alexandr Lukašenko je dále u moci a ze země přicházejí stále informace o brutalitě speciálních policejních jednotek, které zatýkají kohokoliv, kdo nějak vyjádří podporu opozici. 

Zdroj: Unsplash/AndrewKeymaster

Porušování lidských práv

Podle organizace Human Rights Watch zadržení lidé hlásí polámané kosti, vyražené zuby, poranění mozku, kožní rány a popáleniny od elektřiny. Amnesty International navíc mluví o tom, že se z detenčních center stávají mučírny, kde jsou protestující nuceni ležet ve špíně, jsou vysvlečeni donaha, zatímco je policie mlátí obušky. Lukašenko však veškerá tato tvrzení v říjnu v exkluzivním rozhovoru pro CNN označil za nesmyslná. „Všechno, co jste právě řekl, je podvrh a výmysl. Garantuji vám, že je to podvod a výmysl,“ odpověděl Lukašenko na dotaz ohledně brutality novináři Matthew Chancovi.

8. září byla na hranicích s Ukrajinou zadržena Maria Kalesniakova, která se během protestů stala také výraznou tváří opozice. Následně byla odsouzena na 11 let vězení za protivládní spiknutí. Na konci září získala Cenu Václava Havla, kterou uděluje Rada Evropy ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla a Nadací Charty 77.

Migrace

V říjnu se navíc na internetu objevily záběry z policejní kamer, kde jsou vidět v civilu oblečení muži, jak sekerami rozsekávají vchodové dveře bytu novináře Andreje Zelcera. Ten se proti nim následně brání legálně drženou zbraní a jednoho z mužů zastřelí. Ti následně palbu opětují a analytik padá bezvládně k zemi. Později vyšlo najevo, že se jednalo o členy KGB. Lukašenko následně prohlásil, že se jednalo o zrádce vlasti a nechal pozavírat všechny lidi, kteří Zelcerovi vyjádřili podporu.

Evropská unie už od vyhlášení voleb nepovažuje Lukašenka za legitimního prezidenta, zároveň na něj uvalila také výrazné sankce. Lukašenko v reakci na to oznámil, že Bělorusko už nebude bránit migrantům v cestě do Evropské unie. Polský premiér Mateusz Morawiecki reagoval tím, že se Lukašenko snaží pomocí migrantů destabilizovat situaci v Evropě. Litva a Polsko proto oznámily, že postaví na svých hranicích ploty, s jejichž pomocí ilegální migraci zastaví.

Pomoci Bělorusku a tamním lidem můžete i z Česka. Například Amnesty Internetional rozjelo globální akci na podporu svobody a lidských práv v Bělorusku. Ideální je se po vzoru běloruských žen vyfotit s květinou a fotku spolu s hashtagy #standwithbelarus a #zasvobodnebelorusko umístit na sociální sítě.

Pomoc můžete i finančně a to skrze Arcidiézní charitu v Praza, stačí zaslat peněžní dar na účet 749011/5500, variabilní symbol 1919. Přispět je možné i on-line.