Vojta je up-and-coming český hudebník, zpěvák, songwriter a umělec. V rozhovoru pro FOMO se otevřel a povídal o své nevydané písničce, o tom, proč vždy bude proud feministou, ale i o rozchodu s Tiktokerem JustDejvitem.
Ahoj Vojto! Tak jenom na úvod, ty jsi zpěvák, songwriter, ...
Za zpěváka se tak úplně nepovažuju, spíš je to nedílná součást toho, co dělám… Jsem asi teda radši, když o se o mně mluví jako o hudebníkovi.
Asi dost běžná otázka, se kterou se musíš setkávat velice často, ale jak ses dostal k hudbě?
Odmalička jsem byl obklopený hudbou, ať to bylo ze strany rodičů nebo i mých zájmů, hudba pro mě hrála v dospívání stěžejní roli. Třeba i jedna z úplně prvních životních vzpomínek se týkala právě hudby, tancoval jsem na album Mind, Body and Soul od Joss Stone s mojí matkou. A moje úplně první přání, nebo dárek, které jsem chtěl ke svým narozeninám bylo cédéčko od Amy Winehouse, jedné z mých ikon.
Tobě teď nedávno vyšel singl “IN YOUR CAR”. Čím ses inspiroval?
IN YOUR CAR byla vlastně taková shoda náhod. Jel jsem v březnu za Tomem Seanem a v taxíku mi najednou vyskočila notifikace, že začíná lockdown a zavřely se okresy. V mnohém je tak můj debutovej single o dospívání a o tom, jak v tomhle věku dokáže čas proměnit spoustu věcí v páru. Jel jsem tam ale nahrávat úplně jiný song, který nikomu nikdy neukážu a IN YOUR CAR mě spíš jenom tak napadl během toho měsíce, co jsem u Toma byl stuck na venkově.
O čem byl ten singl, který jsi tam původně měl nahrávat?
Jááá úplně nevím jestli se o tom takhle chci vyjadřovat… Ale dlouho jsem se vypořádával s tím, co mi udělal můj ex a jak se ke mně a mým kamarádům choval. Ten song, který jsem si nahrál do šuplíku, byla jistá forma terapie. Konečně jsem se mohl posunout, můj ex ublížil mně a reálně ubližoval i ostatním, ten rozchod byl už sice dávno, ale právě až během pandemie začalo vycházet najevo, kolik nás bylo a jak moc nám ublížil.
Jestli nechceš abychom to řešili tak nemusíme, ale mluvíš teď o Davidovi (JustDejvit)?
Ano, mluvit o tom můžu. Právě díky songu jsem se s tím měl možnost vyrovnat a není to žádné tajemství. Spolu s Matýšem Kuchařem a dalšími jsem totiž nahrál video, ve kterém mluvíme o tom, co nám David udělal.
Sám jsem si prošel znásilněním a fakt oceňuji tu odvahu, kterou to muselo dát o Davidovi mluvit. Nedávno jsem ho ale viděl užívat si s kamarádama na OMG jakoby nic. Měla ta kauza nějaké uzavření?
Zatím ne. Ukázalo se, že Dejvit opravdu ublížil mnoha lidem a dokonce jsou i allegations, že někoho znásilnil. Detailněji to určitě probírat nechci, ostatně to ani není na mně, jelikož celou věc, dle mých informací, řeší orgány činné v trestním řízení.
Zpátky teda k singlům, které jsi vydal. Podobně jako u rozchodové písničky tě ovlivnil David, u jiné pandemie, nakolik ve svém umění a práci obecně reflektuješ svou identitu?
Do všeho umění reflektuju sám sebe. A tedy i svou identitu, je to pro mě forma sebevyjádření. Součástí toho je i můj make-up nebo to, jak vypadám. V listopadu by mi měl vyjít nový single, kde moje identita opravdu vyjde najevo. Vracím se ke svému oblíbenému post punk, nebo víc goth culture a moc se na to těším.
Těšíme se i my! U make-upu zůstaneme. Je to součást tvého sebevyjádření, ať už v umění, nebo když prostě chceš být sám sebou?
Ano! Make-up je prostě přirozenou součástí toho, kým jsem. Baví mě si hrát se svou androgenní identitou a ve svém umění ji odkrývat. Ostatně můj vzor byl vždy David Bowie nebo Madonna. Jejich tvorba mi hodně pomohla při dospívání a i díky nim jsem si uvědomil, že být jiný a outsider může být cool. Díky nim dnes vím, že být sám sebou je key ke štěstí a úspěchu. Kdybych sám sebou být nemohl, nevím, co bych dělal.
Narazil jsi někdy kvůli tomu? Ve škole, v práci nebo tak?
Jednou mi nadřízená řekla, že nalakovaný nehty nejsou žádoucí, že si je mám lakovat když jedu na dovolenou. Tehdy jsem tu práci potřeboval, tak jsem s tím přestal, dnes už bych si to líbit nenechal. V jiné práci mi řekl můj boss, že bych se měl “méně starat o svůj make-up a více o to, co mám v hlavě.” Tehdy jsem s tím šel za jeho nadřízeným. Nejsem člověk, co by držel hubu a krok, s narážkami na to jak vypadám se setkávám dnes a denně a nechci, aby mi je lidi říkali i v práci.
Přišlo ti, že tě queerphobie ať už na ulici nebo v práci nějak ovlivnila?
Dřív možná ano. Nebylo jednoduchý přijmout, že ne vždy můžu být sám sebou. Ale dnes už tomu tak není, jsem vůči nenávisti obrněný a naopak mi to dodává energii bojovat za ostatní. Ať už je to aktivně mluvit s lidma, kteří jsou otevřeně homofobní, psát do médií nebo naopak dělat osvětu i v rámci české LGBTQ+ komunity. Jsem feminista a věřím, že kontroverze je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak bojovat proti čemukoliv, ať už jde o bezpráví nebo utlačování menšin. Věřím, že právě nenávist kterou jsem si zažil mě dělá více empatickým vůči oslabeným částem společnosti.
Považuješ své umění za součást svého boje proti násilí?
Jednoznačně. Umění a hudba je můj nově vznikající kanál, ve kterém se snažím prosazovat otevřenější a tolerantnější společnost. Mám možnost nebojovat jen sám za sebe, ale být empowering i pro své okolí a LGBTQ+ mládež. To je pro mě moje hudba.