You look lonely, I can fix that... Proč tolik využíváme AI společníky?

Věděla jsem už před tím, že AI společníci jsou a thing a dokonce dost velká na to, aby se začala nějakým způsobem zkoumat. Co to je, jaké to má dopady, jestli to pomáhá a jestli v tom třeba neleží nějaká budoucnost. Ale když se s takovou věcí setkáš osobně, má to úplně jinou váhu a ve výsledku mě to přimělo se na věc podívat ne jen svýma skeptickýma očima, ale taky pohledem někoho, kdo to vidí úplně jinak.

Co všechno jsou AI companions?

Rozdělila bych to na dvě kategorie a pojmenovat si je můžeš jak chceš. Jedna z nich jsou jazykové modely jako ChatGPT nebo Claude, druhá pak specifické appky vyvinuté speciálně za jedním účelem - aby dělaly lidem společnost.

Pojďme se nejdřív podívat na druhou kategorii. Jejich cílem je simulovat lidské konverzace a vztahy nebo se jim alespoň co nejvíc přiblížit. Jsou to virtuální kamarádi, romantičtí a sexuální partneři, osobní asistenti nebo třeba "oživlé" fiktivní postavy a celebrity. Mají poskytovat emocionální podporu, zábavu, společnost a dokonce i koučování. Často se jedná jenom o chatboty, ale spousta těchto společníků má i vizuální podobu a vlastní hlas - na zakládě promptů si vytvoříš avatara, se kterým chceš mluvit a ten avatar klidně může vypadat jako Leo DiCaprio nebo Gojo - point je často roleplay a uspokojení nějaké fantazie.

Asi nejprofláknutější aplikace jsou Replika a Character.AI, obě s jejich fair share of kontroverze, ale když řeknu, že takových platforem jsou stovky, tak to možná pořád budu podceňovat. Komunita okolo nich je obrovská, existují i lidi, kteří si dali práci s celými webovkami, jenom aby je ohodnotili. A když na tomhle poli budeš chvíli brouzdat, zjistíš, že vede jedna oblast - romantické a explicitní vztahy.

Jako společník se dá využít i obyčejný ChatGPT, Claude nebo jiný LLM. Pokud máš účet nebo zaplacené prémium, platforma si pamatuje všechny tvoje konverzace a stejně jako companion appky, využívá technologie, které se ti přizpůsobí - tvému jazyku, preferencím i osobnosti. Už sice nemají přidanou hodnotu nějakého vizuálu, ale umí simulovat psaní si s kamarádem nebo třeba terapeutem bez zbytečných distractions okolo. A lidi je používají fakt na všechno - od sepsání nákupního seznamu po řešení složitých osobních problémů.

Proč to děláme?

Proč? To je vždycky největší otázka a jako u každého správného problému, i tady najdeš víc odpovědí. Ta první a nejvíc přímočará je, že AI společníci mají všechny výhody komunikace s lidmi bez všech lidských nedostatků. Girlfriend GPT se neunaví hodinovými konverzacemi o tvým oblíbeným vlaku, tvoje holka ale jo. Reálný lidi tě můžou odsoudit za fetiš, ale erotický chatbot to neudělá. Bojíš se jít na terapii, ale tohle je anonymní. Tvůj kámoš pro tebe nemusí mít všechny odpovědi, ale Claude vždycky na něco přijde. Povídání si s chatboty je ve výsledku extrémně kontrolovaná a kontrolovatelná zkušenost a i když nemůžeš na sto procent předpovědět, co ti bot řekne, nedá se to srovnat s nepředvídatelností člověka.

AI companions jsou trochu jako imaginární kamarádi - vždycky jsou tu pro tebe, vždycky ti pomůžou a vždycky řeknou tu správnou věc, protože jsi to ve výsledku ty, kdo si je vytvořil*a. Je to ale taky celá hloubka internetu schovaná za jednou otázkou, což je vlastnost, které obyčejný člověk jen těžko dosáhne.

Lidi mají navíc skvělou schopnost přilnout úplně ke všemu. Vztahy dokážeme navázat nejenom s lidmi okolo, ale prakticky s čímkoliv, co žije i nežije. Nevím, jak ty, ale já mám do teď doma plechovou krabičku s různýma blbostma, co jsem posbírala jako malá a tehdy to pro mě sice byly poklady, ale ani později jsem neměla to srdce je vyhodit. Prostě jsem přilnula ke kravinkám, a co jako. 

Antropomorfizace je v nás silně zakořeněná. Podle vědeckých teorií to děláme, protože se tak snažíme porozumět neznámému, vytvořit si emocionální propojení a sloužilo nám to taky evolučně. Antropomorfizace nás navíc doprovází od dětství - vzpomeň si, na kolik pohádek jsi koukal*a jako malý*á a kolik z nich bylo o polidštěných zvířatech nebo objektech. A kolik z nich bylo o polidštěných strojích? Auta, Letadla, VALL-I, Roboti, The Iron Giant...

Stroje si polidšťujeme minimálně od dob Karla Čapka a protože umělou inteligenci si jde nejlíp konkrétně představit jako počítač nebo přeneseně robota, vztahuje se to i na ni. Proto máme někdy tendenci být na ChatGPT hodní a chovat se k němu jako k opravdovému člověku, kterého by mohlo mrzet, pokud mu nepoděkujeme za odpověď. Svěřovat se mu nebo s ním navazovat vztah je díky zakódovanému polidšťování mnohem jednodušší - často máme totiž opravdu pocit, že mluvíme s nějakým stvořením. Možná ne s člověkem, ale minimálně s něčím, co existuje.

Podtrženo sečteno, po brouzdání internetovými fóry, studiemi a články jsem přišla na to, že tohle je main reason, proč lidi AI společníky využívají. Nesoudí je, nedojde jim energie, jsou tu 24/7, odpoví okamžitě a mají větší knowledge než průměrný člověk.

Je to jednoduchá, srozumitelná odpověď, ale nabízí i jinou otázku: Proč máme potřebu zjednodušovat naše sociální a emocionální interakce co nejvíc to jde a proč jsme posedlí s vyhýbáním se všemu, co by nám mohlo přinést nepohodlí?

Chat, are we cooked?

Dvě věci - posedlost optimalizací našich životů a (pro nedostatek lepšího slovního spojení) geopolitical and economic state of the world right now. Optimalizace a zjednodušování je tak trochu gró celé lidské společnosti a řešení problémů je přesně to, co nás dotáhlo až sem. Vymysleli jsme kolo, abychom se jednodušeji přesouvali, zbraně, abychom se mohli bránit, ale taky třeba léky, díky kterým jsme jako druh zvládli lépe přežít.

Jedna věc je ale evoluční optimalizace, druhá je posedlost s produktivitou, efektivitou a tvořením si pomyslného polštáře okolo sebe, který nás bude před vším chránit. Moderní společnost je zaostřená na to, kolik toho zvládneš udělat a protože většina z nás je v zápřahu 24/7, snažíme se si všechno usnadnit a kontrolovat - hodíme otázku Chatovi, protože je rychlejší než Google, na svůj zdravotní problém se zeptáme Clauda, protože není čas jít k doktorovi, děláme si to-do listy, abychom všechno hezky zvládli a cítili se jako spořádaní občané, kteří mají zároveň čas i na koníčky a odpočinkové (ale pořád produktivní) víkendy.

Zrodila se z toho samozřejmě i productivity counter-culture, která je zase obssesed s tím, jak dobrý máme wellbeing - proto nosíme wearables, měříme kroky, kalorie, kolik hodin spíme a píšeme si do deníčků připomínky, že nedělat občas nic je vlastně v pohodě. Tváří se to jako protipól, ale je to jednom druhá strana stejné mince.

Tahle optimalizace proniká i do způsobu, jakým řídíme reálné vztahy. Nic si nedlužíme, protože tak je to jednodušší, na rande nechodíme, protože stejně dostaneme ick z toho, jak týpek jí špagety a na kamarády si raději neuděláme čas, protože přece není na nás, abychom prováděli nějakou neplacenou emotional labour. Od toho je tady terapeut, který si za to ty peníze vezme.

Spoustu emocionálních potřeb můžeme offshornout na digitální technologie a ono to z nějaké části i funguje. Kdyby ne, nedělali bychom to.

No a pak je tady ten stav světa. Truth is, the world kind of sucks. Pomalu ale jistě se řítíme k nezvratné klimatické katastrofě (k čemuž AI částečně přispívá), naše i globální politická situace jsou mess, kulturně jsme se tak trochu ztratili, v těle máme mikroplasty a nevíme, co to s námi udělá, a spousta z nás na konci měsíce počítá, kolik rohlíků si zvládne koupit, zatímco nám milionáři říkají, ať nepijeme matchu a koupíme si investiční byt.

Dá se dost dobře pochopit, proč nám není dobře a proč se snažíme najít úlevu tím nejschůdnějším způsobem. Dealovat s lidmi může být složitý a psychologická podpora stojí čas i peníze. Mít pomoc v kapse na jeden klik, která je navíc zadarmo, pak zní jako sen.

Yes, but it is what it is

Přes všechny benefity se ale nedá upřít jedna věc - nic nedokáže nahradit reálné vztahy s reálnými lidmi. Podle některých expertů i zkušeností AI companions můžou pomoc se samotou a přinášet určité pozitivní výsledky, ale ty nejsou dlouhodobé. Umělá inteligence totiž není řešení, je to jenom nástroj, a i kdyby nebyla, problém, který jsme před ni postavili není v jejích silách spravit.

Pro člověka a jeho zdraví je totiž důležitý fyzický kontakt. Sociální izolace zvyšuje riziko předčasné smrti, zároveň má samota negativní vliv na stres, krevní tlak, zdraví našeho srdce a zvyšuje riziko mrtvice. Uvádí se dokonce, že může být pro člověka stejně špatná jako kouření 15 cigaret denně. Svůj život můžeme optimalizovat jak chceme, ale pravda je, že jsou to face to face vztahy, které nás pomáhají chránit, jak fyzicky, tak psychicky a to nám AI společník nikdy nedá.

Pravda je, že jsme ještě neměli dost času na zkoumání dlouhodobých efektů a je toho tolik, co by se o tématu dalo říct, že ti nikdo nedá jednoduchou odpověď. Umělá inteligence je a ve výsledku jenom nástroj, podobně jako tvůj Oura ring. Může ti pomoct, ale pokud ho nebudeš používat zodpovědně, může ti taky ublížit.

There's a lesson in here somewhere. Pro mě to je, abych si víc všímala toho, jak se mají lidi okolo mě a aby věděli, že i já jsem safe space. Co je ta tvoje?