V minulosti měly zásnuby význam formálního slibu, že se dva lidé vezmou, a symbolizovaly vážnost vztahu. Doba se ale změnila, zásnuby už jsou o něčem jiném - a velký podíl na tom má samozřejmě internet.
Žádost o ruku byla dřív soukromějším okamžikem. Tradičně žádal v heterosexuálních vztazích o ruku muž ženu, pokleknul při tom na koleno a v konzervativnějších rodinách požádal otce partnerky o její ruku ještě před samotnou žádostí. Žádná velkolepá gesta, čočky foťáků a sociální sítě.
V posledních letech se však mnohé změnilo a ačkoliv (hopefully) přetrvává v západní kultuře stejný účel zásnub - tedy následné formální spojení životů dvou lidí, co se milují a chtějí spolu žít v manželství, není to to jediné, o čem zásnuby jsou. Na sociálních sítích vidíme grandiózní gesta z dovolených, vyzdobená místa, velké prstýnky a drahé večeře. Trend se jednoduše od dob zásnub našich rodičů změnil.
„No, prostě jsme si řekli, že se vezmeme a šli jsme společně do obchodu si vybrat prstýnky...“ Asi takhle si pamatuju vyprávění svých rodičů o jejich zásnubách. Jednoduché, věcné a bez žádných velkých gest.
Zajímalo mě tedy, jestli to i rodiče mých vrstevníků měli podobně, a tak jsem se jich zeptala. Odpovědi byly podobné:
„Naši šli zkrátka na procházku a táta se tam zeptal na otázku.“
„Mamka přišla za tátou s otázkou, kdy si ji už teda vezme, a ještě ten den šli vybrat prstýnek.“
„Šli do obchodu a tam si vybrali prstýnky.“
Zkrátka šlo spíš o slib a start další etapy v životě než o velkolepou show.
Člověk dnes zřídka slýchá o zásnubách jako z dob našich rodičů. Žádost o ruku je jedinečným zážitkem - dovolená v zahraničí, pronajatý prostor nebo dražší hotel jsou zcela běžnou součástí.
„Jeden se zasnoubil v helikoptéře, jiný na molu a po návrhu se objevila loď s jejich rodinami,“
A sociální sítě tomu moc nepomáhají.
„Sociální platformy normalizovaly velkolepá gesta a vytvořily takovou kulturu žádostí o ruku, kde existuje jemný tlak, aby byl tento okamžik vizuálně ohromující a emocionálně silný, a pohled na žádosti o ruku jiných lidí může ovlivnit očekávání,“
Výdaje na zásnuby tak rostou kvůli snaze udělat tento moment nezapomenutelným.
Cena zásnubních prstenů od roku 2020 rapidně vzrostla a stále roste, hlavně kvůli vysokým cenám zlata. V Británii například před deseti lety utratil průměrný Brit za zásnubní prsten přibližně 1 500 liber. Dnes se tato částka vyšplhala na přibližně 2 500 až 3 000 liber a ve městech často až na 4 000 liber a více.
Roste ale i zájem o tzv. lab-grown diamonds nebo-li diamanty pěstované v laboratořích, které jsou etičtější a mnohdy i levnější. Například v USA utratily loni americké páry o 5 % méně za zásnubní prsteny, a to především díky nárůstu popularity těchto diamantů.
Náklady ušetřené na prstenu se však můžou přenést na vedlejší výdaje spojené se žádostí o ruku, jako je právě dovolená, pronájem prostoru nebo dekorace. Růst trendu tohoto typu zásnub potvrzuje i agentura Enchanting Engagements.
Trend přichází samozřejmě také ze sociálních sítí. Stačí zapnout Instagram a člověk hned vidí, jak ostatní lidé (zejména influenceři a celebrity) mají velkolepé zásnuby, a nenechat se takovým obrázkem pohltit je těžké a pojí se s tím i větší očekávání.
„Požádal mě o ruku v kuchyni u jeho mámy, zrovna když jsme se chystali odejít po návštěvě. Nebylo to vůbec tak romantické, jak jsem si představovala. Bylo to zklamání, že moje vzpomínka na naši žádost o ruku byla tak bezmyšlenkovitá,“ píše jedna z uživatelek Redditu.
Další uživatelka napsala: „Zažila jsem to největší zklamání se žádostí o ruku a hrozně jsem se bála říkat lidem, že jsme zasnoubení, kdyby se ptali „jak tě požádal“. Kempovali jsme a on se mě doslova jen zeptal, jestli si ho vezmu, když jsme leželi a chystali se spát.“
„Včera večer mě požádal. Když jsme se po výročním rande dostali domů, byla jsem unavená a cítila jsem se blbě. Navrhl mi to a já jen panikařila, protože jsem věděla, že tam není žádný fotograf a že to ani nenahrával,“ napsala další.
Sociální sítě tak vytváří mnohdy nerealistické představy a tlak, aby byl tento moment perfektní, velkolepý a nezapomenutelný (a nejlépe ještě publikovatelný na sociální sítě).
Jedna z uživatelek Redditu sama komentovala tento příspěvek slovy: „Nemyslím si, že je špatné, když se cítíš trochu zklamaná, ale myslím, že to je produkt instagramové kultury. Všichni jsme naučení věřit, že žádost o ruku není „platná“, pokud nepřijde s propracovanými světýlky na pláži/tajnou zahradou se skrytými kamerami/jízdou vrtulníkem a tak dále.“
Na romantických velkolepých zásnubách není nic špatného - naopak je fajn, že lidé si z toho momentu chtějí udělat krásný zážitek. Internet nás ale v tomto ohledu dost ovlivňuje, a tak je důležité se nenechat takovým obrázkem pohltit, protože i krásná romantická žádost o ruku může skončit zklamáním, pokud ji budeme srovnávat se zásnubami celebrit a influencerů.
Stěžejní je také komunikovat s partnerstvem a držet se toho, co si v daném páru můžou lidé (hlavně finančně) dovolit. I to, co dělali naši rodiče, má své kouzlo, a láska se nedá měřit v penězích.