Jsou tu věci, které jsme milovali, které jsme nesnášeli a věci u kterých doufáme, že je už nikdy neuvidíme.
V období predikcí, čekání na nové trendy a neustále se měnícího postoje k animal printu jsme si řekli, že to vezmeme z druhé strany. Protože co ty věci, které snad už definitivně vyšly z módy? Jsou vůbec takové?
You had to be there.
Jakoby já tam byla. A ačkoliv jsem nejednou psala, že se móda opakuje, většinou se to aplikuje jen na standardní střihy a nadčasové siluety. Z osmdesátek se nám taky vrací spíš objemy a linie, než potisky připomínající autobusová sedadla.
Galaktické legíny, knírky, neonové nápisy a DIY estetika Tumblr éry byly období. Byly všude. A rok 2016 byl jejich přirozeným nástupcem. Možná nám dnes chybí nostalgie. Stejně jako když rodiče a prarodiče říkají „za nás bylo líp“. Možná bylo. Ale do tohohle typu legín mě už nikdo nedostane.
Kim Kardashian říká, že si ve jménu módy na sebe vezme všechno. Klidně ani nebude dýchat, pokud to bude vypadat dobře. Modřiny z korzetu, latexové šaty, outfit jako performance, jenže pak ve svém osobním životě chodí v teplákách, mikinách a baggy jeans.
Kolikrát ale my chodíme na akce, které vyžadují extrémní dress code? A proč bychom se měli oblékat day to day jen kvůli jedné fotce, nikoliv kvůli reálnému životu? Styl, který nefunguje mimo objektiv, není styl. Je to teda rekvizita?
Kdy naposledy sis něco jen užil*a, bez potřeby to sdílet? Bez videa nebo fotky. Koncert, kde místo snahy zachytit co nejkvalitnější video, člověk tančí do rytmu. Není špatně udělat si vzpomínku, nahrát si kousek oblíbené písničky nebo zachytit atmosféru, vyfotit si jídlo nebo večer s přáteli. Jen pozor, aby se pak nevytratil zážitek, obohacující konverzace nebo jen něco, co si člověk nechá sám pro sebe.
Nekonečné unboxingy, mánie, obrovské fronty a přeplácení jen proto, aby měl každý toho svého. Je to tak ošklivé, až se nám to líbí. Padělků vzniká ještě více, čokolády, bonbony i oblečení s těmito dekoracemi na kabelku. Opravdu to potřebujeme? Pro některé je to koníček, sbírání figurek, různých sérií a budování kolekce. Pro jiné jen pomíjivý trend.
A kdy se naše kabelka začala podobat vánočnímu stromečku?
Porovnávání se online je téma, které by snad už konečně mohlo vyjít z módy. Sociální sítě totiž nejsou reálný život a denní rutina oblíbené celebrity nebo influencera*ky rozhodně není žádný standard, ke kterému bychom se měli vztahovat. Formáty jako „spend the day with me“, „what I eat in a day“ a podobná videa s námi často spíš manipulují, než aby ukazovala realitu.
Každý z nás funguje jinak. Máme odlišné potřeby, koníčky, možnosti, styl i životní režim. To, co vyhovuje jednomu, nemusí fungovat druhému — a to je naprosto v pořádku. Neustálé srovnávání se s tím, co vidíme online, není řešením. Naopak, často nám může víc ublížit než pomoct.
Patnáct věcí ve slevě, nebo jeden kvalitní svetr, který budeš rád*a nosit? To je otázka. Výprodeje nutně netvoří styl, ani plná skříň oblečení automaticky neznamená mít co na sebe.
Pojďme maličko ustoupit impulzivnímu nakupování. Zkusme kupovat věci, které opravdu chceme, ne jen na základě snížené ceny. Já se ráda kouknu spíš na to, co si kdo koupil za potraviny (ideálně pak ze zahraničí).
Všechno dnes vypadá uhlazeně, promyšleně a esteticky už od prvního postu. Jenže začátky takhle většinou nevypadají. Jsou chaotické, nejednoznačné a často dost nejisté.
Strach z toho nebýt dost dobrý*á, nemít hned jasný styl nebo názor, nás může brzdit víc než samotná chyba. Přitom právě tyhle fáze jsou přirozenou součástí procesu. Každý musíme někdy něco pokazit, abychom se mohli zlepšit. Každý někde začínal. Důležité je to zkusit a nebát se, pokud jsme na poli té dané věci noví.
Trendy, které existují jen pár týdnů. Než se stihneš rozhodnout, jestli se ti vlastně líbí, jsou pryč. Mikrotrendy živí rychlost sociálních sítí a pocit, že musíme být neustále „v obraze“.
Otázka ale zní: zůstane nám z nich něco víc než jen další položka ve skříni nebo uložené video? Možná je v pořádku nechat některé věci jen projít kolem nás, místo dalšího rebrandingu.