Vánoce by neměly být performativní. Bohužel ale jsou

Původní smysl Vánoc, které byly dřív především křesťanským svátkem, se neúprosně proměnil. Spíš než náboženství mi dnes jako první naskočí představa kulturního rituálu, který každý rok podstupujeme kvůli nostalgii, tradicím, ale bohužel i sociálnímu očekávání.

Společensky bych se totiž cítila velmi vyčleněná, pokud bych 24. prosince neseděla pod nazdobeným stromem. Nedej bože, kdybych odmítla tu konzumní stránku a nekoupila jediný dárek. Can you imagine?

Nostalgie

Hnací motor všeho, co pro dokonalé Vánoce děláme. I když se nám některé tradice příčí, Vánoce nám připomínají dětství, a proto se k nim každý rok vracíme.

„Dokonalý způsob, jak z lidí dostat co nejvíc peněz,“ pomyslel si kapitalismus. A tak nám neustále říká, že pokud chceme to opravdové kouzlo Vánoc, můžeme ho mít. Stačí si ho koupit. Ralph Lauren Christmas, vánoční wishlist sem, další wishlist tam. Nemáš na to? Tak to nějak vyřeš, protože přece nechceš svým blízkým zkazit Vánoce.

Nechci znít jako Grinch, ale dávání dárků je v poslední době spíš povinnost než radost. Řekla bych, že se z něj stala paradoxně neosobní záležitost, která spoustu lidí finančně vyčerpává. Krásné Vánoce jsou totiž často spojovány s představou dokonalého dárku. Je to kulturně vštípený narativ, kterým jsme krmeni od mala.

A co ten tlak koupit dárek úplně všem? Od mámy po kolegyni až po psa tvé kamarádky, protože sis ho vytáhl*a v Secret Santovi.

Internet ten tlak ještě zvyšuje, protože nás přesvědčuje, že láska se manifestuje prostřednictvím materiálních dárků. A tak, i přes rostoucí povědomí o plýtvání, které to s sebou nese, tenhle koloběh obdarovávání dál pokračuje.

Ty nesnášíš Vánoce?

Ne. Možná vás to překvapí, ale já Vánoce vždycky milovala. Pro ty malé momenty, kdy jdu po sídlišti a dívám se na ozdobená okna paneláku. Každá rodina vyzdobí svůj dílek úplně jinak a dohromady vznikne světelná mozaika. Pro svařák, ale i vánoční pivo s kolegy. Pro chvíle, kdy si se sestrou pustíme koledy. Pro okamžik, kdy po dlouhé době vidím tátu.

Nemám ale ráda ty tuny plastu, papíru, jídla a stromečků, které po sobě po Vánocích zanecháme. Kupujeme abychom měli dokonalé Vánoce, i když to nemá nic společného s radostí. Ty nejlepší momenty si totiž nekoupíš na Black Friday.

Všeho je až moc

I jídla a alkoholu. Vánoce jsou synonymem plného břicha, kdy jíme, i když už nemůžeme. Dopřát si úplně všechno je přece součástí vánoční nálady. Pro někoho, kdo například trpí poruchou příjmu potravy, může být tohle období velmi stresující. A i člověk, který prostě jen dbá na své zdraví, se může cítit, že kvůli své disciplíně přichází o vánoční kouzlo. Pokušení je všude a často vede k výčitkám a nepohodlí.

Tenhle tlak na přemíru se netýká jen jídla, je součástí celé sváteční kultury nadbytku. Neustálé očekávání, že budeme víc jíst, víc pít, víc utrácet.

Jak jsem ale zmiňovala výše, přestože moderní Vánoce mají spoustu problematických stránek, pořád existují prvky, které s lidmi hluboce rezonují. Tyhle věci často nestojí peníze a pro mnoho lidí představují mnohem autentičtější verzi Vánoc.

V tomhle smyslu se dá jádro Vánoc, tedy sdílení, laskavost a jednoduchá radost z vytvoření příjemného, útulného prostoru, pořád znovu najít, i když se zároveň musíme potýkat s méně hezkými stránkami svátků.

I když jsem teď vánočním svátkům lidově řečeno „solidně naložila,“ stále si nemyslím, že jsou Vánoce ztracené. Více lidí si začíná uvědomovat, že jsou zbytečně komerční. Méně se ptáme proč je slavíme, a víc řešíme, jak je můžeme slavit tak, aby to nebylo performativní. Můžeme si nechat tradice, které nám přinášejí radost a opustit ty, které dělají pravý opak? Ano, prosím.

Pořád chceme sdílet a být komunitní. Teplo domova a tradice jsou krásné věci, jen bychom mohli upustit od nadměrného utrácení a konzumu. Najít místo toho něco, co je udržitelné, skutečné a co si budeme pamatovat celý život.

Co si z vánočních tradic chceš uchovat ty?