Už víš, co je tvůj dream job? Já taky ne

Odmala v sobě nosíme pocit, že když se budeme dost snažit, přijde odměna. A že kdo je fakt šikovnej*á, skončí třeba v medicíně a bude vydělávat hodně peněz. Jenže ne každý*á chce obětovat život kariéře. Co když máš ale přesto ambice, opravdu se snažíš a stejně tě každej večer dohání imposter syndrom?

Představa práce snů je krásná a znám lidi, kteří opravdu dělají to, co je baví. Ale nikdo už neříká, že je to někdy neničí - že jsou vyčerpaní, že občas tráví den vyplňováním nudných reportů nebo uklízením kuchyně po šichtě, kdy vydávali nádherný jídla zákazníkům.

Práce nebude vždycky naplňovat každou část tvojí identity, i když bychom si to přáli. Chceme, aby byla kreativní, flexibilní, dobře placená, společensky ceněná a ideálně aby nás zároveň bavila každý den. Když to neklapne, začneme se zpochybňovat: „Jsem ten problém já?“

Jenže dělat práci, kterou miluješ, neznamená, že to tak bude pořád. Lidi se mění a časem můžeš zjistit, že tě naplňuje něco úplně jinýho. A je hrozně statečný si to umět přiznat.

Jak poznáš, že jsi na správné cestě?

Podle mě to jsou ty drobný momenty, kdy vytvoříš něco, co má pro tebe nebo někoho jiného hodnotu. Kdy tě nesužujou úzkosti a cítíš přirozenou motivaci. Prostě to chceš dělat dál a zajímá tě, kam tě to dovede.

Možná jen ještě nevíš, jak se jmenuje

Gen Z si staví pracovní svět jinak než generace před námi. Děláme v oborech, které ještě před deseti lety neexistovaly. A možná i ty už máš v hlavě práci, která ti by tě naplňovala, jen jsi pro to zatím nenašel*a správné pojmenování. Zkus si tu příležitost vytvořit.

Já třeba pracuju v e-mail marketingu a ještě před pár lety jsem netušila, že se tím dá živit. Že mi přinese peníze psát newslettery nastavovat call to action tlačítka.

Vedle praktických otázek si zkus odpovědět i na tyhle:

V jakém rytmu chci pracovat? 
S jakýma lidma se cítím dobře? Chci vůbec pracovat v týmu?
Co mi dává energii? Kdy jsem nejvíc produktivní?
Jak chci, aby vypadal můj pracovní den?

Práce zabírá většinu našeho dne a každý máme hranice jinde, jako třeba můj přítel. Je kuchař a pracuje ve skvělých restauracích. Pokud jsi viděl*a The Bear, asi si dokážeš představit ten stres, co v kuchyni zažívá a kolik věcí musel obětovat. Jenže on to zvládá s lehkostí, protože miluje vaření a nevyměnil by to za nic na světě.

Já bych dlouhý směny na nohách, žádné volné víkendy a ten tlak jednoduše nezvládla. A trvalo mi, než jsem si vedle něj přestala připadat líná nebo méně schopná jen proto, že potřebuju něco jinýho.

Dneska vím, že mám prostě jen jinak nastavenou hlavu a jiné priority. A naštěstí máme tu výhodu, že existuje spousta cest, jak si práci přizpůsobit sobě, ne sebe práci.

✨ I have no dream job, I do not dream of labour ✨

Na Redditu jsem objevila thread s jednoduchou otázkou: Did you ever obtain your “dream job” to realize it wasn’t actually what you wanted—why did it not live up to expectations? A tisíce lidí odpovídaly, že ano. Že někam roky směřovali, a pak zjistili, že to není to, co čekali.

Tohle je za mě skvělá připomínka, že žádná práce není dokonalá a že představy jsou často silnější než realita. A že je naprosto v pořádku změnit směr, i když jsme si ještě před půl rokem byli úplně jistí, že víme, kam směřujeme.

Pokud s tebou teď tohle téma rezonuje, vydechni, protože v tom nejsi sám*a. Je v pohodě, že ještě nemáš svůj byznys ani plán. Úplně stačí, když si budeš průběžně naslouchat a poznáš, co tě vysává a co ti naopak dodává energii. Věřím, že tyhle malý věci tě nakonec dovedou k tomu, v čem se budeš cítit autenticky.