Tohle jsou nejlepší shows z London Fashion Week 

I mean, v porovnání s NYFW, kde bylo dle mého názoru k vidění více popkulturních momentů, ten londýnský naopak naservíroval experiment a design. A přesně proto mě taky ve výsledku bavil mnohem víc. 

Harris Reed

Můj recap fav kolekcí začíná tou s názvem The Aviary od Harrise Reeda. Nejednalo se o kolekci odprezentovanou na mole, nýbrž prostřednictvím fotografií na socials, výstup však tak či tak nezklamal. Od tohoto britského designéra tak nějak vždy očekávám jistou dávku okázalosti, a jeho jubilejní desátá sezóna má očekávání i potvrdila. 

Reed pracoval*a s kontrastem omezení a svobody: přes siluety připomínající klece rozprostřel*a „křídla” z látky a peří. Současně bylo vidět přepracování tradičních tvarů ve formě rozšíření korzetových boků, nebo prodloužení výstřihů, čímž vznikly plastické proporce siluet. Inspem pro tuto kolekci byla viktoriánská gotika, teatrální modely tudíž oscilovaly někde na pomezí oděvu a výtvarného umění. 

H&M

Za zmínku stojí určitě i H&M show, z níž bych jako můj fav highlight vyzdvihla catwalk Alex Consani.

Největší pozornost se více než samotným oděvům dostavila těm, kteří se objevili na mole nebo v hledišti. V roli modelů převládaly nepo babies jako Romeo Beckham, Amelia Gray, Lila Moss nebo Iris Law, svůj runway debut si pak střihla influencerka Jihoon Kim nebo zpěvačka Lola Young. Z řad diváků poutal bezesporu největší pozornost Central Cee, který show navštívil v doprovodu údajné gf Ruby Lyn. 

Harri 

Značka Harri, známá svými iconic nafukovacími siluetami, latexem a balloon kalhotami (vzpomeň si na look Sama Smitha z Brit Awards v roce 2023), se v této sezóně vydala jiným směrem, který ve mně lehce evokoval Rick Owens lore. Brand poprvé představil ready to wear kolekci s názvem MuseumWear, která se soustředila na přístupnost a nositelnost. 

Kolekce zahrnovala jemně vrstvené latexové prvky, šortky, potištěný denim, miniaturní kabelky a celkově výrazné vrstvení. Přesto se na mole objevilo i několik signature nafukovacích modelů, bez kterých by show Harri nebyla kompletní. Jak uvedl designér Harikrishnan, kolekce pro něj představuje osvobození od čistě performativní módy. Jde tedy o způsob, jak přenést surrealistickou estetiku značky do každodenní reality, aniž by ztratila svůj drive.

Dilara Findikoglu

Za mě ale takzvaně stole the show designérka Dilara Findikoglu s kolekcí nazvanou Cage of Innocence. Ta zkoumala téma společenského očekávání od žen, které se v oděvech promítlo tlakem v podobě korzetových prvků, stejně jako touhou po svobodě (obviously oblíbený námět tuto sezónu na LFW) ve formě drapování materiálu.  

Vrstvení krajky, latexu a spodního prádla, místy působící rozpadle či poničeně, vyvolávalo dojem intimity a zranitelnosti. Úspěch kolekce podtrhovaly i reakce publika, mezi nimiž zaznělo například nadšené hodnocení herečky a brat girlie Julie Fox.

Hodně mě bavil také styling, který tvořily šperky z tureckých kovů pořízené na tržištích v Istanbulu. Právě tyto kovové komponenty navozovaly dojem brnění a symbolicky tak modelky chránily. 

Trochu méně mě tuto sezónu zaujaly prezentace od dua Chopova Lowena s kolekcí Cheerlore, brandu Toga nebo Lueder a nebo Simone Rocha se svými The Stages of Girlhood, kde se zaměřovala na přechod mezi dětstvím a dospíváním. Ani tak není tento výčet zdaleka vše, co LFW nabídl.

Vždycky mě však trochu víc nadchnou ne tak úplně „profláklé“ značky, které dokazují, že kreativita a odvaha experimentovat mají stále na týdnech módy své pevné místo.