Starší a mladší sestra. Rozdělily jsme si role samy, nebo to za nás rozhodlo pořadí narození?

Ty a tvoja sestra, jak by zazpívala slovenská kapela No Name. Dneska se tady ale nebudeme bavit o týhle písničce, s tématem nijak hluboce nesouvisí, a zároveň vlastně docela ano. Kdykoliv zazní, vzpomenu si na ni. Jsme to totiž já a moje sestra. My dvě a pouto, které je pro mě už tak absolutní a samozřejmé, že mi ho nikdo nikdy neodpáře. Stejně jako No Name tuhle písničku.

Roli starší sestry zastávám už odjakživa. Přesně teda od tří a půl let, ale život bez ní si už ani nevybavím. Byl s ní vždy spojený a vždycky bude. Sesterský vztah se těžko popisuje slovy. Pohybuje se někde mezi tím, že si dokonale rozumíte beze slov, a tím, že se občas navzájem dokážete vytočit během tří vteřin. Pojí vás geny, rodina, společné dětství, zážitky, ale i společná traumata.

Jsem jako ty, ty jako já. Anebo ne?

I přes všechnu tu podobnost a společné vyrůstání jsme ale každá jiná. A nemluvím tady jen o barvě vlasů. Proč to tak je? Může to, jaké jsme, být nějak ovlivněné i pořadím, ve kterém jsme se narodily a tedy i rolí, kterou jsme přijaly?

V poslední době na mě na TikToku často vyskakují videa o sesterských vztazích. Titulky videí ve znění: „Nonchalant older sister, affectionate younger sister.“ Přimělo mě to přemýšlet o vztahu nás dvou. Může naše povaha a chování souviset s tím, že já jsem se narodila jako první a ona přišla po mně?

Když se podívám na nás dvě, tenhle popis vlastně docela sedí. Ona je rozhodně ta víc affectionate. Čímž tady samozřejmě nechci tvrdit, že je to pravidlo platné pro všechny sestry. Jen popisuji nás. Já jsem se přirozeně vžila do té stereotypní role starší, zodpovědné, organizované, nonchalant sestry, která umí být i lehce odtažitá. Do role té, která chce mít věci pod kontrolou a která si vůči mladší sestře vytvořila ochranářský, až trochu rodičovský postoj.

Ona on the other hand? Umačkala by mě láskou, kterou mi velmi ráda projevuje, tak jako svůj obdiv. V jejích očích jsem prostě ta nejlepší sestra na světě, ke které vzhlíží a považuje ji za svoji role model. Já se tak úžasně nevidím a často přemýšlím, jak jsem si to vlastně zasloužila. Ale ona mě tak vnímá. A to bez výhrad.

Záleží teda na pořadí?

Na tuhle sesterskou dynamiku se nabízí aplikovat „birth order theory“. Bez nálepkování, spíš jako způsob, jak si některé věci poskládat. S myšlenkou „birth order theory“ přišel na začátku 20. století rakouský psycholog Alfred Adler. Nejde o návod na osobnost, spíš o způsob, jak přemýšlet o tom, proč si v rodině často přirozeně rozdělíme role a proč ten starší obvykle spadne do té zodpovědnější.

Podle přehledové studie publikované v odborném časopise Journal of Family Theory & Review mohou starší sourozenci přebírat roli takzvané attachment figure nebo secure base pro své mladší sourozence. Starší sourozenec tak podporuje mladšího v poznávání světa a může mu poskytovat útěchu a porozumění v situacích, kdy se jí nedostává od jejich rodičů.

Současná psychologie dává větší váhu výchově, rodinné dynamice, genetice a zkušenostem než samotnému pořadí narození. Přesto se k teorii pořadí narození pořád vracíme, protože dokáže hezky pojmenovat rozdíly mezi sourozenci tak, jak je sami cítíme.

So what’s my take?

Možná na pořadí narození záleží. Možná zase ani tolik ne. Některé role se mezi sestrami prostě rozdělí samy, podle toho, jaké jsme. Možná se v tom ale přece jen najdeš taky. Já díky tomu aspoň líp chápu, proč moje mladší ségra občas chodí spát do mého dětského pokoje, ve kterém už dávno nejsem. A proč ode mě tak často potřebuje ujištění, že ji mám ráda. Občas po ní už jen štěknu: „Jo. Proč se pořád ptáš?“, ale vlastně mě zahřeje, že jí na mých pocitech záleží.

A možná právě tohle ujištění potřebuje slyšet od svý starší ségry ze všeho nejvíc.