Sexuální napadení, ponižování a bodyshaming: Temná stránka America's Next Top Model

Reality show America's Next Top Model (ANTM) byla pro celou generaci definicí glamour světa modelingu. Když v roce 2003 odstartovala v čele s Tyrou Banks, slibovala, že otevře dveře dívkám, které by jinak v módním průmyslu neměly šanci. Diverzita, silné příběhy, velké sny.

Jenže s odstupem let a díky novému dokumentu na Netflixu se na povrch dostává i druhá stránka show... ta toxická.

„Reality show“ nebo psychologický experiment?

Bývalé soutěžící dnes otevřeně mluví o tom, že natáčení nebylo jen náročné, ale často psychicky vyčerpávající. Dlouhé hodiny beze spánku, omezený přístup k jídlu, izolace od rodiny a neustálý tlak kamer.

Když show v roce 2003 odstartovala, chtěla bourat stereotypy, otevírat dveře větší diverzitě žen a ukázat, že modelkou se může stát i někdo mimo úzký ideál tehdejších přehlídkových mol. Formát kombinoval soutěž, mentoring a vhled do zákulisí módního světa. Diváci měli sledovat cestu „obyčejných“ dívek k profesionální kariéře s lekcemi o pózování, vystupování i sebevědomí.

Jenže s rostoucí sledovaností se začalo víc než na mentoring sázet na drama. Konflikty mezi soutěžícími, emočně vypjaté momenty a kontroverzní rozhodnutí poroty se staly tahákem každé epizody .Reality formát sice staví na dramatu, ale zpětně se ukazuje, že hranice mezi „dobrou televizí“ a manipulací byla často velmi tenká. Soutěžící popisují, že byly záměrně stavěny do konfliktních situací a jejich emoce byly využívány jako obsah.

Pojďme se podívat na ty nejvíce šokující a kontroverzní momenty ze show.

Makeover trauma, body shaming a problematické photoshooty

Makeover trauma

Jedním z nejikoničtějších momentů byly makeovery. Měly symbolizovat transformaci z „obyčejné dívky“ na high fashion modelku. Jenže pro řadu soutěžících šlo spíš o moment ztráty kontroly nad vlastním vzhledem. Slzy během stříhání nebyly výjimkou a odpor byl často interpretován jako nedostatek profesionality. V prostředí soutěže, kde nad vším viselo možné vyřazení, nebylo jednoduché říct ne.

Proměny se navíc netýkaly jen vlasů. Danielle Evans byla pod tlakem, aby si nechala zmenšit mezeru mezi zuby, přestože ji považovala za součást své identity. Bylo jí řečeno, že s výraznou mezerou ji agenti nezaměstnají. Nakonec souhlasila s částečnou úpravou jen proto, aby v soutěži zůstala. Nejvíce funny na tom je, že v dalším cycle se objevila dívka s podobnou mezerou mezi zuby and guess what... porota to milovala a oslavovala.

Bodyshaming

Tlak na „prodejnost“ se výrazně projevil i v hodnocení těl. Komentáře poroty o váze, proporcích a potřebě retuše dnes působí šokujícím dojmem. V jednom z cyklů byly soutěžící dokonce veřejně váženy a měřeny před kamerami, jejich míry se staly součástí epizody i hodnocení.

Whitney Thompson, prezentovaná jako „plus-size“ modelka, během natáčení nosila velikost, která by mimo módní průmysl byla považována za velmi štíhlou, velikost 6, ano 6! Popsala, že na place často neměli oblečení v její velikosti a muselo se upravovat svorkami. I to byl podle ní moment, který měl jasně ukázat, kdo „zapadá“ a kdo ne.

Mnoho dívek mluvilo o tom, že si z natáčení odnesly poruchy příjmu potravy nebo dlouhodobě narušený vztah k jídlu. A to vše v pořadu, který sledovaly miliony mladých dívek formující si vztah ke svému tělu...

Kontroverzní photoshooty

Kontroverze se ale netýkaly jen proměn a váhy. S rostoucí sledovaností rostla i potřeba šoku. Objevily se photoshooty, kde modelky pózovaly jako oběti vražd na místě činu. Dionne Walters měla přitom osobní zkušenost s podobným násilím v rodině, kdy její matka byla postřelena a Dionne následně pózovala jako oběť střelby do hlavy... Jeden z tvůrců show později přiznal, že zpětně šlo o necitlivé rozhodnutí a photoshoot, který nebyl správný... no sh*t!

A pak tu byla otázka bezpečí. Keenyah Hill také popsala situaci, kdy během focení zažila obtěžování od mužského modela. Když se pokusila situaci profesionálně zastavit, podpory se nedočkala. Místo ochrany přišla kritika za to, že narušila atmosféru na place. Z dnešní perspektivy jde o moment, který jasně ukazuje, jak nedostatečně byla řešena ochrana soutěžících.

Sledovanost měla často přednost před důstojností, bezpečím a psychickým zdravím těchto mladých žen.

Selhání produkce: případ Shandi Sullivan

Pokud existuje moment, který dnes působí naprosto neobhajitelně, je to příběh Shandi Sullivan z druhé série ANTM.

Soutěžící byly v Miláně. Po úspěšném focení měly den volna, jezdily na Vespách a každá měla svého řidiče, večer je do domu, kde bydlely tito řidiči přišli navštívit. Shandi podle svých slov vypila sama „láhev nebo dvě vína“, byla nevyspaná a téměř nejedla. Kamery běžely.

Vzpomíná si na vířivku. Na pohled s jedním z mužů. A pak už jen na útržky. Říká, že byla opilá natolik, že „všechno po určitém momentu je jen rozmazané“. Pamatuje si, že byl na ní. Pamatuje si, že pak „jen odpadla“.

Byla v bezvědomí a všechno se natáčelo...

Podle pravidel show kamery nesměly do koupelny, pokud byl člověk uvnitř sám. Protože ale nebyla sama, natáčelo se i tam. Produkce nezasáhla. Nikdo situaci nepřerušil. Nikdo ji fyzicky neoddělil od muže, který s ní měl sex ve chvíli, kdy sama později uvedla, že si nebyla vědoma toho, co se děje...

Další ráno si podle svých slov uvědomila, co se stalo. Byla zdrcená. Požadovala, aby mohla mluvit se svým přítelem. Produkce jí údajně odmítla dát telefon, dokud neřekne, že ze soutěže odchází a i tehdy trvala na tom, že hovor musí být natáčen. Výsledkem byl záznam, kde leží na zemi brečí a volá domů. Ten byl také odvysílán.

Epizoda dostala název „The Girl Who Cheated“...

Shandi později uvedla, že jedinou „pomocí“ bylo odeslání k lékaři a natáčení telefonátu, ve kterém se měla ptát, zda byl použit kondom a zda má muž nějaké pohlavní nemoci. Místo ochrany následovala editace, která vytvořila silný televizní moment.

Trauma navíc musela znovu prožít v talk show The Tyra Banks Show, kde předem požádala, aby se záznam z Milána nepouštěl. Přesto byl ve studiu přehrán. Když se na něj odmítla dívat, bylo to komentováno přímo před kamerami.

Producent Ken Mok později uvedl, že show byla vnímána jako „dokument“, který zachycuje realitu. Jenže dokumentaristický přístup nemůže být omluvou pro to, že se osobní trauma stane televizní zápletkou. Celý incident slouží jako ukázkový příklad toho, jak reality TV upřednostnila sledovanost před bezpečím a celoživotním traumatem...

„We were all rooting for you“, když mentoring přerostl v ponižování

Je to jeden z nejznámějších momentů reality show. Klip, který se stal memem.

Ve čtvrté sérii se soutěžící Tiffany Richardson během jedné z výzev psychicky zlomila. Když následně při hodnocení působila rezignovaně, reakce Tyra Banks byla explozivní. Zvýšený hlas. Slzy. Věta „We were all rooting for you!“ která se stala popkulturní hláškou.

Jenže podle lidí ze štábu to, co bylo odvysíláno, byla jen část reality.

„Tyra nás všechny vyděsila,“ uvedl jeden z členů týmu po letech. „Doslova jsme vyskočili ze židlí. Nikdo nevěděl, co se právě děje.“

Kreativní ředitel Jay Manuel později přiznal, že šlo o nejtěžší moment, který kdy na place zažil, a že po natáčení musela produkce Tyru odvést ze setu. Naznačil také, že některé výroky, které tehdy padly, byly ještě ostřejší než to, co se dostalo do finálního střihu.

Banks později přiznala, že „zašla příliš daleko“. Vysvětlovala, že v Tiffany viděla obrovský potenciál a že její reakce byla kombinací osobní frustrace, tlaku a širšího kontextu, zejména toho, jak náročné je pro černošské ženy prosadit se v módním průmyslu.

Tiffany se k situaci vyjádřila, že pokud někoho milujete, neponižujete ho veřejně. A právě veřejné zostuzení je to, co z momentu udělalo kulturní fenomén a zároveň traumatickou zkušenost.

Sen o kariéře, který se často nenaplnil

Základní mise America's Next Top Model byla jednoduchá: vyhraj a tvůj modelingový život začne. Realita ale podle mnoha bývalých soutěžících vypadala jinak.

S výjimkou několika jmen, například Winnie Harlow nebo vítězky 10. cyklu Whitney Thompson se většině účastnic nepodařilo prorazit tak, jak show slibovala. A některé tvrdí, že účast v soutěži jejich kariéře spíš uškodila.

Dionne Walters uvedla, že po skončení cyklu nepřišlo žádné vedení ani podpora. „Musíte si to vyřešit sami,“ řekla. Opakovaně se snažila získat agenturu v New Yorku, ale bez úspěchu. Na otázku, zda by dnes účast doporučila, odpověděla: „Na vlastní riziko.“

Podobně mluvila i Keenyah Hill, která uvedla, že fotografie ze show byly pro skutečné portfolio prakticky nepoužitelné. Extrémně tematické koncepty, silný make-up a televizní stylizace neodpovídaly tomu, co módní agentury hledaly. „Dostala jsem se daleko v soutěži, ale v reálném modelingovém světě jsem byla nikdo,“ popsala.

Danielle Evans vzpomíná, že ji designéři údajně nechtěli obsazovat na přehlídky, protože byla vnímána jako „reality hvězda“, která by přitahovala pozornost k sobě místo ke kolekci.

Později také uvedla, že jí bylo řečeno, že účast v show jí některé dveře zavřela. Podle jejích slov jí samotná Tyra Banks po letech přiznala, že věděla, že stigma existuje a že s tím nic neudělala.

Tohle je možná největší paradox celé show. Formát postavený na snu o velké kariéře vytvořil globální televizní značku, ale většině dívkám nepřinesl to, co sliboval. Některým otevřel dveře. Jiným je podle jejich slov zavřel.

A právě tady se vrací zásadní otázka: byl hlavním produktem modeling nebo reality show?