Od tý doby, co jsem poprvý koupila lístky na tenhle ročník RFP (2019, fuha), se toho dost změnilo. Ani ty dva roky, během kterých se fesťák odkládal a měnil, mě nepřipravily na tuhle čtyřdenní jízdu. Co všechno se na Rock for People 2022 odehrálo?
Od roku 1995 se každoročně v létě odehrává festival Rock for People, který od roku 2007 okupuje letište v Hradci Králové. Teda skoro každoročně, protože pandemie mu dala na chvíli stopku, ale letos pořadatelé dovalili s největším ročníkem v historii festivalu, který obsahoval jména jako Biffy Clyro, Fall Out Boy, Weezer a samozřejmě Green Day. A bylo to... bylo to náročné. Pojďme si udělat společný recap.
Fun fact: V roce 1995 stála vstupenka asi jenom 75 korun.
Na fesťák jsem jela se svou spolubydlící Simčou a jak říkám, byla jsem na to ready už od roku 2019, především kvůli Fall Out Boy, protože to je jedna z mých nejoblíbenějších kapel už asi od roku 2013 (skoro 10 let, haha).
Když jsme se ve středu dokodrcaly do areálu, začal první důležitý quest dne – najít novinářské akreditace. Celý press zázemí bylo v hangáru a chodilo se tam takovým trošku podezřelým tunelem, ale byl tam hezky chládek, gaučíky, lednička a zásuvky, prostě všechno, co by člověk chtěl. A protože jsme byly oficiálně označený, šly jsme flexit naše press pasy mezi common lidi.
První den jsme to tam spíš zkoumaly. Strategický body jako záchody, pivo a nejlepší žrádlo musíš znát hned, jak přijdeš. Někde v koutku areálu jsme objevily diy dílničky, kde jsme si vyrobily naušnice ze starých víček od lahví a musím říct, že mlácení do nečeho kladivem bude vždycky moje oblíbená aktivita. Taky jsme zjistily, že se kousek od nás odehrával live AZ kvíz, kam se šlo podívat překvapivě hodně lidí, takže jsem zamozřejmě musela udělat silly little TikTok, aby se neřeklo.
Pak jsme se šly mrknout na Woolf Alice, sadly se těsně před začátkem zrušili Wet Leg, což nás moc mrzelo, ale aspoň jsme si areál pořádně prošly a z dálky poslouchaly Biffy Clyro.
Ve čtvrtek jsme šly do OC Futurum, protože jsme potřebovaly jídlo a místo, kde trochu pracovat. Taky jsme se tam schovaly před největším lijákem a na večer se vydaly opět na letiště. Původně mělo pršet většinu dne, což naštěstí nevyšlo, protože na bahenní lázeň tam nebyl ready asi nikdo. A protože nám ujel autobus, tak jsme si vzaly kola a dojely na místo hezky na bicyklu. Bylo to fajn, bylo to zdarma a to je důležitý.
Dost mě mrzelo, že dost kapel, na který jsem se těšila, nakonec nedorazilo– jako třeba Black Veil Brides, The Pretty Reckless nebo Mayday Parade a Of Mice & Men, kteří měli hrát právě druhý den. Takže čtvrtek pro nás byl slabší, ale musím říct, že se tam najde spousta vyžití i mimo. Chill out zóny byly super, na karaoke v pauzách vždycky někdo zpíval, dílničky na vyrábění věcí byly skvělý a samozřejmě tam pak bylo taky velký ruský kolo.
Zpátky jsme jely celou cestu na kolech a objely jsme asi půlku Hradce, protože jsme si odmítaly zapnout mapy a jely podle paměti. Ve městě, který neznáme. Stupid, ale projížďka hezká.
Pátek byl den fakt kritickej. Za středu a čtvrtek jsme toho moc nenaspaly, navíc jsme pravděpodobně měly trošku úpal (úžeh, idk jedno z toho) a ani výlet na kolech tomu moc nepomohl. Taky jsme vstávaly poměrně brzo, protože dopoledne nás (nebo spíš mě) čekal nejdůležitější úkol festivalu, quest 2, a to sice rozhovor s Dead Poet Society (na který se pak budeš moct podívat i si ho přečíst!). Jenom pro kontext – já jsem highly anxious člověk, který v životě žádnej rozhovor nedělal, takže si asi dokážeš představit, že jsem na tom nebyla úplně nejlíp.
V našem novinářským tunýlku jsme byly asi o dvacet minut dřív a ještěže tak, protože na nás trošku zapomněli a pak ještě nebyla k sehnání kapela, ale nakonec všechno dobře dopadlo, polovina uskupení se dostavila a musím říct, že mě to nakonec i hrozně bavilo.
Koncert Fall Out Boy
No. Pokud jsi fanda, tak už jsi to nejspíš všechno slyšel – prý to nestálo za nic. Jejich nejlepší koncert to rozhodně nebyl, ozvučení bylo divný (člověk slyšel vlastní hlas, fuj), spletli si Hradec a Prahu a Pete si pak na sebe vzal ten špatnej fotbalovej dres. Na druhou stranu jim trvalo skoro 20 let se sem dostat, hráli Thriller a Pete na sobě měl sukni. Já byla spoko. Moje 13letý já si konečně splnilo sen.
S čím jsem nebyla spoko, byla cesta zpátky. Většinu cesty jsme šly pěšky a dorazily ve tři ráno. Ale to k tomu prostě občas patří.
When I tell you i was exhausted! Horko, málo spánku a neustálý chození sem a tam člověka fakt vyčerpá. Naštěstí je tu pro tebe vždycky tropickej Red Bull, moc doporučuju.
Můj highlight posledního dne byly nejlíp načasovaný projížďky na ruským kole. Na první jsme šly, když svůj koncert dohrával Weezer a akorát začali hrát Island in the Sun. A zapadalo k tomu sluníčko. A bylo krásně. A viděly jsme celej areál. Boží. Druhý kolo jsme absolovaly na začátku Green Day koncertu a hrál nám k tomu Boulevard of Broken Dreams. Úplnej sen.
Nevím, jak ty, ale já už jsem ready na další ročník! Co ty?