Represraz: V Likehousu si dokážu představit Fenina, příští ročník uděláme jako festival

Jak byste se představili čtenářům a jak vůbec vznikla myšlenka Represrazu?

Jirka: Já jsem Jirka a jsem trenér. S Matym jsme spolu chodili na základku a po ní se nějakej čas neviděli. Pak jsme se náhodně potkali v roce 2019, nebo možná už v roce 2018. Zakecali jsme se a zjistili, že oba aktuálně posloucháme rap. Domluvili jsme se, že společně pojedeme na nějakou akci a vyrazili na brněnskej Addict, což bylo fakt fajn. Hned potom jsme šli na křest Indigova alba v Kabinetě múz. Tam jsme si řekli, že začneme rapovat. Nakonec je vlastně dobře, že jsme nezačali, protože by půlka scény neměla co žrát. Když jsme ráno ještě s kocovinou jeli vlakem domů, tak jsme si řekli, že asi radši rapovat nebudeme, ale že bychom mohli udělat nějakou akci. Hned od začátku bylo jasný, že chceme něco trochu bizarního. Už si ani přesně nepamatuju den, kdy vznikl Represraz, ale spíš to vyplynulo z toho, že máme oba rádi tyhle bizárky a oba hrajeme fotbal. Navíc nás v tý době bavil Bulhar a další rapeři, kteří dělali tracky o fotbale.

Maty: Chtěli jsme prostě spojit fotbal, rap a bizáry. Je to dost vidět i na merchi. Jednou nás napadlo udělat lžičky s nápisem Represraz. A takovýhle kokotiny my vymýšlíme furt.

Kolik se jich prodalo?

Jirka: Tak čtyři, pět. To jsme ještě neměli žádnou stránku ani nic.

A to byl váš první merch?

Jirka: Byl to spíš doprovod k našemu úplně prvnímu merchi. Ten jsme udělali po prvním Represrazu, když jsme jeli na Bulharův křest. Vymysleli jsme to naše tričko s účtenkou. Pak jsme chodili různě po obchodech se suvenýry a viděli, že tam mají lžicky s nápisem Praha a tak nás napadlo, že musíme nutně mít naši vlastní lžičku s nápisem Represraz.

Maty: Spíš jsme je pak rozdali v rámci nějakých soutěží. Že by si tu lžičku přímo někdo koupil, to ani úplně ne...

Takže je to hodně velká limitovaná edice?

Maty: Já mám ještě jednu doma a občas s tím normálně ráno žeru. Jídlo mi pak dělá větší radost. U merche se snažíme dělat trochu bizáry, ne úplně klasiku, na kterou jsou lidi zvyklí. Chceme tomu dát vlastní myšlenku a spojení s rapem a fotbalem. Teď jsme třeba dělali výčet bizárků a afér, který se staly ve fotbale, a to je náš zatím poslední merch.

Jirka: Největší úspěch měl merch „Poslední večeře“. Tomu pomohlo i to, že jsme trička poslali přímo fotbalistům, kteří na něm byli.

Maty: Přesně, byl tam třeba Limberský a další. Vždycky jsme se jim ozvali a oni z toho byli nadšený. Když jsme s Limberským řešili, jestli tam můžeme dát, jak bourá autem do sudu piva, tak nám jenom odepsal, že určitě jo, ale ať ho tam dáme trochu většího.

Kdo z těch lidí, kteří jsou na tričku, ho ještě má?

Maty: Limberský, Vaněk, Fenin, Švancara.

Jirka: Já si myslím, že všichni kromě Ibrahimoviče a Maradony, ne?

Maty: Vlastně, všichni, kdo tam jsou. Kontaktovali jsme i Ibrahimoviče a ten říkal, že nám to možná zasdílí, ale zatím nic.

Jirka: A Maradona umřel, než jsme to stihli vydat. Ani jsme nestihli podepsat smlouvu. Rest in peace, legendo.

Jak hodnotíte kvalitu merche českých raperů?

Maty: Sám nějakej merch mám, ale někteří ho dělají na strašně levných tričkách, strašně levnou technikou a pak to prodávají za pětikilo. My se snažíme kupovat fakt kvalitní materiál, abychom neprodávali něco, co se po třech vypráních nedá nosit.

Jirka: Já jsem pár raperům merch dělal, protože jsme na to s kamarádem měli firmu. Je to, jak říká Maty. Jsou tady prostě lidi, kteří na tom chtějí vyvařit a prodávají sračky za hodně peněz. Ale jsou tady i ti, kteří to dělají fakt dobře a poctivě. Třeba Rychlí kluci se vždycky snažili brát lepší materiál, ani ty potisky nebyly úplně prvoplánový a líbily se mi. Kdo to dělá podle mě dobře a zajímavě, je Brába, který vydal krabičky na svačinu „Brabičky“. On sice vydá jedno album za pět roků, ale jinak merch má úplně skvělej.

Jaký jsou vaše pozice v reprezentačním týmu?

Jirka: My jsme oba na stejné úrovni. Oficiálně nemáme stanovené, kdo je trenér a kdo asistent.

Maty: Ale neoficiálně jsem to já.

Jirka: Snažíme se tomu dávat maximum. Sto procent. Jsme takový komplexní management.

Maty: Přesně, když jdeme do hospody, tak se díváme po lidech a říkáme si, kdo by mohl rapovat. Teď jsem třeba v Praze objevil Kup Kodeina. Hned jsme to tam podepsali, zapilo se to a máme dalšího borce v týmu.

Jirka: Už se nám z toho pomalu stává takový festival. Přemýšlíme, že bychom to protáhli na tři dny.

Maty: Postavíme stanové městečko. Kdo bude chtít spát, tak si postaví stan, kdo nebude chtít spát, tak bude tepat celej den.

Takže Represraz 4 bude rovnou fesťák, jo?

Maty: Přesně tak.

Jak probíhaly předešlý dva ročníky Represrazu?

Maty: Co se týče komunikace s interprety, tak to bylo naprosto bez problému. Jedinej průser byl – Roďák zapomněl nabíječku. Ale to se nakonec taky vyřešilo. Rád bych mu vzkázal aby si z toho nic nedělal, v životě se dějí horší věci! Máme ho rádi! Není nic co by lyžovačka nezlepšila.

A máte nějaký vtipný historky, co se staly na Represrazu?

Jirka: Jelikož se většinou najebeme během prvních dvou hodin, tak si z toho moc napamatujeme. Ale máme pár historek, který jsou spojený s akcí, i když se nestaly přímo tam. Třeba před druhým Represrazem jsme hledali sponzora a říkali jsme si, že by bylo super mít nějaký pivovar. Tak jsme jich pár obepsali. Odepsal nám jeden místní pivovar s tím, že nám nemůžou dát finance, ale že můžou uvařit pivo. Toho jsme se hned chytli. To pivo se jmenovalo „Ionťák“.

První schůzku jsme s majitelem měli den před Vánoci. Jeli jsme za ním do výrobny a on donesl basu různých piv, abychom mohli ochutnávat a on věděl, jaké nám udělat. Mysleli jsme, že dáme takovou lehčí předvánoční ochutnávku, od každého piva decku dvě a bude to v pohodě. Ale majitel měl jinej plán. Řekl nám, že půjdeme pryč, až když to vypijeme úplně celý. Všechny ty flašky byly litrovky, možná i litr a půl. Tak jsme se hecli a zvládli jsme to všechno do oběda a od tý doby si nic moc nepamatuju. Vlastně ani nevím, jak jsme dojeli do města. Ve finále jsme se domluvili, vybrali nějaký varianty a pivko se udělalo. Měli jsme dokonce 40 flašek s etiketami, který jsme rozdali kamarádům a přímo v klubu jsme měli sudy s pivem.

Maty: A pak máme ještě historku ze soustředění před prvním Represrazem, ale to by bylo na další celý rozhovor.

Jirka: Na posledním Represrazu jsme se stali i takovými křtiteli. Křtili jsme dvě alba, takže kdyby chtěl někdo pokřtít album, tak ať nám napíše na e-mail.

Maty: Já už bych klidně pokřtil i děcko. Šel bych do kostela, vzal si ten hábit. To vždycky jenom vezmeš, ponoříš do vody a vytáhneš, ne? Na YouTube je hodně návodů, tak bych to nějak dal, si myslím.

Co můžou lidi od letošního Represrazu očekávat?

Jirka: Letošní ročník se měl odehrát už před dvěma roky, ale pak do toho vlezlo všechno možný, takže jsme to odložili. Letos jsme to chtěli udělat o něco víc lokální. Většina interpretů je z Brna a okolí. Skauting probíhal v hospodách jako vždycky. Bude to víc friendly a víc live shows.

Maty: Chceme taky dost zapracovat na výzdobě. Nechci teď říkat přesně, co to bude, ale myslím si, že to bude stát za to. Jednou bychom v klubu chtěli natáhnout umělej trávník, aby byla atmosféra úplná. Ale na to zatím nejsou úplně finance, takže kdyby nám chtěl někdo podarovat 50 metrů umělýho trávníku, tak budeme rádi.

Jirka: To by byl sen. Zjištovaly jsme možnosti, ale na to nestačí ani sponzor s pivkem.

Co je pravdy na tom, že letošní Represraz je poslední?

Maty: K tomu bychom se asi úplně nevyjadřovali. Ať lidi přijdou a užijou si ho, i kdyby byl poslední.

Jirka: Jsme pod smlouvou, takže se k tomu nemůžeme vyjadřovat.

Maty: Ale ať lidi přijdou a uvidí sami. Třeba nám to zapadá do konceptu a není to tak, jak to vypadá.

Vy oba hrajete aktivně fotbal?

Jirka: Já už ne.

Maty: Já hrávám. Teď jsem 4 roky moc nehrál, protože mám furt nějaký zranění. Jsem po operaci kolene. Byl jsem 14 dní na soustředění, celý jsem ho odtrénoval a v prvních třiceti sekundách zápasu jsem si praskl zadní stehenní sval. Takže takhle vypadá můj fotbal. Jsem už spíš takovej Kovář ze Slavie, týmovej maskot. Ale jinak hraju za místní tým okresního přeboru – Kostice.

Jakej hraješ post?

Maty: Teď bych měl hrát Horvátha, protože už jsem trochu víc vyžranej, ale jinak hraju útočníka.

Jirka: Já už nehraju, Maty mě furt přemlouvá, abych šel za ním do Kostic. Já už mu to několikrát slíbil na různých akcích, ale nikdy jsem to zatím nesplnil.

Komu ve fotbale fandíte?

Maty: Já jsem docela masochista. Fandím Zbrojovce, ale zatím jsem teda moc úspěchů nezažil. Jsem rád, že se jim aspoň trochu daří v druhé lize. Zahraničí moc nesleduju, to je na mě moc velká kvalita. Mám radši takovou tu českou klasickou kopanou. Můj vysněnej zápas je ale aktuálně na Viktorce Žižkov, protože tam mají zabijačkové speciality v bufetu.

Jirka: Oni hrajou vždycky v neděli v 10:30, což když ještě střízlivíš ze soboty, není úplně ono.

Jinak jsem masochista číslo dva, protože fandím Spartě. A popravdě jsem taky moc úspěchů nezažil. Nějaký ty tituly sice jo, ale poslední roky to moc nejde. Po náročném týdnu jsem si říkal, že si zapnu Spartu na odpočinek a byla to chyba. Ale mám ji furt rád a fandit jí nepřestanu. Slavia ať jde do prdele.

Co říkáte na aktuální stav český reprezentace?

Maty: Chorý a Krmenčík jsou za mě ideální reprezentační útočné duo. O aktuálním stavu reprezentace vypovídá jen angažování Krmenčíka. Má to cenu dál komentovat?

Jirka: Já si myslím, že by pomohlo, kdyby angažovali nás dva jako trenéry. Jsme něco mezi Franzem Strakou, můžeme namotivovat tataráčkem a zároveň jsme takový Míšové Bílkové, kabina jde za náma.

Ale repre se jinak pomalu zvedá, uvidíme, jak se jim bude dařit. Maty chce hlavně Krmenčíka do útoku, protože si na něj rád sází a pak je celej večer nasranej, že nedá góla. Ale hlavní problém český repre je podle mě v tom, že už nemáme hráče v top ligách a top týmech, jak tomu bylo dřív. Když byla nejlepší generace českýho fotbalu, tak hráli všichni v top klubech a většinou i základ. Teď máme pár kluků ve West Hamu, Shick je v Leverkusenu. Je to běh na dlouhou trať, ale tak za 5 let už by to mohlo být super.

Maty: Teď tomu dost pomáhají fotbalový akademie, kde se začíná líp pracovat s mladými kluky. Ještě to potrvá, ale budoucnost tam je.

Jirka: Já bych byl radši, kdyby se repre vrátila tam, kde byla – dělaly se průsery, chodilo se za kurvama a psalo se o tom v novinách.

A jaká byla teda nejlepší éra českýho fotbalu?

Jirka: Jak jsem říkal, když se o tom psalo v Blesku. To bylo nejlepší.

Maty: Tam se v týhle době stávaly ty nejlepší průsery.

Kterej je váš nejoblíbenější průser, co se kdy stal?

Maty: Když kluci z Plzně sháněli kokeš. U výslechu řekli, že sháněli pivo, jelikož existuje český pivovar Kokeš. Nejvíc se mi líbilo, jak to pojal ten pivovar. Udělal si na tom PR a vlastní edici piva Bílý Kokeš.

Jirka: Za mě je bizár celkově Fortuna liga a všechno, co se kolem ní děje. Jedna rozhodčí jednou špatně mávla ofsajd a oni jí řekli, že patří ke sporáku do kuchyně. To bylo dost podobný i tomu, co se teď odehrálo v Příbrami.

Maty: No to bylo taky něco. Natočili video, kde se ptali fotbalistů, co si myslí o holkách fotbalistkách. Ty odpovědi byly fakt dobře dementní. Kluci hrajou druhou ligu a ty holky ze Sparty by je ještě porazily. A oni se k tomu takhle vyjadřujou.

A co bizár obecně, sledujete co se tak děje?

Maty: Jo, sleduju to docela dost. Třeba první sérii Likehousu jsem hltal. Taky rád sleduju Výměnu manželek.

Jirka: Já jsem taky viděl první sérii Likehousu, ale tu druhou už jsem fakt nezvládl. Clash of the Stars radši ani nebudu komentovat. U toho je největší bizár hlavní komentátor. To je člověk na správném místě. Velkej bizár je taky českej Twitter.

Kdyby se dělala fotbalová edice Likehousu, koho byste tam dali?

Jirka: Já bych tam dal samé chytré fotbalisty a začal bych hned Krmenčíkem. Myslím, že by splňoval roli Datla úplně s přehledem. Pak bych tam dal Limbu, ten by taky pobavil.

Maty: Dal bych tam Egonka. A potom trenéra Radu.

Jirka: Rada by tam měl určitě být.

Maty: Šárku Pekovou určitě. A k ní bych hodil ještě Schillerovou, aby tam nebyla jediná holka. Aspoň by fotila.

Máme v Česku nějaký kvalitní fotbalový influencery?

Maty: Nejsou to ani influenceři, ale spíš rappeři. Podcast Labella s Bulharem je fakt skvělej. Jak kdybys byl s kluky na pivu. Ondra Novotný a jeho podcast Kudy běží zajíc je taky super.

Jirka: Mě hodně baví Fotbalový inspektor, protože to je pro nás z vesnice strašná sranda. Hodně v poho je Honza Mejdr. Nesleduju ho nijak aktivně, ale dělá to dobře. Super je taky Bára Votíková.

Maty: Na YouTube je taky Brabiček, co dělá fotbalový kličky, to je taky skvělý.

Chodíte se koukat na vesnickej fotbal?

Maty: Ještě hraju, takže k tomu mám vztah. To jdeš vždycky v sobotu na zápas, pak třeba ještě někam do sklípku a domu se vracíš v neděli.

Jirka: My máme skvělýho hospodskýho, kterej ti to z toho účtu tak různě postrhá. Takže si dáš třeba deset piv, platíš stovku, deset panáků a dvě stovky. Občas tam i usne, takže si pak chodíš čepovat sám. Je prostě skvělej.

Co posloucháte nejraději za hudbu?

Maty: Já to mám dost různorodé. Když se kouknu na svoje Spotify, tak tam mám třeba Jožku Černého a tak. Poslouchám fakt všechno. Brabiček, Shaka CG, spíš českou muziku.

Jirka: Maty má rozhodně větší přehled než já, i co se týče českého rapu. Má to zmapovaný a vždycky mi posílá, koho bychom mohli vzít do nominace. Z rapu poslouchám dost 58G nebo mě taky dost baví Houbařovo nové album. Když se podívám na svoje nejvíc přehrané věci na Spotify, tak to tam mám fakt taky dost různorodý. Beatles, pak věci z devadesátek, Sheena a furt to střídám. Ale když si chci na jistotu pustit nějaký album, tak si pustím 58G. A taky teď poslouchám lidi, co budou na Represrazu, abych věděl, co od týmu čekat.

Jakej by byl váš vysněnej line-up na Represraz?

Maty: Na vysněnej line-up se lidi můžou přijít podívat 25. března. Tam je úplně všechno. Ale když přemýšlím, za mě je to určitě Bulhar, 58G, Luca Brassi, FNL a Butterclub. Ale na to by nám nestačila kapacita ani budget.

Jirka: Jak říká Maty, nejlepší by byli 58G jako headliner, Bulhar, Labello. Pak třeba Maniak, Smack, o kterým jsem slyšel, že je slávista, tak bych mu dal sparťanský dres. Dívat se do zahraničí je nonsense, protože tam jsou budgety jinde. Víc než vysněný line-up, mám spíš vysněnou akci, kde by byl ten umělý trávník, uzená klobása, pivo a byla by to prostě sranda.

Kdybyste se mohli vrátit do minulosti na jakýkoliv fotbalový zápas, jaký by to byl?

Maty: Česko Holandsko na EURU. To si pouštím občas i na YouTube a vždycky jsem z toho unešenej.

Jirka: Já asi souhlasím, ale abych neříkal ten stejnej zápas, tak bych se chtěl podívat na finále Ligy mistrů AC Milán – Liverpool. To musel bejt úžasnej zápas, navíc tam hrály ještě ikony fotbalu tý doby.

Maty: Rád bych se podíval i na Zbrojovku, když hrála Za Lužánkami. Chodilo tam 50 občas i 60 tisíc lidí, to musela být neskutečná atmosféra.

Jirka: Jo, tak to já bych se vrátil na nějakej zápas, kdy Sparta vyhrála titul.

Maty: Tak to by stačilo, aby ses vrátil na zápas, kdy Sparta vyhrála.

Jirka: No, to už bude taky nějakej pátek…

Jak podle vás vypadá ideální backstage?

Jirka: Ideální backstage je taková, kde není dalších 150 lidí, co tam nemají co dělat. Tak by to vypadalo v ideálním světě, ale ve finále to nejde.

Maty: Nejlepší backstage je ta, kde je super parta lidí, přátelství a všude je láska.

Máte nějaký poselství na konec?

Jirka: Dorazte na Represraz ochutnat tu atmosféru a ať je život nekonečná dovolená!

Maty: Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu.