Recenze: Wicked For Good trpí tím, že jde jen o utahanou druhou polovinu

Wicked mě loni nadchlo, a to rozhodně nejsem muzikálový člověk a původní broadwayskou show jsem naprosto nepolíbený. Nyní se do kin dostala druhá část, která je vlastně ta část, která je v divadle po pauze. A upřímně? Vlastně mě štve, že to režisér Jon M. Chu vůbec dělil na dvě části.

Původní divadelní hra má dvě hodiny, takže rozdělení tu je způsobené tím, že je sem nacpaného hodně filler materiálu, který je vymyšlený nad úroveň původního příběhu.

A paradoxně u filmů, které jsou na dva díly, ať už Hunger Games nebo Harry Potter, většinou plonkověji působí jednička, která nemá dokončený příběh. Jenže tady je ten rozdíl, že jednička je vtipná, hravá a zábavná. A dvojka už je vlastně jen takové depresivní utahané dotlačení do finále, kterému rozhodně nesvědčí stopáž 2 hodiny a 17 minut...

Pořád tu zůstává to dobré, o co se to může opřít, což jsou hlavně herecké a pěvecké výkony Ariany Grande a Cynthii Erivo. Obě byly loni nominované na Oscary a budou asi i letos s tím, že Ariana je momentálně front runner na to vyhrát za vedlejší roli.

Jenže, i když by si to měla zasloužit, tak za mě měla vyhrát za Part One, kde jí sošku „sebrala“ Zoe Saldaña. Pokud vyhraje teď, bude to spíš overdue Oscar, než její nejlepší výkon. Stále tu fungují i vedlejší postavy, ale některé dějové i produkční změny už mě tolik nebaví. Třeba to, jak byl yassified Scarecrow, do kterého se promění Jonathan Bailey.

Je to pořád pastva pro oči, ale už to není tak nové jako loni a další problém v čem Wicked: For Good přes všechny jeho dobré kvality působí nudněji, jsou písničky. Druhá část je vážnější a není tam ani jedna upbeat písnička jako What Is That Feeling? nebo Popular, což mi taky chybělo.

Celkově to stojí za to vidět, protože potřebuješ vědět, jak to dopadne, ale po ročním čekání je druhé Wicked bohužel lehké zklamání.